Balet mi přijde jako snad nejnáročnější druh tance, který vyžaduje velkou trpělivost . . .

Ano, je to řehole, a to i pro děti, které se učí teprve základy baletu. Já to však žádným násilím nedělám, v zásadě nechci vychovávat děti pro konzervatoř, i když už se ode mě také několik žáků na konzervatoř dostalo. Je to vždycky na žácích, jak se k tomu postaví. Hlavní je, aby z toho měli radost. Já učím děti hlavně základy, aby věděly, proč se co jak dělá a aby zvládly perfektní držení těla. To je důležité, koneckonců podívejte se na dnešní děti nebo i dospělé, jak se hrbí z věčného sezení za počítačem. Myslím, že tohle je pro ně skvělé.

Nepřipadá to někdy dětem nudné? Přeci jen trénování postoje nemusí každého zaujmout, zvlášť v dětském věku . . .
Někdy se sice musí stát v určité pozici delší dobu a určitě to není divoké jako třeba street dance a podobné druhy tance, kde se děti nepochybně víc vyžijí, ale ani tady nejsou ochuzené. Vyžijí se jen jiným způsobem, protože k baletu patří spoustu jiných věcí, například i výrazový tanec a základy lidového tance.

Děti se rozhodně nemusí bát, že budou stát hodinu u tyče.

Mám výuku rozvrženou po dvaceti minutách a konec nechávám improvizaci na hudbu, kdy si děti mohou dělat prakticky, co chtějí. Na to se vždycky těší nejvíc ony i já. Někteří z žáků mají úžasné nápady, strašně zajímavé, a někteří se zase hrozně stydí. Stalo se také, že dítě nic dělat nechtělo, tak jsem mu řekla ' Tobě ta hudba nic neříká? Tak nic nedělej, tak tu stůj a dívej se, jak to dělají ostatní děti.' Všechno je na základě dobrovolnosti.

Zvyšuje se podle vás zájem o balet, nebo klesá, nebo jak to vidíte?

Já žádné velké nábory nedělám, takže popravdě ani nemůžu říct, jak se zájem vyvíjí. Faktem je, že před čtrnácti lety, když jsem do Písku přišla, byl zájem o balet veliký. Pak to ale nějak opadlo. Rodiče si asi mysleli, že uvidí za rok své děti vznášet se na špičkách, ale tak to vážně nefunguje. Balet chce roky a roky a hodiny a hodiny, než si tělo zvykne. Je to hodně dlouhá cesta, než se člověk něco naučí . . .

Co byste vyzdvihla jako největší přednosti baletu?
Především to, že je to takový základ pro všechny druhy tance. Je to, jako když čtete písmenka, abyste se naučili číst. Navíc mají jednotlivé prvky francouzské názvy, což se snažím dětem vtloukat do hlaviček. Když se pak s někým bavíte a řeknete demi plié, každý ví, co to znamená.

Kolik dětí v současné době v kroužku máte?
Loni jsem měla deset a to úplně stačí. Nechci mít třicet dětí, jako jsem měla na začátku, protože pak se jim nemůžu dostatečně věnovat. Dnešní děti jsou bohužel takové, že když jim něco hned nejde, tak jdou dělat něco jiného, takže někteří odejdou, někteří přijdou, ale počítám, že letos budu mít zhruba stejný počat žáků.

Chodí na balet i kluci?
Také jsem jich několik učila. Byli to především chlapci, kteří dělali společenské tance. Maminky byly rozumné a věděly, že naučit se základy baletu a držení těla je pro ně dobré. Léta jsem učila i krasobruslaře.

Je balet pro některé děti nevhodný, nebo ho může dělat každý?
Jediné, kdy pro dítě není vhodné dělat balet, je, když nemá zdravé kyčle.

Kromě baletu jste dělala také divadlo. To se asi dobře doplňuje, nebo ne?
Ano, byla jsem u divadla a tam děláte všechno, nejen balet. A takhle zeširoka se snažím přistupovat ke všemu, proto nedělám s dětmi čistě jen balet, ale o tom už jsme mluvily.

Co vás dokáže v souvislosti s výukou baletu nejvíc potěšit, úspěch bývalých žáků?
Samozřejmě jejich úspěch, ale také to, když se bývalé žákyně přijdou po letech ukázat a třeba si s námi i zacvičit.

Vím, že máte také kroužek pro dospělé. Kolik tam chodí zájemkyň?
Loni ke mně chodilo jedenáct dospělých. Jsou to vesměs ženy, které začaly chodit na balet před lety, dnes už mají většinou děti, ale věnují se tomu dál. Nikde nevystupujeme, zatancujeme si jen pro radost.

A vy jste se k baletu dostala jak?
Byla to těžká cesta. Žila jsem v Březnici, kde nic takového nebylo. Viděla jsem tehdy balet jen na fotkách a hrozně se mi to líbilo. Postupně jsem se začala věnovat divadlu a pak i baletu. Věděla jsem, že bude dobré moct skloubit oboje. Pak jsem šla rovnou k divadlu do Ústí. Byla to ohromná škola. Spojila jsem divadlo s baletem.

Brzy jsem se dostala na jeviště a měla jsem velké štěstí, protože soubor vedla profesorka z konzervatoře a všechny dívky byly z konzervatoře a byly báječný kolektiv. Když mi něco nešlo, tak se střídaly a učily mě to.

Pak jsem ještě při divadle chodila na AMU na kurzy pro pedagogy, abych mohla učit na základních uměleckých školách nebo třeba v DDM.