Od Armády spásy dostal sdílený byt. Platí za něj 6900 korun a prostor i o nájem se dělí ještě s jedním nájemníkem. Léky, které musí pravidelně brát, ho vyjdou na 1200 korun měsíčně. Na stravu mu zbývá 2800 korun.

„Přišel k nám z azylového domu. Patří k těm spolehlivým a schopným, funguje bezvadně a je vděčný za to, že má kde bydlet. Také nám v organizaci pomáhá,“ chválí ho vedoucí sociální služby ostravské pobočky Armády spásy Judita Kachlová.

Senioři nad 65 let, kteří žijí sami, patří k druhé nejčastější skupině, která má problém vyjít s penězi
Nemáte nárok, slýchává důchodkyně. Z penze zbývá minimum, o příspěvky žádá marně

Vypráví, že jejich klienti ze sdílených bytů by si vlastní bydlení nemohli dovolit. Navíc bývají buď moc staří nebo příliš nemocní na to, aby si mohli ještě vydělávat. „Všichni se proto bojí, kam až budou stoupat ceny energií a potravin a zda vše zvládnou utáhnout. Také Bohumil na tom není zdravotně dobře, takže vydělat si nějaké peníze navíc nemůže,“ konstatuje.

Že se podmínky pro život jejich klientům výrazně zhoršily, pozná Judita Kachlová také na tom, že pro potravinovou pomoc si chodí i lidé, kteří ji dříve nepotřebovali. K nim patří i zmíněný šestašedesátiletý senior. „Teď si bere potraviny každý týden a co jde, to využije,“ dodává.

„Důchod mám nízký na to, abych to všechno utáhnul. Ale pořád je to nějaký příjem, takže mi nedají žádnou dávku. Přišlo mi zamítnutí, že nemám nárok, ani na příspěvek na bydlení, prostě nic. Vystačím jen tak, tak, abych si nepůjčoval,“ shrnuje to Bohumil.

Jak vysvětluje vedoucí sociální služby, nikdo zřejmě při psaní pravidel pro příspěvek na bydlení nemyslel na model sdíleného bydlení a dvě podnájemní smlouvy na jeden byt. Ten je navíc psaný na Armádu spásy a ani energie nejsou psané na nájemníky. „Na žádnou jinou podporu rovněž nedosáhne, protože je bit za to, že pracoval a má důchod, byť ne moc vysoký. Kdyby žil na dávkách, bylo by to něco jiného,“ povzdechne si Judita Kachlová.

Před deseti lety dostala tehdy třicetiletá Soňa Pilchová mozkovou mrtvici. Její následky si bohužel nese dodnes.
Po mrtvici dál pracuje a nosí letáky. Na slevy se dnes lidé těší, říká žena

Když potřebuje oblečení nebo boty, rovněž zavítá do pobočky Armády spásy. „Teď se musím vybavit na zimu, to by jinak taky bylo neřešitelný,“ říká Bohumil. Organizace pomáhá svým klientům i s opravami v bytě či s vyřizováním dokumentů na úřadě. Na dotaz, jak by žil bez pomoci Armády spásy, odkázaný jen sám na sebe a na pomoc státu, vyhrkne: „Kdyby oni nebyli, tak to by byla úplná katastrofa! Bez nich by to nešlo.“ A pak vděčně dodává: „Děkuju jim za to, že to s jejich dopomocí jde aspoň takhle.“