Starosta Jindřichova Hradce Stanislav Mrvka byl dlouholetým vojákem s působností v technických a logistických funkcích, pracoval jako poslední velitel dnes již zrušeného vojenského záchranného útvaru a jako někdejší náčelník územní vojenské správy. 

„Jindřichohradecká posádka působila v Afghánistánu od podzimu 2017 do března 2018, plnila tam úkoly podle dohody v rámci NATO, tedy zabezpečovala strážní službu a podílela se na výcviku afghánských vojáků. V současném případě se jednalo o běžnou patrolu, která čas od času vyjíždí do určených prostor a jestliže došlo k výbuchu nástražného systému, který měl nějaký sebevrah na sobě, ten se dá velmi těžko předjímat. Je mi to velmi, velmi líto… Rodinám bych chtěl vyjádřit soustrast.“

Manželka jednoho z jindřichohradeckých vojáků, který sloužil na stejné základně před touto tragickou misí, Deníku sdělila, že se o neštěstí dozvěděla z médií a roztřásla se. "Přiznala se, že je ráda, že se manžel vrátil v pořádku. "Stále mě ujišťoval, že to není nebezpečné a najednou se stane tohle," uvedla s tím, že teprve teď to všechno na ní dolehlo.

Na atentát reagoval i příslušník 44. lehkého motorizovaného praporu v Jindřichově Hradci, který si však přál zůstat v anonymitě.  "Je to samozřejmě tragédie. Pro všechny, ale pro rodiny nejvíce. Je to však úděl nás vojáků, s tím, že budeme nasazovat své životy, jsme do armády vstupovali. Na smrt si ale nejde zvyknout nikdy," tvrdí muž, jenž u armády slouží již přes deset let a prošel několika misemi.

Před dvěma lety se ve velice nebezpečné situaci ocitli právě vojáci hradeckého 44. lehkého motorizovaného praporu, kteří sloužili v africkém Mali, když na jejich areál zaútočil osamělý střelec vyzbrojený Kalašnikovem a granáty. Ve spolupráci s příslušníky Malijské národní gardy ozbrojeného útočníka zneškodnili.

V Táboře ve Vojenském útvaru 1825, kde sídlí 42. mechanizovaný prapor „Svatováclavský“, je klid. Komplex budov je umístěn až úplně na kraji města směrem k bývalému vojenskému letišti Všechov. Při příchodu nás zastaví dva muži ve vrátnici. "Dál nemůžete, vojenský prostor," slyšíme. Tak se alespoň ptáme, zda se tu v souvislosti s tragickou událostí dnes dělo něco mimořádného. Dozvídáme se, že ne. Je tu prý klid. O informace si máme zažádat u tiskového mluvčího, oni nám nemají a ani nemohou co říct. Akorát česká vlajka, kterou zahlédneme svěšenou na půl žerdi v dálce u jedné z budov za plotem, dává tušit, že tady mají vážný důvod ke smutku.