Vzhledem k provizornímu pódiu na stezce byl Fleret rovněž nucen minimalizovat množství hrajících členů. A tak dorazili ve výjimečném triu – Stanislav Bartošík, Zdeněk Hrachový a Rostislav Koplík. „Tuto výjimku jsme udělali z lásky k Šumavě, z lásky k tomuto veledílu, protože na tak krásném a zajímavém místě jsme ještě nehráli. Fleret Vizovice v akustice,“ zahájil koncert frontman kapely Hrachový.

Jednou z prvních písní byla píseň Beskyde, či píseň o nenaplněném erotickém snu s názvem Něco se mi zdálo. Výběr odehraných písní byl uzpůsoben akustickému složení kapely. Písni Neperte se ogaré byla věnována předmluva, v níž Hrachový rozhlednu Vartovnu, o níž se v písni zpívá, připodobnil k Stezce korunami stromů.

„Z obou je vidět do té nádherné přírody, ať už do té šumavské nebo valašské,“ pokračoval. „Lélo, lélo,“ pěli návštěvníci v další písni na výzvu kapely. Naštěstí se špatné počasí večeru vyhnulo a tak „nelélo.“ Fleret nevynechal během večera ani jednu z jejich nejznámějších písní – Vizovice.

„Ti, kteří vymysleli koncerty na Stezce korunami stromů, by si zasloužili Nobelovu cenu,“ nešetřil slovy chvály Hrachový k organizátorům akce. Jeho názor patrně sdílely i dvě dámy, které si spolu v nejvyšším patře stezky zcela spontánně zatančily. Zřejmě i ony podlehly kouzlu daného okamžiku, kdy se nad stezkou tyčilo zapadající slunce za doprovodu písní Fleretu. „Šak máte naleté, tož kam byste chodili,“ zněl text poslední přidané písně Fleretu. „Úžasný, byli jste úžasné publikum, velmi si toho vážíme,“ loučila se kapela. „Toto byl neopakovatelný zážitek, to je tak krásné pódium, jaké jsme nikdy neměli,“ pokračoval Hrachový. „Stage jak hovado,“ dodal s úsměvem na tváři.

S úsměvem na tváři o koncertu hovořili i manželé Drobní, kteří dorazili z Poděbrad/Loučovic. „Dlouhá léta jsme jezdili do Frymburku, poté jsme si pořídili domek v Loučovicích a střídáme tak Polabí a Šumavu. Koncerty na Stezce korunami stromů se nám líbí moc. Minulý týden jsme byli na Anně K. a chystáme se ještě na Nezmary,“ dodali nadšeně.

Lada Sojková