Po osmi letech končí devětačtyřicetiletý Petr Vašíček jako ředitel Základní a Mateřské školy Bernartice. Jeho novým působištěm bude Základní škola Zborovská Tábor.

Odcházíte z vesnické školy na městskou. Bude to pro vás velká změna?
Vzhledem k tomu, že jsem na vesnickou školu přišel z velké městské školy, tak mě čeká asi jenom oprášení toho, co jsem dělal před osmi lety.  Myslím, že změna nebude tak zásadní.

Proč jste se do konkurzu na Základní školu  Zborovská Tábor přihlásil?
Jednou z motivací pro mě bylo, že se jedná o sportovní školu zaměřenou na hokej a na fotbal. Zejména fotbal je věc, která mě zajímá celý život. Dalším důvodem bylo to, že bych nemusel dojíždět. Je to sice podružné, ale také to hrálo určitou roli.

Zastupitelům jste na jejich posledním zasedání řekl, že působení v Bernarticích pro vás bylo velkou zkušeností. Co jste měl konkrétně na mysli?
Musel jsem se naučit pracovat v podmínkách, kdy určitým způsobem necítíte podporu ze strany zřizovatele. Nastupoval jsem za bývalého starosty Ladislava Boušky a podpora nového starosty Pavla Souhrady nebyla z jeho strany výrazná. Spíše bych řekl, že směřovala k pedagogickému sboru, který nesl velice těžce, že jsem sem nastoupil. S Pavlem Souhradou nám trvalo delší dobu, než jsme si na sebe zvykli, než jsme se naučili spolupracovat. Myslím si, že za poslední roky je naše spolupráce na velmi dobré úrovni.

Co považujete za to zásadní, co jste v bernartické škole prosadil?
Myslím si, že se v současné době může bernartická škola rovnat podmínkami pro výuku, prací učitelů a vším, co by škola měla být, i těm městským. Myslím, že se nám to za osm let podařilo. Velmi jsme zlepšili materiální vybavení školy a obec uskutečnila dvě velké rekonstrukce. Myslím, že má škola nadstandardní vybavení.

Také jste zavedl dva povinné jazyky.
Dva jazyky zavedla reforma. Také záleží, jestli máte učitele, kteří  je mohou učit. Konečně se mi snad teď podařilo zkvalitnit výuku angličtiny. Trvalo to dlouho. 
Ministerstvo udělalo revizi rámcového vzdělávacího programu a tím pádem se druhý cizí jazyk zase posune mezi volitelné. Rodičům ho samozřejmě nabízet budeme.

Bernartická škola je podlimitní, to znamená, že u zřizovatele musí žádat o výjimku, aby mohla existovat, a ten také musí doplácet na platy učitelů. Mnoho dětí z obce dojíždí na základní školy například do Písku. Jak rodiče přimět, aby své potomky zapsali k vám?
Myslím si, že je to neřešitelný problém. Je to i otázka Srlína, který k nám děti nedává vůbec, přitom spadá pod Bernartice. Všichni mi vysvětlovali, že Srlín historicky patří do Opařan. V případě  rodičů, kteří vozí děti jinam, do městských škol, je to právě otázka nedůvěry k vesnické škole a také to, že do města jezdí pracovat a vozí je s sebou. Základ je asi v tom, že si rodiče myslí, že škola pro ně není dost dobrá. Domnívám se, že tato myšlenka není správná. Podle mě je důležité, aby si dítě školu užilo. Základní škola určitě neurčí to, co z něj v životě bude.

V posledních letech se to změnilo v případě Podolí I, odkud jezdí hodně dětí k nám. Myslím, že jsme region stáhli poměrně dobře, i když stále máme dětí málo.

Jak to vypadá do dalších let? Kolik by mohlo do Bernartice do školy chodit dětí?
Vidíme na tři roky dopředu. Ve školce je v průměru dvacet dětí na třídu. Předpokládáme, že tři roky po sobě by mělo do školy nastoupit dvacet dětí, což je dobré. Od příštího školního roku bude na prvním stupni osmdesát pět dětí – to je hodně – a na druhém, kde jsou třídy s méně dětmi, kolem šedesáti. Závisí to třeba na azylovém době ve Veselíčku, kde se matky s dětmi hodně mění.

Kdyby další tři roky nastupovalo v průměru  dvacet dětí, počet žáků se udrží na současné úrovni, spíše bych ale řekl, že trochu naroste. Každopádně se škola bude neustále pohybovat na hranici, zda je podlimitní nebo nadlimitní.