Zdravotnická záchranná služba (ZZS) z Tábora byla v noci 26. března 2006 přivolána k 25letému pacientovi s náhlými dýchacími potížemi.

Podle zasahujícího lékaře jeho stav neumožňoval odvoz do nemocnice, začali tedy bojovat o jeho život. Podali mu mj. léky, které měly uměle vyvolat zástavu dechu, aby ho mohli zaintubovat. EKG po zaintubování ukázal arytmii, došlo k zástavě oběhu.

Začali resuscitaci, ale pacient zemřel. Příčinou smrti dle pitevního protokolu bylo selhání srdce s rozsáhlým neléčeným poškozením.

Jeho matka a sestra poté zažalovaly ZSS  o ochranu osobnosti. Chtějí omluvu a každá tři miliony korun za nemajetkovou újmu. Míní, že v důsledku neposkytnutí potřebné péče při zákroku došlo k úmrtí jejich syna a bratra, což zasáhlo do jejich práv na rodinný život.

Krajský soud mj. vyslechl zasahujícího lékaře a dalšího člena osádky,  matku zesnulého, četl výpovědi policistů přivolaných tehdy  do bytu, atd.  Znalec z odvětví urgentní medicíny neshledal v postupu lékaře pochybení – ZZS  povinnosti neporušila, vzhledem k rozvoji nemoci pacienta se podle něj smrti nedalo zabránit.

Soud uzavřel, že není pochyb o tom, že ztráta člena rodiny znamená zásah do osobnostních práv pozůstalých. Je nutné  se ale zabývat tím, zda k tomuto zásahu došlo pochybením žalovaného, v tomto případě opomenutím či špatným postupem lékaře záchranky. Takovou příčinu soud neshledal. (Podrobněji Deník 24. května 2011.)

Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil. Uzavřel, že postup záchranky byl lege artis, pacientovi byla poskytnuta odpovídající péče,  a proto „nebylo možno dovodit neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyň".


Než Nejvyšší soud v Brně loni v srpnu dovolání žalobkyň odmítl jako nepřípustné,  Okresní soud v Táboře nařídil 17. dubna 2012 k uspokojení pohledávky podle uvedených rozsudků oprávněné ZZS – nákladů jejího právního zastoupení 38 004 Kč s příslušenstvím, tedy s náklady na zastoupení   v exekučním řízení a náklady exekuce. Soudní exekutor nařídil loni 4. května exekuci prodejem nemovitosti matky.

Pozůstalé proti zmíněným rozhodnutím  soudů ve věci ochrany osobnosti podaly loni 3. prosince ústavní stížnost. Letos 28. ledna pak matka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost exekučního rozhodnutí.

ÚS konstatoval, že tak může učinit, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout třetím osobám.

Tyto podmínky jsou podle názoru ÚS splněny. Proto návrhu vyhověl a vykonatelnost rozsudků českobudějovického a pražského soudu ve věci žaloby na ochranu osobnosti odložil do pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti, „aniž by tím jakkoli předjímal výsledek tohoto řízení", konstatoval.