Program Mercury: Astronaut Cooper byl rebel. Aby mohl letět do vesmíru, lhal

„Toho úžasného květnového dne šel výš, dál a rychleji než kterýkoliv jiný Američan. Na krátkou chvíli se Gordon Cooper stal nejlepším pilotem, jakého kdy svět viděl.“

Taková slova zazní v oceňovaném americkém filmu The Right Stuff (Správná posádka, 1983), když vypravěč popisuje nejzářnější chvíli jedné z hlavních postav. Snímek o počátcích amerického dobývání vesmíru přitom není žádným smyšleným příběhem scénáristy, ale vykresluje skutečné osudy reálných amerických pilotů a astronautů. A takovým byl i Gordon Cooper, který v jistou chvíli překonal všechny tehdejší americké vesmírné rekordy. 

Zkáza raketoplánu Columbia: Zachránit posádku nešlo, mrtvá byla už před explozí

Svět

Cooper patřil do skupiny sedmi mužů, které americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) označil za vůbec první astronauty této zámořské mocnosti. Do vesmíru se vydal přesně před 60 lety - 15. května 1963 do kosmu letěl při vůbec posledním letu z programu Mercury. Let nazvaný Mercury-Atlas 9 byl nakonec úspěchem, a to i navzdory řadě technických problémů.

„Let obletěl Zemi 22krát, díky čemuž mohly být vyhodnoceny efekty pobytu v kosmu trvajícího déle než den,“ uvádí web NASA. 

Trailer k filmu Správná posádka z roku 1983, jenž vypráví mimo jiné příběh Gordona Coopera:

Cooperova cesta „ke hvězdám“ ale nebyla vůbec jednoduchá, a to nejen z hlediska přísných testů a tréninků. Aby ho přijali do programu Mercury, lhal. V NASA si pak získal pověst rebela a často se hádal s vedením úřadu, což nakonec zašlo tak daleko, že se za Coopera musel postavit sám tehdejší americký prezident John Fitzgerald Kennedy, aby o svou vysněnou vesmírnou misi nepřišel. 

Divadélko o dokonalém manželství

Americké snahy o vyslání prvního člověka do vesmíru začaly koncem 50. let minulého století. V říjnu 1957 zažili Američané šok, když si Sovětský svaz připsal na konto velké vítězství v podobě vypuštění vůbec prvního satelitu (Sputnik 1) do vesmíru. Vesmírné závody se rozjely plnou parou. Přestože se Američanům nedařilo získat o sovětském vesmírném programu tolik informací, kolik chtěli, po čase bylo velmi zřejmé, že dalším cílem Sovětů je vyslání člověka do kosmu, a bylo tak nabíledni, že se tento cíl pokusí dosáhnout jako první.

Raketoplán Atlantis využívala armáda i k tajným misím. Vezl střežený náklad

Věda a technika

Ve Spojených státech proto vznikl úřad známý pod zkratkou NASA a rok a tři dny po vypuštění Sputniku 1 Američané oficiálně oznámili vznik programu Mercury, při kterém se do vesmíru dostanou lidé z USA. Přes rychlé tempo příprav nakonec Američané toto kolo kosmického soupeření se Sověty prohráli, neboť jako první člověk se do vesmíru nakonec podíval Jurij Gagarin 12. dubna 1961, zatímco prvním Američanem v kosmu se stal Alan Shepard až o necelý měsíc později. Stejně tak východní mocnost porazila západního soupeře co se týče prvního orbitálního letu.

Přesto byl program Mercury pro Američany úspěchem, neboť otevřel cestu dalším kosmickým cestám a zejména pak vyhlídce přistání prvního člověka na Měsíci. Součástí programu bylo celkem šest pilotovaných letů a paradoxně se jedním z nejúspěšnějších a v dané době rekordním stal až ten poslední, při němž se do kosmu vypravil původně testovací pilot Gordon Cooper. 

Své první astronauty, včetně Coopera, vedení NASA vybralo v roce 1959. Původně při hledání vhodných lidí tápalo, neboť nebylo zcela jasné, jaké kvality jsou pro zvládnutí možná sebevražedné mise nejdůležitější. Úřady dokonce nevylučovaly ani artisty a kaskadéry. „Komise se ale shodla, že neobvyklé podmínky spojené s kosmickým letem jsou velmi podobné tomu, co zažívají vojenští testovací piloti. V lednu 1959 si proto vyžádala a prověřila 508 záznamů talentovaných pilotů, z nichž vybrala 110 lidí. O méně než měsíc později prostřednictvím řady pohovorů a písemných testů komise zúžila tuto skupinu na 32 kandidátů,“ připomíná web NASA. 

Cooper, který byl mezi nimi, zpočátku nevěděl, proč se má hlásit ve Washingtonu u jakési komise. Jenže jak testy pokračovaly a do novin se dostala informace, že americká vláda najala společnost McDonnell Aircraft na výrobu vesmírné kapsule, bylo jasné, že se hraje o možnost zapsat se do dějin. A Cooper byl rozhodnutý tuto poctu získat i za cenu, že se bude muset začít přetvařovat. 

close info Zdroj: Wikimedia Commons, NASA, volné dílo zoom_in Manželka astronauta Gordona Coopera Trudy a jejich dcery sledují druhý Cooperův let do vesmíru při misi Gemini 5. Manželství nebylo šťastné, byť to Cooper a jeho žena tajili.

Problémem nebyly jeho schopnosti - v náročných fyzických i psychických testech exceloval, zdravotně byl naprosto v pořádku, měl nalétáno 2 000 hodin na nejrychlejších letounech své doby. Jenže jelikož vedení NASA vědělo, že vybraní astronauti se stanou celonárodními hrdiny a mediálními hvězdami, hledalo u nich ještě něco navíc. Měli to být milující otcové od spořádaných rodin, s klidným rodinným životem. A to nebyl právě Cooperův případ - ve dvaceti se sice oženil se svou vysokoškolskou láskou Trudy B. Olsononou, amatérskou pilotkou, s níž pak měl dvě dcery, jenže manželství se brzy začalo hroutit a v době výběrového řízení do NASA už manželé žili skoro půl roku odděleně. Jak připomíná list NY Post, podle některých zdrojů to bylo proto, že Cooper svou ženu podváděl.

Čtyři minuty a 36 vteřin dlouhý volný pád. Viděl to, o čem Gagarin teprve snil

Věda a technika

S vědomím, že za těchto okolností se astronautem nestane, Cooper komisi jednoduše o stavu svého vztahu lhal. Ještě v ten samý den jel za Trudy a poprosil ji, aby společně předstírali zdání šťastné rodiny. A vyplatilo se. „Souhlasila, protože nechtěla sebe ani své dcery připravit o šanci vidět letět jejich tátu do vesmíru,“ uvádí web History vs Hollywood, který se věnuje pravdivosti snímku The Right Stuff. Manželé pak spolu vydrželi až do konce Cooperovy služby u NASA, ale krátce poté se celá léta trpící Trudy s mužem rozvedla a on se rychle poté znovu oženil. 

Cooperově cestě do kosmu každopádně už nic nebránilo a nebyl ani moc překvapený, když se stal nejmladším z historicky první sedmičky astronautů NASA (šest z nich letělo do kosmu při programu Mercury, Donald Slayton byl z tohoto programu nakonec kvůli zdravotním problémům vyloučen, ale u NASA zůstal a do vesmíru letěl v roce 1975). „Okamžitě po testech si byl jistý, že se dostane do týmu a svému tehdejšímu nadřízenému řekl, aby si za něj začal hledat náhradu, a rodině, že se bude stěhovat,“ připomíná web NASA.

NASA ztratila víru

Kromě toho, že vybraní muži v následujících měsících podstupovali tvrdé tréninky, náročnou fyzickou i psychickou přípravu a nikdy nekončící sérii testů, zatímco vědci postupně vyslali do vesmíru šimpanze, každý ze „sedmi statečných“ měl přiřazený také speciální úkol ohledně vývoje vesmírných letů. Cooper se mimo jiné zaměřoval na vypracování krizových postupů v případě problémů na odpalovací rampě a společně se soukromou firmou vyvíjel speciální nůž pro astronauty. „Byl zapojen také do vývoje raketového nosiče Redstone,“ zmiňuje web NASA.

NASA v něm získala opravdu schopného muže, ale brzy se ukázalo, že Cooper se často pouští do sporu s nejvyšším vedením úřadu. Možná i proto zůstával posledním z původně vybraných, kdo ještě neletěl do vesmíru. Jeho chvíle nadešla až celých pět let po zahájení programu Mercury. Hrozilo ale, že se do kosmu kvůli svému rebelantství nepodívá vůbec.

Nejdříve vedení NASA naštval volbou jména své kosmické lodi - alespoň dle svých vlastních vzpomínek, které jsou ovšem podle některých kritiků značně nadnesené a kontroverzní. Každý astronaut měl právo dát kosmické lodi jméno dle svého výběru, Cooper ji pojmenoval Faith 7 (tedy Víra 7). Mediální oddělení NASA si rvalo vlasy. Už totiž v duchu vidělo titulky, že pokud se něco stane, v novinách se objeví výmluvný dvojvýznam: NASA loses Faith - tedy že NASA ztrácí víru. Cooper ale na jménu trval. 

close info Zdroj: Wikimedia Commons, NASA, volné dílo zoom_in Astronaut Gordon Cooper v obleku, v němž letěl do vesmíru při šestém pilotovaném letu programu Mercury

Ještě víc ale jeho cestu ohrozil spor s jedním z nejvyšších představitelů NASA Walterem C. Williamsem ohledně narychlo dělaných úprav na přetlakovém obleku. Naštvaný Cooper po sporu prakticky "vykouřil" jeden z hangárů, v němž nastartoval letoun, zapnul přídavné spalování a vyrazil přímo z něj, přičemž v administrativní budově hned vedle se právě radilo nejvyšší vedení NASA. „Vyvolal tím příval zběsilých tísňových volání,“ píše server America Space.

Williams byl pak na nejlepší cestě Coopera nahradit pro nastávající let jiným astronautem, údajně se ale za něj podle toho, co Cooper slyšel od kolegů, zasadil samotný prezident John Fitzgerald Kennedy. A Cooper tak mohl letět. 

Pilot, který předčí stroje

Cooper měl před sebou náročný úkol. Jelikož americký program za tím sovětským výrazně zaostával, bylo potřeba, aby Cooper vydržel ve vesmíru v té době pro Američany rekordní dobu. Nebylo to bez rizika. Při předchozích letech se Cooperovi předchůdci potýkali s řadou technických problémů a on sám startoval v kosmické lodi, na které se od předchozího letu provedlo více než sto změn. 

Nakonec Cooper Zemi obletěl 22krát a ve vesmíru strávil 34 hodin, 19 minut a 49 sekund. Byl to do té doby nejdelší pobyt Američana ve vesmíru a Cooper se stal prvním Američanem, který v kosmu spal. „Ve vesmíru si pobyl víc hodin, než všech jeho pět amerických předchůdců dohromady,“ zmiňuje web NASA. A navíc prokázal, že člověk je pro úspěch mise mnohdy důležitější než přístroje. Málem při tom ale přišel o život.

Inženýři NASA totiž udělali pro některé nepochopitelný tah, když navrhli vesmírnou kapsuli k plně automatickému řízení, a astronaut tak byl v podstatě jen pasivním pasažérem. Mnozí piloti tímto krokem opovrhovali. Třeba legendární americký letec Chuck Yeager, který jako první překonal rychlost zvuku, astronauty programu Mercury posměšně nazýval „Maso v plechovce“. 

Vesmírné průkopnice. Ženy drží několik rekordů, jedné pomohla i Studená válka

Věda a technika

Už dřívější mise programu potvrdily, že plná automatizace je chybou. Naštěstí pro Coopera do chvíle jeho letu změny na kosmické lodi už umožnily, aby v případě krize převzal vedení kapsule astronaut, a jeho let Mercury-Atlas 9 prokázal, jak klíčové rozhodnutí to je. „Tento let ukončil celý ten nesmysl. Moje elektronika selhala a knipl měl v rukou pilot,“ vyjádřil se později. 

Při devatenáctém obletu kolem Země Cooperově kapsuli začaly selhávat přístroje. Hladina oxidu uhličitého začala stoupat a v kabině se teplota vyšplhala na 54 stupňů Celsia. Nefungoval ani gyroskop, ani hodiny. Cooper měl k dispozici rádio pro spojení se Zemí a převzal řízení. Čekala ho nejkritičtější část mise - návrat na Zemi. Musel odhadnout přesnou výšku, čas i místo pro opětovný vstup do atmosféry, aby směřoval na správné místo přistání. 

Dobový dokument NASA o Cooperově letu v programu Mercury:

A Cooper předvedl neuvěřitelný výkon. Na okno své vesmírné lodě si nakreslil čáry kvůli orientaci, čas určil pomocí náramkových hodinek a zažehnul návratové raketové motory. Dopadl pouhého 6,4 kilometru před letadlovou lodí USS Kearsarge, jež ho měla vyzvednout z moře. Následné analýzy letu odhalily řadu problémů v elektronice Cooperovy kapsle, ale vyšetřující komise ve výkonu pilota nenašla jedinou chybu. Rebelant Cooper všem ukázal své jedinečné schopnosti a v New Yorku jej čekaly čtyři miliony nadšených fanoušků a gratulace viceprezidenta Lyndona B. Johnsona. Vzhledem k tomu, že jeho let zakončil celý program Mercury, stal se vůbec posledním Američanem, který letěl do kosmu při sólovém letu.

Měsíc mu unikl

Cooperova kariéra v NASA následně ještě nějakou dobu úspěšně pokračovala. Stal se členem následujícího vesmírného programu Gemini, v němž tentokrát do vesmíru vyrážely dvoučlenné posádky, a jenž byl předstupněm vyslání člověka na Měsíc. Gordon Cooper se do vesmíru vrátil v srpnu 1965 při misi Gemini 5, na níž letěl s pilotem Charlesem Conradem. 

V kosmu strávili osm dní, vykonali řadu vědeckých testů, Zemi obletěli 120krát a nalétali pět milionů kilometrů, čímž překonali tehdy platný sovětský rekord. „Tímto časem také prokázali, že astronauti dokážou ve vesmíru přežít dobu potřebnou pro let k Měsíci a zpátky,“ upozorňuje web NASA.

Cooper také při misi Gemini 5 zavedl v NASA novou tradici. Když měli s Conradem pojmenovat svou kosmickou loď, opět sáhli po kontroverzním jménu. Chtěli ji totiž nazvat Lady Bird podle tehdejší americké první dámy. Když jim to vedení NASA zatrhlo, Cooper přišel alespoň s nápadem personalizovaných nášivek pro každou misi, navržených astronauty. 

close info Zdroj: Wikimedia Commons, NASA, volné dílo zoom_in Astronauti Gordon Cooper a Charles Conrad po přistání mise Gemini 5

Jenže přes své nesporné vesmírné úspěchy a schopnosti nadále nebyl u vedení NASA právě populární. Pokračoval totiž v rebelování a sporech s managementem, což z něj stále víc a víc dělalo černou ovci. Cooper například ve volném čase zbožňoval závody v autech a lodích. V roce 1968 se právě chystal k dalšímu. Chtěl soutěžit na 24 Hours of Daytona, jenže vzhledem k velkému riziku mu to noc před startem vedení NASA zakázalo. Rozzlobený Cooper si postěžoval tisku a z pohledu NASA se ocitl na černé listině. „NASA chce, aby astronauti byli hráči tiddlywinks (stolní hra, pozn. red.),“ kritizoval mimo jiné. 

Nejslavnější astronaut, který si načůral do kalhot. Aldrin je mužem kontroverzí

Svět

Následně se sice ještě stal členem záložní posádky pro misi Apollo 10, což by podle zvyklostí znamenalo, že měl být členem řádné posádky mise Apollo 13 a tedy přistát na Měsíci, skoro nikdo v NASA už ale jeho účast na této misi nechtěl. Ještě větším problémem než jeho rebelantsví byl pro vedení úřadu jeho přístup k výcviku, podotýká server America Space. Ředitel letových operací posádek Deke Slayton tvrdil, že Cooperův přístup k výcviku už pro misi Gemini 5 byl nanejvýš laxní - k tréninku v simulátoru ho ostatní museli doslova nutit. 

Jako záložníka pro misi Apollo 10 ho Slayton zařadil čistě kvůli nedostatku stejně kvalifikovaných lidí, jeho účast na Apollu 13 už ale jednoznačně zamítl. Zdrcený a uražený Cooper tak v roce 1970 odešel jak z NASA, tak od amerického letectva.

Astronaut, který viděl UFO

Po zbytek života Cooper působil v soukromém sektoru, často ale měnil působiště. Z bývalých astronautů se z něj navíc stala poměrně kontroverzní postava, díky jeho kritizovaným prohlášením o mimozemšťanech. 

Když v roce 2000 vyšla jeho autobiografie Leap of Faith, Cooper se v knize svěřil, že několikrát viděl UFO. Za to ho množství bývalých kolegů kritizovalo. „Ačkoli nikdo nemůže polemizovat s něčími zkušenostmi, v případě Cooperových pozorování je pro mě obtížné pochopit, jak někdo tak spojený s průlomovou technologií a vědou může snadno přijmout myšlenky, jako jsou mimozemské návštěvy, s minimem důkazů,“ napsal ke své recenzi Cooperova životopisu vesmírný historik Robert Pearlman. 

Cooper tvrdil, že UFO viděl ještě jako pilot v Západním Německu a poté víckrát jako testovací pilot, přičemž ho měl tehdy dokonce i vyfotit. Fotky, které poskytl Pentagonu, ale údajně beze stopy zmizely. Cooper každopádně na svých zážitcích a názoru, že americká vláda tutlá existenci mimozemšťanů, trval až do smrti.