Baťa pláče, situace je zoufalá: Řemesla žáky netáhnou, ti chtějí být youtubery

Obuvník Alan Kvasnička z Brna je jedním z mála Baťových nástupců na Moravě. Ševcovského kopyta se drží téměř čtyřicet let. Mrzí ho, že v bývalé obuvnické velmoci není mezi školáky o tradiční řemeslo zájem. „V roce 1984 nás bylo v ročníku na učilišti 35 učňů. V současnosti v republice marně hledáte školu s obuvnickým oborem. Od loňska pořádám rekvalifikační kurzy minimálně na jižní Moravě snad jako jediný,“ řekl 52letý muž.

Aktuálně má šest žáků, mezi zájemci jsou muži i ženy většinou mezi třiceti a čtyřiceti lety. Teenageři se do tradiční výroby bot a práce s kůží zrovna nehrnou. Přímo v Baťově Zlíně poslední škola, která v České republice vychovávala ševce, obor obuvník, loni vůbec neotevřela.

Řemeslníci nejsou a zřejmě ani nebudou. Chybí motivace i vzory z rodiny

Zoufalá je ze situace ředitelka České obuvnické a kožedělné asociace Vlasta Mayerová. „Tlačíme na Zlínský kraj, aby jako zřizovatel podpořil obnovu oboru klasické ruční ševcoviny na jedné ze škol. V příštím školním ročníku to ale jistě nebude,“ potvrdila. V obuvnickém průmyslu je zaměstnaných asi kolem čtyř tisíc lidí, většina podle ní na Zlínsku.

Nejen ševce může čekat osud už v podstatě zaniklých tradičních řemesel dráteník nebo kloboučník. Národní pedagogický institut dlouhodobě registruje pouze jednotky absolventů ročně u oborů jako brašnář, kameník, sklář, kamnář, podkovář, pokrývač, modelář, hutník, knihař či umělecký sklenář, rytec, štukatér, pozlacovač. „Je otázka, která z těchto tradičních řemesel přežijí další desetiletí. Třeba kdysi slavné puškařství? Učňů je také jako šafránu,“ zmínil předseda Sdružení učňovských zařízení ČR Karel Dvořák.

Na puškaře se lze vyučit na dvou školách, v Brně a Uherském Hradišti. Absolventů byly v posledních letech vždy dohromady tři desítky. Střední škola technická a ekonomická Brno však po dohodě s Jihomoravským krajem a ministerstvem školství nově nabízí i čtyřletý obor Technik - puškař. Instituce se snaží spolupracovat i se zbrojařskými firmami.

Přehlídka Řemesla živě v Praze:

Kominíci povstali z popela

K nejvíc ohroženým oborům patřili ještě nedávno kominíci. Jak připomněl ředitel Střední odborné školy Jarov Miloslav Janeček, po roce 2000 hrozil tomuto učebnímu oboru reálně zánik. Výuku se podařilo zachránit.

„V té době byla naše škola poslední v celém Česku, kde se obor kominík učil. I tak ale byli v každém ročníku maximálně dva až tři žáci. V budoucnost topení klasickými kamny na tuhá paliva asi v té době věřil málokdo, perspektivu v kominickém oboru tedy také skoro nikdo neviděl,“ zavzpomínal. „Někdy kolem roku 2010 došlo ke změně legislativy v oblasti povinných revizí spalinových cest. Kominíkům se začalo dařit výrazně lépe, přibyly jim dobře placené zakázky, čehož si v brzké době všimla veřejnost,“ dodal.

Zájemců o učební obor kominík podle něj začalo opět rychle přibývat, v současné době se tento obor už opět učí na řadě středních škol. Podobný obrat předpovídá Janeček u kamnářů. „Začalo být totiž jasné, že topení elektřinou nebo plynem hned tak topení tuhými palivy nenahradí, a spousta lidí chce, aby součástí jejich domovů byl krb nebo kamna,“ vysvětlil.

Botas nepoložily drahé energie, ale neschopný management, tvrdí lidé ve Skutči

Sklenářům podle ředitele jedné z největších odborných škol v Česku zánik prozatím nehrozí. Zájem o studium ale není velký. „Jako značný problém vnímám situaci u učebního oboru pokrývač, řemeslníků s touto odborností je ve stavebnictví kritický nedostatek,“ poznamenal.

V Česku má aktuálně chybět zhruba 400 tisíc řemeslníků. Přestože zájem o studium řemesla obecně meziročně roste, učiliště jich podle odborníků vychovávají ve většině specializací zoufale málo. Chybí i malíři/lakýrníci, klempíři nebo tesaři.

Nárůst žáků i přihlášek

Statistikami může podstatně zahýbat nový školní rok 2023/2024. Podle ministerstva školství je nyní v posledním ročníku základních škol 106 457 žáků, je populačně nejsilnější za třicet let. Loni to bylo zhruba 95 tisíc žáků, před čtyřmi lety jen necelých osmdesát tisíc. „Míst ve středních školách je v celorepublikovém průměru dostatek, problematické je jednak regionální rozmístění a jednak zájem uchazečů pouze o určité obory,“ sdělila mluvčí resortu Aneta Lednová.

Ředitelé středních odborných škol tak počítají s enormním počtem přihlášek. „Oproti loňsku i předloňsku máme na naší škole nárůst o víc než čtvrtinu přihlášek,“ odhadl Karel Dvořák, jenž je i ředitelem pražského Středního odborného učiliště, Ohradní 57. Přihlášky na obory vzdělání bez talentové zkoušky mohli žáci pro první kolo přijímaček podávat do 1. března.

Mezi nejvíc žádané obory u nich patří automechanik, elektrikář, zámečník, truhlář nebo kadeřník, masér. „Naopak na zedníka se u nás žáci neučí už asi patnáct let, a to kvůli nezájmu. Nabízíme i obor montér suchých staveb – sádrokartonáře, ale marně. Nemůžeme otevřít ani poloviční třídu,“ popsal Dvořák.

Podotkl, že třeba právě sádrokartony montují po Česku mnohdy lidé bez výučního listu a patřičných znalostí, včetně cizinců. „Tomu pak kolikrát odpovídá i kvalita výsledné práce,“ zhodnotil Dvořák.

Zlaté dno hledají jinde

Některé obory se v minulosti i úředně spojily v jednu živnost. Z truhlářů se tak stali i podlaháři. „V praxi to je katastrofa. Můžou získat živnostenský list, ale reálně nemají zkušenosti a odborné znalosti pro pokládání podlahy,“ tvrdí prezident Cechu podlahářů Josef Voborník.

RETRO: Cvočkař i truhlář. S tímhle vercajkem dělali naši dědové poctivé řemeslo

U vzdělávání vidí problém v tom, že mnozí mladíci se nakonec řemeslu po vyučení stejně nevěnují. „U některých oborů je síto husté a ze třídy do praxe pokračují třeba jen dva, tři lidi. Většinou ti, kteří mají řemeslo v rodině,“ konstatoval.

Mnohé podle něj nezláká ani „zlaté dno“ řemesla, kdy ti šikovní o lukrativní zakázky nemají nouzi. „Bez nadsázky kolikrát můžeme naše mzdy srovnat s lékaři. Ale dnes bohužel chce být téměř každé dítě youtuberem nebo sedět v kanceláři,“ povzdechl si Voborník.

Nezájem o řemesla? Chyba je v rodičích, tvrdí šéf sdružení učňáků Dvořák

Firmy právem naříkají, že mají nedostatek vyučených řemeslníků. Ne všichni se ale k absolventům chovají vzhledem k jejich nedostatku odpovídajícím způsobem. Tvrdí to předseda Sdružení učňovských zařízení ČR Karel Dvořák. „Nástupní mzda kolikrát není odpovídající. Šikovný řemeslník si ale dokáže vydělat velmi slušné peníze. Gymnazista má kolikrát horší uplatnění než člověk s výučním listem,“ říká. Celý národ si podle něj udělal obrázek o zoufalé situaci s chybějícími řemeslníky po jihomoravském tornádu v roce 2021, kdy poškození lidé na tesaře, klempíře nebo zedníka čekali i rok.

V ČR podle analýz chybí čtyři sta tisíc řemeslníků. Kde spatřujete prvotní příčinu problému?
Co se týká vzdělávání, za dlouhodobý nedostatek žáků na středních odborných učilištích či přímo u řemesel může obecně postoj rodičů. Pro mnohé je představa, že jejich dítě má pracovat v montérkách, může si zašpinit ruce a mohla by je bolet záda, absolutně nestravitelná. V tom vidím prvopočátek problému, rodiče preferují pro své děti převážně gymnázia. Učiliště pak volí třeba jako záložní plán, kdyby první přijímačky nevyšly.

A to je špatně?
Žáci by ideálně měli mít o daný učňovský obor zájem. Pak může ve finále platit i známé pořekadlo, že řemeslo má zlaté dno. Pokud člověk získá výuční list se sebezapřením, práce ho nebaví, je malý předpoklad, že u toho zůstane. Dřív když se kluk hlásil na automechanika, viděl jsem mu obrazně šmír za nehty. Věděl jsem, že se zajímá, doma pečuje o pionýra, pomáhá tátovi v dílně nebo si aspoň umí opravit kolo. Teď? Máme na škole profesionální pneuservis, kam žáky vodíme na takové seznámení v prvním týdnu. Zažil jsem, že jeden chlapec ani neuměl vypustit pneumatiku. Mnohým chybí základní, jednoduché technické znalosti. Jsou tím nepolíbení. Osobně se pak kolikrát podivuji nad absencí kritičnosti rodičů vůči studijním předpokladům svých ratolestí.

Kominík Josef Mančík: Místo vymetání starých komínů teď více stavíme ty nové

Jak to myslíte?
Uvedu příklad. K nám na školu přišla matka s přihláškou svého syna do oboru truhlář. Ale zvolili jej až jako druhou volbu, první chce zkusit přijímačky na obor ekonomika a management na škole jiného typu. To je přece rozdíl jako nebe a dudy. Přitom ten žák měl slabý prospěch, na jeho posledních vysvědčeních převažovaly trojky a čtyřky.

Aktuálně vyjde z devátých tříd přes sto tisíc žáků, absolutně nejvíc za poslední desetiletí. Je kvůli kapacitám na školách vyšší zájem o řemeslné obory na učilištích?
Přetlak žáků je evidentní. Ředitelé zaznamenávají zvýšený počet přihlášek, odhadem až o třicet procent. Kolegové se obávají masakru ve druhém kole přijímaček, kdy neúspěšní žáci honem budou shánět místa na učilištích. Vypadá to, že gymnázia či průmyslovky si budou vybírat nejlepší. Pro žáky, kteří se nedostanou na školy tohoto typu, pak budou záchytnými body také učiliště. Školy jsou kapacitně připraveny. V posledních letech totiž učiliště nebyla vždy stoprocentně vytížená. Liší se to ale v jednotlivých krajích i u typu škol.