Kliknutím zvětšíte„Před několika dny jsem ze střechy budovy ve městě Lysyčansk sledoval, jak je nevybíravě bombardováno jeho dvojče Severodoněck. Střely dopadaly každou minutu úplně všude. Město hořelo,“ podává svědectví Quentin Sommerville pro britskou BBC.
Rusko podle něj i díky svému zkázonosnému tažení na východní frontě vítězí. Luhanský gubernátor Serhij Hajdaj tvrdí, že veškerá kritická infrastruktura v Severodoněcku byla zničena. Již dříve naznačil, že ukrajinské síly se možná budou muset z města i sousedního Lysyčanska stáhnout. Pokud přitom padne Severodoněck i Lysyčansk, Rusové tím získají celý Luhansk.
Většina obyvatel druhé zmíněné metropole už uprchla, přesto několik lidí ještě ve svých domech zůstalo, i s vědomím, že dělostřelecká palba je velkou hrozbou. „Vzduch, který se nese v letním vánku, je posypaný prachem z kouře a rozprášených budov,“ popisuje atmosféru Sommerville.
Města srovnaná se zemí
Kousek na sever od Severodoněcku a Lysyčansku se nacházelo Rubižne. O kdysi šedesátitisícovém městě se mluví v minulém čase, jelikož jej ruské dělostřelectvo vymazalo z mapy. „Při pohledu z Lysyčansku do dálky je nyní na smaragdově zelené krajině skvrna. Město je pryč,“ sděluje reportér BBC.
Na sídlo dopadlo až 1500 střel denně, když se ukrajinské síly snažily zastavit postup ruské armády. Způsob, jakým před dvěma týdny město padlo, znamenal důležitý posun v tom, jak nyní síly Vladimira Putina vedou válku. Zmizely dlouhé obrněné kolony a útoky tanků a pěchoty z prvních měsíců… teď je na řadě rozsáhlé dělostřeleckého ostřelování. Cíl je jasný. Zlikvidovat veškerý odpor a umožnit pozemním jednotkám snadný postup.
Tahle situace podtrhuje naléhavou potřebu modernějších zbraní ze Západu, které by zastavily nepřátelský posun, tvrdí ukrajinští polní velitelé. Prezident Volodymyr Zelenskyj minulý týden uvedl, že Ukrajina v regionu ztrácí padesát až sto vojáků denně.
„Ruské jednotky se přizpůsobují,“ říká vojín Vladimir, se kterým Sommerville vedl krátký rozhovor. „Nejdříve odvážně přišly a dostaly tvrdou ránu. Nyní srovnávají se zemí to, co nemohou dobýt pěchotou,“ dodává.
Ukrajinský voják mu popisuje, co zažil během měsíce v Rubižném. „Nebyl to Mariupol, ale bylo mu to velmi podobné. Nejdříve se bojovalo v ulicích, pak zasáhlo dělostřelectvo, prostě ty domy rychle ničili. Lidé se snažili schovat ve sklepě, kvůli tomu ale neměli výhled a možnost posoudit aktuální situaci. Takže v té době bylo hodně ztrát,“ vzpomíná.
Křest ohněm mají za sebou
Bojující ukrajinští muži a ženy nejsou nezkušení. Mnozí z nich bojovali proti Ruskem podporovaným separatistům, kteří se od roku 2014 snaží oddělit od Ukrajiny. V dnešních bitvách o region však čelí profesionální armádě jiného národa, která disponuje velkými lidskými zdroji a technikou. I pro zkušené bojovníky jsou objem a povaha ruských zbraní, které se teď v Donbasu používají, ohromující.
„Není to moje první válka,“ říká pro BBC další gardista, který si nepřál uvést jméno, a dodává: „Tamta ale byla zákopová, takže tentokrát to je jiné. V Rubižne jsem zažil střelbu vysoce explozivními tříštivými granáty ze zbraní ráže 82 milimetrů.“
Od začátku války se vojenští analytici věnují rostoucímu počtu ruských obětí a slabé morálce ruských vojáků. V Donbasu ale přitom agresorovi síly zatím nedocházejí. Kreml evidentně netrpí ani nedostatkem dělostřeleckých granátů. „I okolní krajina je poznamenána jako neštovice černými dělostřeleckými krátery, které se rozprostírají na kilometry podél polí a silnic,“ píše Sommerville.
Jeho informace potvrzuje i ukrajinský voják Vladimir. „Je tu spousta dělostřelectva. Bombardování je jako noční můra, my vystřelíme jeden náboj, oni deset. Když střílí náš odstřelovač, pošlou na jeho pozici plný balík Gradů. Takže je to v podstatě odstřelovač s jedním nábojem a oni na něj pošlou tak tisíc raket. Je jim opravdu jedno, kolik munice použijí,“ popisuje ruskou strategii.
Stejně jako Vladimir, i další z mužů, které korespondent BBC v Lysyčansku potkal, byli dříve obránci Rubižne. Ačkoliv si už jednou prošli peklem, jsou prý připraveni vydržet ho i podruhé.
Britská stanice získala od jednotky Národní gardy záběry z oblasti, která těžké dělostřelecké palbě čelila. Lehce by se dala zaměnit za rekonstrukci zkázy druhé světové války. Na snímcích jsou vidět řady rozstřílených domů a prázdné ulice, na nichž jsou jen mrtví lidé a zvířata.
Vojáci si navíc z bojů odnáší i další děsivý zážitek. Šok z granátů. Napadené město opustili s třesoucíma se rukama a neustálými bolestmi hlavy. „Jediné, co je drží pohromadě, jsou cigarety a káva,“ říká mladý poručík jménem Paša.
Odhodlání se bránit
Navzdory tomu všemu jsou prý Ukrajinci na blížící se Rusy přichystáni. Na předměstí Lysyčanska umístili větší děla. Mezi nimi je možné spatřit i houfnici M777, kterou nově Národní garda obdržela od australské vlády. Na hlavni má namalované dva klokany.
Gardisté jsou za ni rádi, ale každý reportérovi BBC potvrdil, že jich je potřeba víc, obzvlášť těch s delším dostřelem. Od Spojených států mají slíbené výkonné raketové systémy s vícenásobným odpalováním, které by mohly „změnit pravidla hry“ v Donbasu.
Ukrajinští obránci jsou silně přesvědčení, že nepřítele je nutné zastavit a zatlačit zpět. Je pro ně nemyslitelné, že by se měli vzdát a podstoupit své území Kremlu, jak navrhují někteří západní komentátoři. „Nebe je naše. Hodně nám pomáhají drony. Dorazily zbraně a několik raketometů. Je to už jen otázkou času a basta. Pak bude všechno Ukrajina,“ přesvědčivě mluví o odhodlání bránit nadále svou zemi jeden z vojáků.
33
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
