Krajský soud 28. ledna 2009 rozhodl, že Petr Nůsek, majitel a umělecký ředitel agentury A.R.G.O. v Táboře, je povinen zaplatit Jakubisko Filmu, s. r. o., 498 525,08 koruny s příslušenstvím a náklady řízení.

Soudkyně tak vyhověla žalobě filmové společnosti. Ta tvrdila, že s Nůskem měli uzavřenu ústní smlouvu na pronájem zbraní a na účast šermířů agentury při natáčení filmu Bathory.

Poskytli skupině zálohu     750 900 korun. Když se domáhali částečného vrácení peněz, žalovaný jim vyúčtoval například telefony souhrnně za půl roku, přesčasové práce koordinátorů, úklidové a přípravné práce apod., tedy položky, které podle žalobce nebyly sjednány. „Žalovaný neprokázal, že sporná plnění, která fakturoval, byla vykonána," řekl zástupce Jakubisko Filmu. Žalovaný se prý takto snažil účelově odůvodnit nevrácení zálohy.
Petr Nůsek naopak tvrdil, že součástí dohody byly i ony přesčasy, telefonní paušály, likvidační práce, exkluzivita atd. Dovolával se „obchodních zvyklostí", praxe filmových natáčení.

Při jednání před soudem na sklonku roku 2008 obhajovali zástupci A. R. G. O. mj. účtování účasti na filmování i těch lidí, kteří nebyli přímo „na place", tvrzenou přítomnost hlavního zbrojíře a jeho asistenta se sazbou dohromady 6000 Kč na den i tehdy, kdy bylo točeno jen se třemi šavlemi, atd. Na otázku, proč žalovaný na závěr účtoval za pronájem zbraní dvojnásobek původně sjednané ceny, řekla produkční A. R. G. O.: „Protože jste najmutím jiné skupiny odstoupili od sjednané exkluzivity pro nás, padla z naší strany takto podmíněná sleva." (Víc www.ceskobudejovicky.denik.cz 5. prosince 2008.)

Soud poté uzavřel, že žalovaný neprokázal, že by byly smluveny i sporné položky, a je tedy povinen část zálohy filmařům vrátit.

Petr Nůsek se odvolal a Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil. Na rozdíl od budějovického soudu má za to, že smlouva mezi stranami nebyla prokázána, a zavázal první instanci dalším dokazováním. Žalovaného tedy krajský soud poučil o nutnosti doplnit a prokázat svá tvrzení o poskytnutých pracích a jejich ceně. Petr Nůsek nabídl, že k tomu opatří znalecký posudek. Vypracoval však jen vlastní elaborát, dokument o čtyřiceti stranách, v němž porovnal prý běžné ceny konkurence. Podle právního zástupce žalovaného jím doložili, že za srovnatelných okolností by mohlo být účtováno o půldruhého milionu víc.

Zástupkyně žalobce k dokumentu mínila, že nemá žádnou vypovídací hodnotu. Žalovaná strana navrhovala slyšet ještě dva svědky k „okolnostem natáčení", při němž prý byl obrovský zmatek, k praxi, jak se evidují na místě aktéři filmování, a podobně. Měli potvrzovat, že je obvyklé honorovat nejen lidi, kteří stojí před kamerami, ale i ty, kteří je k vystoupení připravují. Soud to zamítl jako nadbytečné pro posuzování konkrétních faktur.

Zástupce žalovaného pak zopakoval „mantru" mimo jiné o tom, jak je ve filmování běžné proplácet hovorné nezbytné ke koordinování jednotlivých týmů – zbrojířů, maskérů a dalších, tedy nejen těch, kteří se objeví na scéně, či povolávat potřebné členy skupiny působící třeba zrovna někde jinde v Evropě. Takto někdy musel Petr Nůsek koordinovat najednou až 60 lidí. Přitom řadu věcí zajišťoval telefonicky z nemocnice v Maďarsku po havárii. „To nebyly samoúčelné hovory mimo rámec filmu," tvrdil právní zástupce agentury.

Soud ale znovu rozhodl, že Petr Nůsek je povinen zaplatit Jakubisko Filmu zmíněných 498 525,08 koruny s příslušenstvím a náklady řízení.

„Podle závazného názoru Vrchního soudu měl žalovaný doložit své náklady vynaložené při natáčení filmu a vyúčtovat je proti poskytnutým zálohám," řekla soudkyně. „Požadované doklady ale neposkytl, svá tvrzení neprokázal, a proto je povinen část zálohy žalobci vrátit."  Deník o věci informoval 24. září 2011.

Žalovaný se znovu odvolal. Podle našich informací nakonec Vrchní soud v Praze schválil smír, v němž se Petr Nůsek zavázal zaplatit  filmařům 456 989 korun ve splátkách.