„Při zápisu na základní školu J. K. Tyla ke mně přišel trenér píseckých basketbalistů Miroslav Janovský a zeptal se mě, jestli bych nechtěl hrát basket. Zkusil jsem pár tréninků a hrozně mě to začalo bavit," vypráví Dalibor o svých začátcích. V té době ještě netušil, že mu o devět let později přijde nabídka hrát za klub USK Praha, za jeden z nejúspěšnějších českých týmů na mezinárodní úrovni.

Své první úspěchy čítá už od doby, kdy hrál za takzvané minižáky. Za svůj první velký úspěch však považuje mistrovství republiky s týmem U16, kdy se dostal do nejlepší pětky turnaje. „To byl první velký úspěch, do kterého jsem z velké části zasahoval," říká Dalibor.
Nejvíce si však cení toho, že byl minulý rok vybrán do reprezentace U18 České republiky. „Moc jsem si přál se tam dostat a vyšlo to," doplňuje.

Říká, že byla i doba, kdy chtěl s basketbalem skončit. „Asi ve čtrnácti letech jsem šel za svým trenérem Miroslavem Janovským a oznámil mu, že s basketem končím a že se raději budu věnovat volejbalu, ale trenér mi to nedovolil. Prosil mě, ať nekončím, že to ještě jednou někam dotáhnu," říká a vysvětluje, že si jeho slova vzal k srdci a začal na sobě hodně pracovat. Když pak začala sezóna a konal se zápas proti týmu USK Praha, Daliborovi se povedl ze všech nejvíce, pro svůj tým nahrál hodně bodů a tím si doslova získal trenéra týmu USK, ve kterém jako jediný Písečák působí dodnes.

Přestup z Písku do Prahy však nebyl jednoduchý. „Nejprve jsem nabídku přestoupit odmítl, protože to pro mě nic neznamenalo, jelikož jsem ani pořádně nevěděl, co USK je. Nakonec jsem tam odjel na zkoušku a když jsem viděl, jak tým funguje a co je tam za možnosti, názor jsem po čtyřech měsících změnil," říká a popisuje, že bylo velmi těžké se rozhodnout. Od každého slyšel jinou radu. Od rodičů, od kamarádů, od trenérů. Kvůli tomu se uzavřel sám do sebe a přemýšlel. „První rok v Praze byl velmi těžký, k mé smůle mě i doprovázela řada zranění, ale po nějakém čase jsem si zvykl a přestupu rozhodně nelituji," vysvětluje a říká, že přestupem do jiného města se velice osamostatnil a dokázal si, že se sám o sebe umí postarat.

Rozdíl mezi basketbalem v Písku a v Praze je pro Dalibora značný. Říká, že v Praze se basketbal bere  víc vážně a že s hráči se pracuje více jako s profesionály.

Tréninky má v Praze dokonce dvakrát denně. Hodinu a půl ráno, dvě hodiny odpoledne. V současnosti má podepsanou s USK smlouvu na další tři roky. Bude hrát nejvyšší českou ligu Mattoni NBL za USK Praha a možná i první ligu za Sokol Vyšehrad.

Nejaktuálnější úspěch jeho týmu je z těchto prázdnin, kdy na juniorském mistrovství Evropy v Bulharsku vybojovali druhé místo. „Jeli jsme tam jako favorité celého mistrovství," říká Dalibor s úsměvem a přiznává, že druhé místo pak náležitě oslavili.

Dalibor se nevěnuje pouze basketbalu, mezi jeho oblíbené sporty patří například i fotbal nebo volejbal, který chtěl jeden čas dokonce za basketbal vyměnit. „Baví mě snad všechny sporty, bohužel na ně ale nemám tolik času, basket mi zabírá většinu času," říká.

Díky zápasům procestoval většinu Evropy, což považuje za jeden z největších kladů této kariéry.

I když ho provází řada zranění, která k basketbalu neodmyslitelně patří, nikdy se nevzdává a snaží se překonat i sebevětší bolest. I přes těžký výron kotníku odehrál tuto sezónu mistrovství republiky, za což ho obdivují nejen jeho lékaři nebo trenéři, ale i fanoušci.

Je vidět, že basketbal je pro Dalibora na přední příčce v žebříčku hodnot a proto mu přejeme hodně úspěchů a štěstí do dalších zápasů.

SIMONA KUBIŠOVÁ