K úternímu jednání odvolacího soudu se Luboš P. (49) omluvil s tím, že má ve výkonu trestu v Příbrami práci. Je tam zřejmě jako doma, byl už 21krát soudně projednáván…

Po dvaadvacáté ho Okresní soud v Českých Budějovicích uznal v červenci vinným přečinem nebezpečného vyhrožování a uložil mu dalších jedenáct měsíců do věznice s ostrahou.

Od července 2010 do března 2011 psal z vězení bývalé přítelkyni (36) výhrůžné dopisy. V nich ji urážel, vyčítal jí, že se dostal do kriminálu, a hrozil, že až ho propustí, že si  ji najde. Líčil, jak se to v něm všechno shromažďuje a jak to zlé pak z něho půjde ven. Konec trestu jí nesdělí, aby to pro ni bylo nemilé překvapení. Pak pozná, co on je zač, co umí. To ať se raději modlí, aby ho nikdy nepustili, radil jí. Z věznice sděloval i soudkyni, že si družku najde, a  kdyby pak měl být zase odsouzen, alespoň prý bude vědět za co…

Soud uzavřel, že adresátka měla po takovýchto výhrůžkách z druha důvodnou obavu. a obviněného uznal vinným. Přihlédl k jeho bohatému trestnímu rejstříku a z jeho odsouzení připomněl mimo jiné poškozování cizí věci – zapálení hospodářských budov se škodou 700 000 korun či zapálení pronajatého bytu. Rovněž za nebezpečné vyhrožování už byl v minulosti stíhán. Soud mu proto uložil trest již při horní hranici sazby.

Pan P. věc bagatelizoval, on prý žádné nebezpečné vyhrožování ve svých dopisech nenachází. Argumentoval, že před uvězněním s poškozenou rok žil. Nemá prý důvod se ho obávat, navštívila ho také ve vazbě a nic se nestalo. A snažil se ji znevěrohodnit – sama prý žije „na hraně", zanedbává své děti, pije, bere drogy…


Trest uložený mu za tak málo společensky nebezpečný čin má za nepřiměřeně přísný. Mínil, že by dokonce mohlo být upuštěno od jeho potrestání.

Jeho obhájce navrhl včera doplnit dokazování znaleckým zkoumáním příčetnosti jeho mandanta v době činu, což by podle státního zástupce ale bylo nadbytečné. Z projevů obžalovaného je podle něho jednoznačně patrné, že je ve věci  velmi dobře orientován a ví, o co mu jde – o snížení trestu. Navrhl jeho odvolání zamítnout.

Krajský soud tak po poradě také učinil. K návrhu na znalecké zkoumání obžalovaného předseda senátu připomněl, že posuzovaný čin nebyl žádným nárazovým zkratem, ale obžalovaný se jej dopouštěl  po několik měsíců, kdy byl ve věznici pod stálou kontrolou. I podle krajského soudu dobře věděl, co dělá.

Skutek bagatelizuje, výhrůžky prý nemyslel doslovně a vážně, ale poškozená z něho má dodnes obavu. Předložila soudu desítky jeho dopisů, z nichž v prvních se jí vyznává z lásky, ale jak postupuje trestní řízení, přechází k výčitkám a posléze k výhrůžkám.

Rozhodnutí soudu prvního stupně o jeho vině je správné. Trest uložený při horní hranici sazby je pak podle odvolacího senátu dokonce jen mírný. Rozsudek je  pravomocný.