Na 30. setkání přijali do Klubu pozvání pánové: Jiří Dědič, Josef Vlasatý, Jiří Dvořák, Petr Lagron, všichni z Protivína, mající vztah k bývalým protivínským Českým závodům motocyklovým. Někteří zde pracovali a „zajížděli“ nové stroje.

To je případ Josefa Vlasatého, přáteli zvaného Jožka, nestora motorkářů v této oblasti a přirozené autority. Jako mladý rád cvičil, posiloval, pokračoval v tom na vojně v Praze a Berouně, na motorkách jezdí už 65 let! Ještě v této době jezdí „veterány“. Jezdil motocros, nedávno přebíral v Praze ocenění své činnosti.

Vzpomínalo se i na další jezdce z protivínské „Čezety“.

Pana Jindru, Jiřího Beránka, Františka Sobolíka, Edu Kubelku a Jana Holuba. Tento chřešťovický rodák to v závodění „dotáhl“ až do anglické ligy, kde závodil v letech 1958-1960 s mistry světa, 2x se stal mistrem republiky. Nedávno zemřel v Českých Budějovicích.

Pan Jiří Dědič zavzpomínal na pravidelné sobotní jízdy na protivínském hřišti, na p. Vágnera z Myšence, p. Vlasáka, na slavné přehlídky motocyklů při prvomájových průvodech, kde vždy přispěly k oživení průvodu. Nemohla chybět vzpomínka na trénování v Protivíně - na Holém vrchu pod hřbitovem. Pod Svazarmem se účastnili různých soutěží. Pan Dědič měl a má mnohé automobily, pověstný je svou žlutou felicií.

Jaké „oběti“ jsou motorkáři schopni, dokumentoval při shánění motoru do Rapidu, který doslova „vykopal“ z ½ m jámy. Motor slouží dodnes.

Pan Jiří Dvořák, mimo jiné majitel červené felicie, líčil anabázi při jejím získávání. S manželkou si pro ni jeli v r. 1989 až ke Krnovu, „miláček“ slouží dodnes. Své „spanilé jízdy“ s felicií podnikají i do ciziny-Salcburk, Linec, Dachstein, St. Wolfgang- setkávají se zde s přáteli, účastní se přehlídek a soutěží. A copak přivedlo p. Dvořáka k tomuto koníčku? Zpočátku to byla četba knih cestovatele a spisovatele F. A. Elstnera.

Pana Petra Lagrona k motorkám přivedl strýc Fr. Kadlec, později byly jiné starosti, v 35 letech se k plechovým miláčkům vrátil. Největší radost mu dělá jejich úprava, sestavování, německou „trosku“ motorky Ariel mu přivezli až od Sabinova, na její opravě strávil 2,5 roku. Viděli jsme, jak vypadá dnes. Krasavice! Zkrátka zlaté české ručičky. Pan Lagron říká: “Hodiny práce se nepočítají, peníze už vůbec ne. Chceme uchovat motocykly pro další generace.“

Chcete -li spatřit některé tyto krasavce, navštivte muzea veteránů-např. Pořežany, Novou Bystřici, aj.

Majitelé veteránů jsou pochopitelně rádi, že je vlastní, ale nemenší radost, možná i větší, mají ze společných setkávání, prožitků, nových přátelství.

Skutečně platí: V životě nejsou důležité věci, ale prožitky.

Za PVK Věra Piklová