Mívali v paměti poutní neděle tak, jak šly za sebou a nevynechali ani jednu. Poutní cesty lemovaly kapličky a křížky, které ukazovaly směr ke svatým místům a poskytovaly možnost odpočinku i k modlitbám. U každého křížku, či božích muk se procesí zastavilo, lidé se pomodlili a pokračovali dále. Nezapomínali ani na ty, kteří se kvůli chatrnému zdraví nebo stáří, nemohli cesty zúčastnit. Poutníci pro ně nakupovali svaté obrázky, růžence, řetízky, prstýnky, hrnečky s obrázky svatých nebo kostela, kde se pouť konala a jiné drobnosti, které měly připomínat svaté místo.

K procesí se lidé scházeli na určitém místě. Vpředu šel ministrant s křížkem, za ním pan farář a lid, který nesl svaté prapory, při větších poutích to byl i baldachýn, který nesli většinou čtyři muži.

V okolí Bernartic bylo jako první zaznamenané poutní místo v době moru, cholery a jiných epidemií u nově postavené kapličky, zasvěcené sv. Rosalii u Borovan.

Když byl v r. 1733 přestavěn poutní kostel sv. Marie Sepekovské v Sepekově s milostnou sochou, který spravovali strahovští premonstráti, začali lidé chodit sem a to až z dalekého okolí. Bývaly zde o první a druhé neděli v září velké pobožné poutě.

Poutníci z Podolí, Podolska, Rakova, Slabčic, Olešné a Lástar se setkávali u levečské kapličky. Zde se všichni pomodlili, zazpívali pobožné písně, poté se vydali po kamenné cestě nad Svatkovice, kde se k nim přidávali další poutníci.

V roce 1846, když došlo procesí do Sepekova, dohodli se sedláci ze Svatkovic, rychtář František Benda(čp.1), sedlák Matěj Mácha (čp. 24) a sedlák Martin Wavřík (čp. 12), že postaví nad Svatkovicemi, na pozemku rychtáře Bendy, kapličku a zasvětí ji na památku každoročních procesí k sv. Marii Sepekovské. Místo pro stavbu kapličky vybrali u hlavní silnice v místě, kam ústila i kamenná cesta od Levče, říkalo se jí „Úmrlčí“. V letech moru, kdy lidé umírali po stovkách, nesměli příbuzní procházet se zesnulým žádnou vesnicí, proto vznikla tato kamenná cesta. Odtud také vycházelo procesí, které se scházelo u levečské kapličky.

Hned na pouti koupili sedláci obraz sv. Marie Sepekovské. Rychtář Benda poslal vrchnosti žádost, zda může na svém pozemku postavit kapličku. Otec rychtáře Václav Benda se připojil k synovi a zaslal také žádost vrchnosti, zda může na svém pozemku na kraji Svatkovic vpravo, při cestě do Bilinky, postavit železný kříž na kamenném soklu. Tento křížek měl pro lid v dřívějších dobách velký význam. Když odcházeli lidé ze vsi, když šli na trh s dobytkem, pomodlili se u křížku za dobré pořízení. Smuteční průvod se zesnulým se vždy u křížku zastavil, aby se lidé pomodlili, a aby se nebožtík mohl rozloučit s rodnou vsí.

Zachovaly se oba dokumenty, kde vrchnost povoluje tyto stavby s tím, že o stavby budou pečovat rychtář s otcem, pokud oni už nebudou, tak jejich rodina a dál jistě obec. Kaplička byla postavena v roce 1847, Svatkovičtí do ní zavěsili obraz svaté Panny Marie Sepekovské. Kronikář Svatkovic pan Rudolf Chýle po sto letech píše v kronice: půdorys kapličky jest 160 x 190cm, výška 3, 5m, průčelím k východu s kulatým v půlkruhu štítem…

Ve výklenku jest obraz Panny Marie Sepekovské, stojící na půlměsíci v mracích. Dole pod mraky jest namalován kostel sepekovský. Obraz jest stará malba na plátně olejovými barvami. Rám obrazu jest umělecká řezba. Obraz opravil Jan Radáš v Bechyni roku 1924. Dále píše: Neopomenu napsat jednu pověst o této kapličce, kterou jsem jako malý chlapec slyšel (bylo mi asi 6 let), pálili v Jestřebicích kolomaz, kterou na trakaři v dřevěných kbelících po vesnicích rozváželi. Pamatuji si, vždy přijel časně ráno do vsi a křičel: kolomaz, kolomaz! Jedenkrát časně přijel k nám a otci vypravoval ustrašeně „pantáto, když jsem jel okolo tam té kapličky, postavil jsem trakař a zašel jsem za kapličku na malou stranu, bylo ticho a v tom začal ten obraz uvnitř šustit a se na té zdi třepotat, že jsem strachy nevěděl co dělat. I poklekl jsem před kapličkou a modlil jsem se, až obraz v kapličce utichl. “Pověst tuto zaznamenávám k připomenutí, jak se dovážela kolomaz do vsí a na vsích se vyráběla.

Kaplička i křížek byly postaveny v roce 1847. Zápis o vysvěcení jsme nenašli, je téměř jisté, že kapličku vysvětili kaplan Jan Peterka nebo pan farář Antonín Sedláček. Kaplička k výročí dostává nový obraz, přesně takový, jaký v kapličce původně visel.

Irena Cejnarová