Případ utýrání milovníka americké hudby I

V první polovině šedesátých let založil v Budějovicích Klub přátel hudby USA a s místní mládeží nahrávky poslouchali. V 70. letech patřil k hlavním postavám budějovického undergroundu.

Později na to draze doplatil…

Podle některých pramenů byl v dubnu 1976 obviněn z takzvaného narušování mravní výchovy mladých lidí. „Do tuhého" začalo jít krátce poté. 5. a 6. července téhož roku byl vytěžen vyhledavatelem StB, zadržen, 8. července obviněn z hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele a 9. července vzat do vazby. 2. srpna následovalo obvinění z vyzvědačství.

4. října byla jeho věc předána do Prahy. 6. ledna 1977 ho vyšší vojenský prokurátor obžaloval pro oba zmíněné trestné činy a ve dnech 14.-17. února 1977 s ním proběhlo hlavní líčení u Vyššího vojenského soudu v Příbrami. Ten mu uložil úhrnný trest odnětí svobody na patnáct let. Podle rozsudku se obžalovaný doznal s tím, že byl nespokojen s poměry v ČSSR, imponoval mu osobní styk s pracovníky cizího zastupitelského úřadu a možné zneužití jeho informací ke špionážním účelům si zpočátku neuvědomoval. 5. května odvolání prokurátora, který požadoval trest smrti, zamítl Nejvyšší soud. Gans se neodvolal.

Zdroj: Deník/reproPřípad "zrádce"

17. června 1977 vyšel v Jihočeské pravdě pod titulkem „Případ zrádce Jiřího Ganze" (i s tou chybou ve jméně…) a pod uvozujícím sdělením „Co vše se dělo pod patronací Ústřední zpravodajské služby Spojených států" celostránkový nepodepsaný článek.
Zdroj: Deník/reproZmiňuje iniciativu Hlasu Ameriky vyzývající k zakládání klubů přátel hudby USA a tvrdí, že Gans jej nikdy nezaložil, ale prohlásil se za jeho předsedu, přičemž si prý seznam členů vymyslel. V červenci 1964 pro ně údajně dostal z Ameriky členské průkazy, ale chodily mu i časopisy a třeba Newsweek… Z pošty, kde mu prý práce nevoněla, byl podle autora textu vyhozen – pro porušení listovního tajemství…

Článek popisuje Gansovy kontakty s atašé Warnerem, to, jak „podléhal ideologickému jedu amerického způsobu života" a zakládal v Budějovicích „neformální politické fórum mladých". „Pozdější protispolečenské akce a vystoupení právě těchto mladých lidí v letech 1968-69 byly završením kulturně politické práce dvou pánů – Warnera a Ganse," psalo se.
Kulturní atašé velvyslanectví Spojených států v Praze podle JP „pod rouškou oficiální imunity organizoval špionáž proti naší republice". K té také jeho spolupráce s Gansem přešla - ke sledování nálad, ale prý i dislokace leteckých útvarů v okolí města a jejich režimu, a Gans, nakonec prý agent s krycím jménem George, měl ochotně konat… „Cesta člověka, který se nikdy netajil svou nenávistí ke všemu socialistickému, skončila," psal neznámý autor.

Propaganda jela naplno a jak připomíná historik Petr Cajthaml z Ústavu dějin Univerzity Karlovy, národ se měl například z televize dozvědět, jak strana umí zatočit se všemi nepřáteli socialismu. Odvysílala proto propagandistický snímek Past v éteru. Vyšla „o něm" také špionážní detektivka Nejdelší noc…

Na svobodu se Gans dostal z Valdic až 12. září 1985, ve zuboženém stavu. Druhý den byl takřka z ulice převezen do nemocnice. Další léta dožíval v Léčebně dlouhodobě nemocných v Hrudkově a v domově důchodců ve Chvalkově. 16. ledna 1990 zemřel. 26. ledna byl zpopelněn u Otýlie a 26. ledna si urnu s jeho ostatky odvezla rodina do Děčína. Je uložena v kolumbární skříňce na hřbitově Škrabky.

Rehabilitace

Zcela jiný pohled než v článku z června 1977 podala Jihočeská pravda po převratu, 9. února 1990 pod titulkem Zrádce Gans. Mladí autoři Alena Kleinová a František Kotrba mimo jiné připomínají, že obviněný ze špionáže měl 12 dioptrií na jednom a čtyři na druhém oku… Poukazují na to, že hlavní líčení v Příbrami trvalo čtyři dny a nebylo veřejné.

Tehdy spoluobžalovaný Petr Č., odsouzený na 18 měsíců, v článku říká: Gans se přiznal ke všemu, naprosto rezignovaně tam prohlásil: Kdybyste mi dali rozsudek smrti, tak ho podepíšu, tak byl s nervama pryč…

Podle vychovatelů ve valdické vězici byl Gans klidný a vyrovnaný, s nikým neudržoval styk. Trestán byl za neustlané lůžko, nedodržování osobní hygieny a podobně.

Po 9 letech a 68 dnech byl propuštěn. Do konce trestu mu zbývalo 5 let a 297 dnů, spočítali autoři článku. 12. září 1985 byl pro něho první den svobody. Ale už 13. září byl podle záznamů sociálních kurátorek ONV nalezen nejmenovaným občanem vyhladovělý, zesláblý, dělala mu potíže chůze, udržování rovnováhy, obtížně mluvil. Lékař stanovil diagnózu - mozkovou příhodu.

Pobýval v léčebně v Hrudkově, v Domově důchodců ve Chvalkově. Tam ho navštívili Jiří Ruml a Jan Ruml, který o něm v nevydaném časopisu Sport napsal, že je zcela fyzicky i psychicky zničený člověk, odsouzený do konce života k tomu, aby se o něho někdo nepřetržitě staral. Je jednou z obětí tohoto režimu, který ve vzácné jednotě spoluvytvářejí také vyšetřovatelé, prokurátoři a soudci. Jejich činy vězí v obecné anonymitě mechanismu vlády mafie nad touto společností, uvedl Ruml.

Po převratu se osudu Jiřího Ganse věnovala i řada dalších textů. Velmi podrobně jeho případ popsala Tea Mucková Bc, v roce 2010 v diplomové práce o českobudějovickém undergroundu na Jihočeské univerzitě. Je dostupná na https://theses.cz/id/zhds5e/.

Ale zpátky k historii.
Vyšší vojenský soud v Příbrami 19. září 1990 zrušil odsouzení Ganse za hanobení a uložil mu za vyzvědačství 10 let. Vyšší vojenský soud v Táboře 20. srpna 1991 příbramský rozsudek zrušil a 17. prosince 1992 Jiřího Ganse obžaloby z vyzvědačství zprostil. Konstatoval, že v přípravném řízení s ním došlo k porušení procesních ustanovení, zejména pokud jde o podmínky obhajoby, v důsledku čehož lze výpovědi obviněného považovat za důkaz neúčinný „s ohledem na celý řetěz závažných procesních pochybení ze strany vyšetřovatelů StB".

(Pokračování pod titulkem Případ utýrání milovníka americké hudby II)