Poprvé jsme se setkali na srazu veteránů v Křenovicích. Na podobné akce jezdíte často?
Jaroslav: Když nám to vyjde, tak jedeme rádi. Je to náš velký koníček. Tam jsme byli například s Cadillacem Eldorado a Coupe 1960, ale máme 
i buick nebo ford.
Martin: A co mi zrovna přijde pod ruku, s tím jedu. (smích)

Je to asi dost náročný koníček…
Martin: To ano, je to náročné jak finančně, tak i časově.

Prozradíte hodnotu takových aut?
Jaroslav: Jejich hodnota se hodně liší, záleží na stavu auta. Já jsem ale vždycky koupil staré auto, které jsme pak sami dali dohromady, aby takhle vypadalo.
Martin: Prakticky všechno na všech autech jsme dělali s tátou sami, to k tomu také patří.

Existuje tady v okolí nějaká skupina či spolek podobných nadšenců, se kterými byste se scházeli?
Jaroslav: To ani ne, pár lidí známe na srazech, kam jezdíme, ale jinak moc ne.

Jak stará auta máte?
Jaroslav: Tak od 60. let.

To už je pěkná řádka let. Asi to není na každodenní ježdění…
Martin: Motory v těchto autech vydrží mnohonásobně víc než normální auta.
Jaroslav: Klidně by se 
s nimi dalo jezdit každý den…
Martin: …pokud by je člověk dokázal krmit.

Jakou má takové auto spotřebu?
Jaroslav: Od 15 do 35 litrů.

Na cadillac nenarazíte v běžném českém bazaru. Jakým způsobem je vybíráte a kupujete?
Jaroslav: Všechny jsme si přivezli z Ameriky. Objednáváme je přes internet.
Martin: Je lepší, když tam jede člověk sám nebo tam má někoho, komu věří, protože na fotky – všichni to známe – se moc spoléhat nedá. Auta pak vypadají úplně jinak.
Jaroslav: To je teprve překvapení, když otevřete kontejner.

Už se vám takové nemilé překvapení stalo?
Jaroslav: Ano, bohužel stalo. S tím už pak nic neuděláte. Také u auta jednou bylo psané, že má najeto 45 tisíc mil, ale nenapsali tam „než přestal jít tachometr".

Jaké největší dálky jste zvládli?
Jaroslav: Jezdíme tak do dvě stě kilometrů.

Vzpomenete si, kdy vás tento koníček „chytil"?
Jaroslav: To je jednoduché, mne drží už od mládí, akorát na to tehdy nebyly peníze. To až po revoluci jsem se tomu mohl začít naplno věnovat. Jednou jsem byl
s tátou v bazaru a říkal jsem: „Tohle auto si jednou koupím." A po roce jsem ho měl. Táta mě k autům vedl odmala.
Martin: A já jsem to měl úplně stejně – také mě k tomu vedl táta odmala.

Tak přejdeme k vaší druhé velké lásce, kterou je hudba. Jaroslave, vy máte country kapelu Hastrmani. Jak dlouho už existuje?
Jaroslav: To už bude třicet let, co jsem kapelu zakládal. To víte, americká auta
a country muzika k sobě prostě patří.

Jak se za těch třicet let vaše muzika vyvinula?
Jaroslav: Dalo by se říct, že od toho „ohníčkového" hraní až po country a rock, které dneska děláme. Je třeba se přizpůsobovat době.

Martine, a co vy a muzika? Také máte kapelu?
Martin: Teď by se dalo říct, že s klukama kapelu zakládáme. Dlouho jsme se scházeli, hráli ve dvou ve třech… a teď jsme začali hrát s aparaturou. Název ale ještě nemáme.

Hrajete stejný žánr, tedy country?
Martin: Chceme hrát všechno, nejen country, ale také rock. Své písničky zatím nemáme.

Můžete zhodnotit, jak je to 
s příležitostmi zahrát si?
Jaroslav: Je to čím dál horší, lidé nechtějí nikam chodit.
Martin: A hlavně pořadatelé nechtějí platit, a tak než aby si pozvali kapelu, zaplatí si jednoho člověka s aparátem.
Jaroslav: Ty doby, kdy jsme hráli třeba s Michalem Tučným, Karlem Zichem nebo Texmeny, to bylo něco jiného.

Co říkáte na to, že jméno Michala Tučného mnozí používají, ne-li zneužívají ke zviditelnění?
Jaroslav: V tom máte bohužel pravdu. Zřejmě si myslí, že to přitáhne lidi, ale ono už to tak úplně neplatí. My to neděláme. Hrajeme jeho písničky, ale nestavíme na nich, hrajeme je po svém. Vždyť jen známý festival Stodola Michala Tučného – z toho udělali tvrdou komerci.

Kde rádi hrajete na Písecku?
Jaroslav: My máme své stálé místo – každý měsíc hrajeme v Papíráku u Jitexu v Písku. Tam je to fajn, každý měsíc je plno.
Martin: Jelikož chceme být zábavová a plesová kapela, tak bychom rádi hráli přes zimu na plesech. Během letní sezony jsme hrávali na Radavě, tam to bylo také fajn.

Jakou muziku si rádi poslechnete?
Martin: Já jsem zamrzl 
u kapel jako AC/DC, Deep Purple a podobně.
Jaroslav: Já mám rád každou muziku, která je dobře zahraná, americké country asi nejvíc.

Americká auta, americké country… Neláká vás žít v Americe?
Jaroslav: Láká, a moc. (smích) Já jsem tam jednou byl a musím říct, že život tam je úplně jiný, aspoň co jsem měl možnost poznat.
Martin: Životní styl je tam úplně jinde.
Jaroslav: Hlavně lidé jsou tam úplně jiní.