Výzkumný tým vedený bioložkou Priscillou Wehiovou z novozélanského výzumného ústavu Manaaki Whenua – Landcare Research se ve své nové studijní práci zaměřil na orální historii a na takzvanou "šedou literaturu", tedy informace produkované nejrůznějšími státními, průmyslovými a obchodními institucemi, nezabývajícími se profeseně ani akademickou, ani vydavatelskou činností.
Došel k závěru, že Antarktida nebyla na začátku novověku ani zdaleka tak panensky nedotčená, jak jsme si mysleli. Informuje o tom Science Alert.
"Zjistili jsme, že se první spojení s Antarktidou a jejími vodami objevuje už v dobách nejranější tradiční mořeplavby později prochází celými staletími díky evropským průzkumům, vědeckému výzkumu, rybolovu a podobně," uvedla Wehiová.
Cesta polynéského náčelníka
Vědci se ve své práci zaměřili mimo jiné na plavbu posádky polynéského náčelníka Hui Te-Rangiory na jih počátkem sedmého století. Pokud se jejich cesta odehrála tak, jak je zachycena v některých maorských legendách, pak by se zřejmě stali prvními lidmi, kteří uviděli antarktické vody, a to více než tisíc let před ruskou expedicí a dokonce dlouho před předpokládanou migrací polynéských osadníků na Nový Zéland.

"Podle některých příběhů pokračoval Hui Te-Rangiora se svými lidmi na jih. Stali se tak pravděpodobně prvními lidmi, kteří dopluli do antarktických vod, a možná se podívali i na pevninu. Jejich cesta a návrat jsou součástí historie lidí Ngāti Rārua a tyto příběhy se objevují v řadě řezbářských prací," píše výzkumný tým v práci, kterou otiskl Journal of the Royal Society of New Zealand.
Maorové si sice o Hui Te-Rangiorově výpravě vyprávějí po generace, ale akademická literatura podle průzkumníků tuto část orální historie dosud dostatečně nezpracovala. "Příběhy nedostatečně zastoupených skupin a jejich vztah k Antarktidě výzkumná literatura dosud dostatečně nezdokumentoval ani neuznala. Naše práce začíná tuto mezeru vyplňovat," píše Wehiové tým.
Maorové mezi dobyvateli Antarktidy
Te-Rangiorova cesta navíc nebyla podle vědců ani zdaleka poslední, kterou Maorové do Antarktidy vykonali. V roce 1840 spatřil antarktické pobřeží Te Atu, příslušník kmene Ngāpuhi, jenž se zúčastnil průzkumné expedice Spojených států, a stal se tak oficiálně prvním Novozélanďanem, který tento kontinent uviděl.
Maorové se také podle novozélandského výzkumného týmu zúčastnili "hrdinského věku objevování Antarktidy" na konci 19. a na počátku 20. století, při níž pomáhali evropským průzkumníkům svými znalostmi léčitelství, staveb do podobných podmínek i vědeckými poznatky. "Účast Maorů na antarktických plavbách a expedicích pokračuje až do současnosti, ale jen zřídka ji někdo uzná či vyzdvihne," píší vědci, podle nichž byly pro tyto objevitelské cesty často klíčovým faktorem právě maorské námořní dovednosti.

V poslední době se řada Maorů účastní například novozélandských antarktických vědeckých programů, zaměřených na nejrůznější druhy výzkumů, od klimatických změn až po ekologii populace tučňáků.
"Rostoucí počet maorských antarktických vědců a pohled z maorské perspektivy dodá novozélandským výzkumným programům hloubku, a prospěje i ochraně a správě Antarktidy," uzavírá Wehiová.