V 18. století nechybí figurky a domečky z Betléma v inventáři snad žádného českého kostela. Následně se – hlavně díky nečekanému zákazu Josefa II. vystavovat vánoční scenérie v kostelích a na veřejných prostranstvích - dostávají do domácností měšťanů. A o něco později si je staví i první venkované.

Betlémy se staly symbolem a téměř středobodem českých Vánoc. Vzhledem k absenci vánočních stromečků se jejich podobě přikládala velká vážnost. Na Štědrý den se u jesliček svítilo a kladly se k nim i drobné štědrovečerní dárky pro děti. Zůstávaly stát dlouho po Vánocích, vždyť třeba figurky Tří králů se přidaly teprve 6. ledna. Všichni se jimi těšili až do Hromnic (2. února), kdy je opět lidé uschovali na příští vánoční čas. Dřevěné betlémy, pokud to finanční situace rodiny umožňovala, se každoročně doplňovaly o další a další figurky. V chudších domácnostech měli nejčastěji betlémy papírové, které se na konci 19. století již vyráběly a prodávaly v masovém měřítku. Jejich vystříhávání a podlepování kartonem mívaly na starosti starší děti. Při sestavování většinou nechyběl dlouho dopředu opatřený zelený mech. Vzhledem k nízkým nákladům na jejich pořízení je lidé často každoročně vyměňovali, zvláště když mnohdy dostávali jesličky z papíru od obchodníka jako “prezent“. Častý nápis “Neue Krippelbilder“ prozrazoval jejich nečeský původ. Obvykle bývaly trojrozměrné a obsahovaly jen několik hlavních figur. Nabídku německých a rakouských výrobků začaly na přelomu 19. a 20. století doplňovat i betlémy české, z nichž největší popularitu získal ten od mirotického rodáka Mikoláše Alše. Vedle dřevěných a papírových se v našem regionu nejvíce objevovaly jesličky zhotovené z chlebového těsta, kašírovací hmoty, hrnčířské hlíny, ale i z uhlí, skla či čokolády. V nabídce tehdejších obchodníků převažovaly vedle papírových figurky sádrové.

Zemědělské Písecko, ostatně stejně jako celé jižní Čechy, k tradičním baštám českého betlemářství nikdy nepatřilo. Doléhal sem vliv sousedního a na tvorbu jesliček naopak velmi aktivního kraje - Příbramska. Odtud, ale i z pošumavských lokalit, si zdejší lidé betlémy zakupovali a přiváželi. Nejčastěji tak činili na kdysi běžných výročních trzích či při poutích na Svatou Horu u Příbrami.

Rozšiřování tradice vánočních stromečků však znamenalo pro betlémy silné ohrožení. Dokonce Čeněk Zíbrt, slavný národopisec a rodák z Kostelce nad Vltavou, v roce 1924 napsal, že „… rodiny i v městech i po venkově starodávné jesličky nahrazují o Vánocích stromečkem vánočním a pomalu děti českoslovanské už ani nebudou znáti jesličky.“ Jeho předpovědi se však nevyplnily, i když křesťanský výjev neměl situaci ve 20. století jednoduchou. Nepřála mu ani doba II. světové války ani následný komunistický režim.

Zatímco dříve se do jižních Čech pro betlémy nejezdilo, v současné době je naopak tento kraj na tvorbu vánočních výjevů velmi bohatý. Najdou se zde i řezbáři, kteří se této tématice věnují celoročně. Ve zdejším regionu jsou i výtvarníci, kteří výjevy s Ježíškem zachycují tradiční lidovou technikou – podmalbou na skle.

Řadu nových i starých betlémů mohou spatřit návštěvníci o letošních Vánocích v Galerii Prácheňského muzea v Písku. Na výstavě „Vánoce z lípy řezané“ uvidí např. betlém z bývalé školky na Bakalářích, který pochází z dílny píseckého řezbáře Patáka, či betlémy z 19. století pocházející pravděpodobně z německého nebo rakouského prostředí. Ty na výstavu zapůjčilo Městské muzeum ve Vodňanech. Na výstavě jsou ale také betlémy vytvořené v současné době, tedy na konci 20. a na začátku 21. století. Nejvíce jich je z dílen regionálních betlemářů - píseckého Vladimíra Müllera a vodňanského Jiřího Janouška.

Vladimír Müller je i autorem papírového betlému, který zdobí výrazné stavební památky města Písku a mezi daráčky nacházíme známé postavy z kulturní historie regionu, např. A. Sedláčka, O. Ševčíka, A. Heyduka, M. Alše, L. Stroupežnického, F. Šrámka, O. Jeremiáše aj. V letošním roce ho Prácheňské muzeum vydalo tiskem.

V prostorách muzea se nachází i vůbec nejstarší písecké znázornění narození Krista. Jedná se o fresku z roku 1479 a představuje klanění Tří králů. Nachází se na východní stěně Rytířského sálu, jediné dochované části kdysi pevného a slavného píseckého hradu.

Muzeum je otevřeno pro veřejnost každý den mimo pondělí od 9 – 17 hodin, včetně všech svátků a na Štědrý den a Silvestra od 9 – 12 hodin.

Jan Kouba, Prácheňské muzeum v Písku