Kliknutím zvětšíte„Vzdělaná, emancipovaná, sebevědomá a tolerantní Američanka z New Yorku, která svým nevyčerpatelným nasazením pro věc žen výrazně ovlivnila rozhodnutí svého manžela,“ hodnotí Charlottu Garrigueovou historici.
Charlotta Masaryková se narodila 20. listopadu 1850 v Brooklynu do rodiny bohatého amerického obchodníka a spolumajitele pojišťovny Germania, který pocházel ze staré jihofrancouzské hugenotské rodiny, jež v době pronásledování Hugenotů z Francie uprchla.
Později tento rodinný původ, tolik odlišný od Masarykova, vedl k tomu, že ji její otec důrazně varoval, ať si sňatek s neznámým Čechem z Rakouska-Uherska raději rozmyslí: „Jdeš z republiky do monarchie, z demokracie a náboženské svobody do klerikálního římskokatolického státu, z proslulého rodu do chudoby a nejistoty.“
Jenže Charlotta tento krok přesto udělala. A Tomáš Masaryk se za to jí i jejímu otci odvděčil tím, že uprostřed Evropy vytvořil zemi, jež byla vlastně od začátku stavěna přesně podle onoho amerického vzoru, který Charlottin otec tolik vzýval: jako republiku s demokratickým zřízením a s odlukou státu od církve a jako republiku, která ze svého budování načerpá prosperitu a stane se bohatou a rozvinutou průmyslovou zemí.
Z Ameriky zřejmě převzal i ideu stvořit jediný československý národ z více národů žijících na jejím území – v čemž vzhledem k evropské národovecké tradici už tak úspěšný nebyl.
Tomáš Garrigue Masaryk na dobových záběrech:
Dostala ho na nezájem
S Tomášem Masarykem se Charlotta seznámila v roce 1877 v Lipsku, kde sama původně studovala hru na klavír a Masaryk tam pobýval po složení doktorátu na Vídeňské univerzitě. V té době měl už za sebou tři krátké známosti, ale ve všech případech se dočkal zklamání, a tak raději zaháněl citové strádání studiem a prací.
Oba mladé lidi sblížily jejich intelektuální zájmy, ale ke skutečnému vzplanutí (aspoň z Masarykovy strany) prý došlo za podstatně dobrodružnějších okolností: když po společné vyjížďce s přáteli na lodi po řece sklouzla při vystupování z loďky do řeky jejich společná známá Augusta Göringová a právě Masaryk ji vytáhl.
Zní to možná banálně, ale protože paní Göringová byla značně při těle a zřítila se do míst, kde byla dost značná hloubka, sám při tom bojoval o život: „Paní Augusta nejenže byla velmi těžká, její oblečení nasáklé vodou působilo jako závaží a bránilo volnému pohybu. Nořila se stále hlouběji do chladné vody a Tomáš s ní,“ popsala později tento okamžik spisovatelka Lenka Slívová ve své knize Charlotta.
„Takovou práci jsem ještě nikdy nezažil a nikdy jsem ještě smrti tak v tvář nehleděl jako tady… Okamžik již byli jsme pod vodou, oba jako ztracení, a tehdy jsem se rozloučil se světem. Jako střela projely mnou vzpomínky na všecko, na drahé mně osoby. Neočekávanou silou jsem se k žití vymanil z objetí chladné vodní paní,“ uvedl sám první československý prezident ve slavných Hovorech s TGM, které s ním sepsal Karel Čapek.
Charlotta mu přitom podle jeho vzpomínek zaimponovala nikoli tím, že by se o něj po tomto zážitku starala, ale právě proto, že jako jediná nebyla jeho hrdinským činem nijak ohromená: „Nemysli si, že mně to nějak imponuje. To by udělal každý slušný člověk!“ sdělila mu.
A když později při návratu kočárem do Lipska Masaryk přímo za jízdy omdlel v důsledku vyčerpání a silného prochladnutí a všichni se o něj začali starat, ona jediná odjela pryč, protože pokračovala ve svém prázdninovém cestovním plánu.
Masaryk jí následně napsal dopis, v němž jí vyznal lásku a požádal o sňatek, a když ho písemně odmítla s tím, že v něm poznala člověka, který potřebuje někoho, kdo mu zasvětí celý život, a ona by v takovém úkolu neobstála, rovnou se za ní rozjel. Po několika dnech neodolala. V pátek 10. srpna 1877 se před přáteli po dvouměsíční známosti zasnoubili a po dalších sedmi měsících, opět v pátek 15. března 1878, se v New Yorku vzali. Masaryk z úcty ke své ženě přijal do svého jména i příjmení Garrigue.
Tomáš Garrigue Masaryk s dcerou Olgou dne 21. prosince 1918 na nádraží v Táboře při zastávce na své cestě do Prahy
V rebelství byla muži oporou
V roce 1881 se manželé přestěhovali do Prahy, kde Masaryk dostal místo profesora na České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze.
Ačkoli se Charlotta zprvu obávala, že se dostane do stínu svého muže a že na něco takového není stavěná, nestalo se to. Stala se naopak velmi výraznou osobností propukajícího ženského hnutí v Čechách. Mimo jiné byla první cizinkou s členstvím v Náprstkově Americkém klubu dam, působila v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat a v ženské sekci Sokola, podporovala rozvoj českého ženského školství a materiálně podporovala chudé ženy.
Na druhé straně svého manžela podporovala ve všech jeho odvážných až rebelských vystoupeních proti všemu, co vnímal jako nespravedlnost či lež. Stála za ním, když se stal nejnenáviděnější veřejnou osobností české společnosti kvůli svému boji za prokázání nepravosti Zelenohorského a Královédvorského rukopisu, i později, když tato veřejná nenávist ještě mnohonásobně zesílila v důsledku jeho neohroženého vystoupení na obranu práva v nechvalně známé hilsneriádě.
A v této podpoře setrvala i po vypuknutí první světové války, kdy její muž, před válkou říšský poslanec, odešel do exilu s cílem docílit vzniku nezávislého Československa a rakousko-uherské soudy jej za to v nepřítomnosti odsoudily k trestu smrti. V té době zažívala ty vůbec nejhorší časy: Jednu její dceru, Alici, rakouské úřady zatkly a na osm měsíců uvěznily, druhá dcera Olga byla v exilu spolu s otcem a neměla o ní zprávy, syn Jan musel narukovat do armády a syn Herbert zemřel v roce 1915 na skvrnitý tyfus, kterým se nakazil na nádraží v Borové od válečných uprchlíků z Haliče (Herbert v Borové maloval).
Na to všechno byla sama – Alici, s níž jedinou mohla prostřednictvím cenzurované korespondence udržovat spojení, tím nechtěla v její situaci zatěžovat. Namísto toho burcovala mezinárodní ženské organizace, v nichž byla činná, aby se zasadily o dceřino propuštění. Všechno zvládla, ale zmocnily se jí deprese, jichž se už nikdy nezbavila, ani poté, co Rakousko-Uhersko skutečně vyslyšelo intervenci organizací sdružujících americké ženy a Alici 3. července 1916 z vězení propustilo.
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk a jeho dcera Alice jdou v roce 1929 k volbám (Pestrý týden 1929)
Zákeřné deprese
Na jaře 1918 se Charlotta nervově zhroutila a byla hospitalizována v sanatoriu pro nemoci nervové a duševní v pražském Veleslavíně, odkud ji po svém slavném návratu do nové republiky vyzvedl 21. prosince 1918 její muž, nyní už československý prezident.
Bohužel, silná žena, kterou si Češi v její nové roli ještě stačili zamilovat a nadšeně ji uvítali například na sokolském sletu v roce 1920, se už nikdy nedokázala plně zotavit. Společenskou úlohu první dámy postupně převzala dcera Alice a Charlotta se stáhla do ústraní. 13. května 1923 zemřela v Lánech po záchvatu mrtvice.
Její celoživotní obětavý boj za rovnoprávnost žen se však mezitím stačil ve vzniklé zemi, budované podle vzoru její rodné vlasti, přece jen ještě zúročit: ústava Československé republiky, přijatá 29. února 1920, zrovnoprávnila ženy s muži a dala jim konečně volební právo.
33
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
