Předchozí
1 z 15
Další

Jakub Pavelka je rád, když se lidi baví

Jakuba Pavelku (18) z Rakovic znají lidé na Písecku z divadelních představení. Hraje společně s divadelními ochotnickými spolky I toto! z Mirotic a Prácheňskou scénou z Písku. Je moderátorem Rádia Blatná a podílí se na přípravě čimelického obecního zpravodaje. V současné době studuje Střední průmyslovou školu v Písku. Má rád, když se věci říkají tak, jak jsou, proto už jako žák základní školy inicioval správné označení území Rakovic před Čimelicemi na příjezdu od Prahy. Po mnoha letech se tam označení skutečně objevilo.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Dnes mě ze všeho nejvíc láká herectví, ale když jsem byl ještě hodně malý, tak jsem si chtěl založit vlastní zoologickou zahradu. Teď už vím, že by to bylo moc práce, ale zvířata mám rád pořád a rád chodím do zoologické zahrady relaxovat. K herectví jsem se dostal až v sedmé třídě, kdy za mnou přišla paní učitelka Marie Filipová, která hodně pozvedla kulturu na naší škole. Nabídla mi, jestli bych si chtěl zahrát v představení O slavíku z perleti a brokátové růži. Říkal jsem si, jestli to vůbec zvládnu, a pak jsem zjistil, že mě to baví a že bych chtěl u toho zůstat.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Ještě předtím, než jsem začal chodit do dramatického kroužku, tak jsem úplně poprvé držel při jednom vystoupení adventní věnec před pěveckým sborem a zapaloval jsem svíčky. Tenkrát jsem byl trémou tak rozklepaný, že mi ty svíčky málem zhasly. To jsem pak postupně překonal. Když jsem byl v deváté třídě, tak jsme na konci školního roku hráli speciální představení O dvanácti měsíčkách. Na to vzpomínám rád.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

K Čimelicím mám ale pořád i po odchodu ze základní školy hezkou vazbu. Před rokem mě oslovil čimelický pan starosta Vladimír Pánek, jestli bych s ním a dalšími nechtěl dělat Čimelický zpravodaj. Samozřejmě jsem souhlasil. Pro mě jako studenta je dobrý jakýkoliv přivýdělek a hlavně i zkušenosti. Je to dobrý pocit dávat časopis dohromady a vědět, že to lidi čtou. Můžu do toho dávat kus sebe. Přijdou mi opravené články a fotky a já to podle intuice poskládám do stránek. Starosta mi pak řekne, jestli se mu to líbí, nebo co je třeba předělat.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

V roce 2018, tedy před rokem, jsem měl chuť si vyzkoušet, jaké to je pracovat v rádiu. Tak jsem některá rádia obeslal s dotazem, jestli nehledají nějakou výpomoc. Napsal jsem také do Blatné a překvapilo mě, že se mi ozvali a šéf rádia mi nabídl, jestli bych si chtěl zkusit nějaký vlastní pořad, tak jsem samozřejmě souhlasil. Vymysleli jsme společně pořad Hvězdy ulice, kde se z obyčejných lidí stávaly hvězdy blatenského rádia. Každý týden jsem se věnoval nějakému tématu a ptal se na názory lidí. Bylo to fajn.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Takže kromě hraní a zpívání ještě moderuju v rádiu Blatná. Už se mi tam poštěstilo dělat rozhovor se slavnými lidmi, jako jsou Hanka Zagorová, Petr Rezek a Janek Ledecký. Byla to pro mě zajímavá zkušenost. Divadlo mě ale pořád láká ze všeho nejvíc. Když jsem vyšel z devítky a tím skončil v dramaťáku, tak jsem si říkal, že nebudu mít kde hrát. A stalo se něco neuvěřitelného. Ozvali se mi mirotičtí ochotníci s tím, jestli bych si chtěl zkusit nějakou malou roli – třeba nezbedného čerta v pozadí. Připravovali Nezbednou pohádku.
Jakub Pavelka. Foto: archivZdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Tak jsem se přidal k mirotickému spolku I toto! Přišel jsem tam, dali mi scénář a nabídli mi roli Honzíka Bártů, tak jsem si ho zahrál. Pak jsem hrál i prince v pohádce O Popelce. Teď jsme začali zkoušet klasickou pohádku Mrazík v upraveném podání. Jako vždy ji pozvedneme osobitým humorem. Pro mirotický spolek je to už typické. Vždy si řekneme, že to bude pohádka pro děti, pak začneme zkoušet a dospělí do toho vždy dají kus sebe a postupem času se z toho stává spíš pohádka pro dospělé, která vtipně naráží na aktuální dění v republice. Ale všichni si tam něco najdou.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Ke konci roku 2018 jsem začal spolupracovat i s Prácheňskou scénou v Písku, která má za sebou bohatou historii. Spolupracuje se mi s jejími členy nádherně. Jsou příjemní a dokážeme se navzájem podržet. Když někomu něco nejde, tak se z toho nic nedělá. Ví se tam, co se dá od koho očekávat a je tam už takový profesionální přístup. Moc mě nadchlo představení Kouzlo tiché noci, protože je to autorské dílo členky spolku Petry Markové. Bylo to nádherné a plné emocí. Pak jsem si zas přál nějakou komedii, protože jsem rád, když se lidi baví a můžou zapomenout na každodenní stres.
Jakub Pavelka. Foto: archivZdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

V současné době studuji na Střední průmyslové škole v Písku, za rok budu maturovat. Samozřejmě mě původně, když jsem vycházel z deváté třídy, víc lákala filmová škola a na poslední chvíli jsem chtěl zkusit konzervatoř. Ale mamka mi řekla, že bych se nestačil připravit na přijímačky a také že bych si měl nejdřív udělat nějaký obor s budoucností a že mám blízko k technice, tak ať si udělám píseckou průmyslovku, a pak ať si dělám, co chci. Nakonec, když se to tak vezme, tak je dnes s technikou provázané všechno, i divadlo.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Miluji herectví i zpěv. Když přijdu ze školy, pustím si muziku nebo vezmu kytaru a zpívám. Nejradši mám muzikály, protože když je divadlo spojené s hudbou, jsou tam zvýrazněné emoce a když se v té roli můžu na jevišti vyřvat – vyzpívat – tak to úplně miluju. Měl jsem štěstí, že jsem si v mirotickém spolku mohl v pohádce O Popelce a teď můžu i v Mrazíkovi zazpívat vlastní písničku.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Fascinuje mě i animace, kterou jsem si napřed zkoušel doma. Ale neměl jsem na to potřebné podmínky, a tak jsem obeslal česká animátorská studia – tvůrce Fimfára a Pata a Mata. Tvůrci Pata a Mata se mi ozvali a pozvali mě do studia na pět dní. Všechno mi tam ukázali a já si pak pomaličku pohyboval loutkami a za těch pět dní jsem udělal asi 40 sekund animace. Třísekundový záběr jsem dělal třeba tři až čtyři hodiny. Na Patovi a Matovi jsem vyrůstal a když jsem na to koukal, nemohl jsem uvěřit, že těm loutkám dávám sám život.
Jakub Pavelka. Foto: archivZdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Řekli mi, že kdybych někdy uvažoval o animaci, tak se jim mám ozvat. Ale propojit všechno se školou je náročné. Někdy z toho blázním a mamka mi říká „Neber si toho tolik“. Například o Vánocích se mi sešly zkoušky mirotického spolku a Prácheňské scény a pak dvě premiéry. V jeden den jsem hrál v Miroticích v pohádce O Popelce a v Čimelicích Kouzlo tiché noci. Mezi tím jsem měl hodinu na to, aby mě mamka mohla převézt a já se mohl převléknout. Při Kouzlu tiché noci jsem se neskutečně bál, abych nezačal nějakou větu z pohádky. Někdy je to náročný.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Na herectví se mi ale líbí, že si můžu zkusit to, co bych v normálním životě nemohl. Člověk se může vyblbnout a pak jít jako běžný slušný člověk po ulici. Vždycky mě třeba lákalo zahrát si umírání. Jednou jsem se účastnil natáčení studentského filmu pro FAMO, kde jsme hráli mafiány a všichni jsme tam umřeli, takže se mi to už částečně splnilo, ale neumíral jsem na kameru, byl to širší záběr na všechny. Uvědomuji si, že je to trochu bizarní, ale lákalo mě to, protože je to plné zajímavých lidských emocí. Přeci jen bez smrti by nemohla existovat láska. Prostě miluji lidské emoce. Když se pak divák směje, nebo dokonce brečí, je to pro mě známka úspěchu.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Chtěl jsem si zkusit zahrát i v pohádce Zdeňka Trošky. Pan Troška mi ale řekl, že jsem na hraní ještě moc mladý. On je takový zodpovědný člověk a já si toho cením. Řekl mi, že mám napřed studovat. Zatím mě od herectví spíš odrazuje, ale podle toho, jak jsme se spolu bavili, tak by mi doporučil spíš režii, což mě taky baví. Posledních čtrnáct dní v červnu, kdy už toho moc ve škole nebude, pojedu na natáčení jeho pohádky Zakleté pírko a budu mu dělat něco jako asistenta.
Jakub Pavelka.Zdroj: Deník/ Stanislava Koblihová

Láká mě i televize. Ve škole jsme loni točili pro Jihočeskou televizi spoty, a tak mě napadlo, jestli bychom se nemohli přijet do Jihočeské televize podívat, jak to tam chodí. Povedlo se to i díky paní Klavíkové, což je naše fajn učitelka, která mi tam zkoušela domluvit stáž. To sice nedělají, ale umožnili mi, abych tam přijel na dva dny. Dali mi do ruky kameru a já točil a zkoušel si namluvit reportáž. Nechtělo se mi odtud vůbec odjet. Letos se tam chci vrátit o prázdninách. Paní učitelka Klavíková mi to tam zase vyjednala a už mě berou na pět dní.
Jakub Pavelka. Foto: archivZdroj: Deník/ Stanislava Koblihová