„Děvčata okolo deseti dvanácti let se hodně ptají. Koukají přes rameno a říkají: Jak se to dělá a škrobí?“ říká pětačtyřicetiletá Blanka Veselá z Písku a přitom paličkuje. V neděli zavítala do Milevského muzea na desátý velikonoční jarmark, aby příchozím představila toto tradiční řemeslo.

Vedle ní má svůj stůl žena, která zdobí perníčky, a například ve vedlejší místnosti je k vidění při práci řezbář.
„Hlavně trpělivost,“ říká Blanka Veselá, co je pro paličkování nejdůležitější. „Je to jako s každou ruční technikou, naučíte se základy a musíte udělat  metry a metry, aby to k něčemu vypadalo. Nejtěžší je pravidelné utahování, to je věc, která dělá největší problém,“ dodává Veselá, která jako začátečnice měla podle svých slov výtvory také nepravidelné. „Je to jako s pletením, první šála vypadá strašně, každé oko jinak, je to křivé, nepravidelné,“ porovnává Blanka Veselá, která se paličkovat naučila před deseti lety.

„Vždycky mě bavily všechny textilní techniky, šití, vyšívání, háčkování, pletení a říkala jsem si, že díky paličkování mohu zkusit s nitěmi něco dalšího, co není tolik obvyklé,“ popisuje Blanka Veselá svoji cestu k tradičnímu řemeslu. 

„Kamarádka pořádala v Písku kurz, přijď, říkala, bude to prima,“ dodává. „Už jsem u toho zůstala,“ doplňuje.
Blanka Veselá se základy paličkování naučila už před mnoha lety, ale díky kurzu se  paličkování začala věnovat. „Jako u každého koníčku i tady objevujete možnosti techniky, co ještě neumíte a co se ještě dá udělat,“ popisuje.

Blanka Veselá technikou paličkování vytváří především drobné ozdoby na větvičky nebo na stromeček, ale dělala si také vsadku stavebních šatů a klobouk. Lidé si oba výtvory na jarmarku mohli prohlédnout.

„To jsou moje svatební šaty k 25. výročí. Měli jsme stříbrnou svatbu a říkala jsem, že oslavu chci mít i s obřadem a s novými šaty a pozvat rodinu na oběd,“ říká Blanka Veselá, která při jarmarku tvořila další výtvor. „To bude záležitost čtyř pěti hodin,“ říká a porovnává, že andělíček jí zabere asi hodinu.

Děti Blanky Veselé paličkování nechytlo.  „Mladší dcera Inka není na ruční práce, ale ráda kreslí a  hraje si s dětmi. Starší Markéta se věnuje  patchworku, korálkování a hlavně své dceři. Syn vystudoval průmyslovku. Skončil ve stavební firmě a naučil se truhlařinu a tesařinu. Vrátil se k řemeslu z druhé strany, kdy se tím živí,“ jmenuje Blanka Veselá, která by se i nadále chtěla věnovat autorským návrhům. „Můžu si na papír nakreslit víceméně cokoliv, ale ne vše technika unese,“ uzavírá Blanka Veselá.