Měření akreditované laboratoře ukázalo u rumu této společnosti 952 miligramů této látky na litr čistého alkoholu, ačkoliv předpisy EU povolují maximálně 500 miligramů.  U vodky zjistila pražská laboratoř 678 miligramů, brněnská 733. Na trh se tak dostala potravina, která podle unie nebyla bezpečná. Zmíněného rumu šlo do oběhu 270 litrů, 132 zůstalo ve skladu výrobce. Tím se lihovar podle inspekce dopustil deliktu podle zákona o potravinách.

Při navazujícím šetření, jak je v lihovaru nakládáno s kvasným lihem naturálním, zjistila inspekce další delikt – faktury prodeje nesouhlasily s množstvím, které podnik vyrobil, skladoval a prodal. Nebylo tedy možné vysledovat, kam se líh poděl, aby bylo možné odběratele varovat a výrobek stáhnout.

Inspekce uložila lihovaru v souvislosti se zjištěným nadlimitním množstvím metanolu v lihovinách třemi kontrolními opatřeními tyto podklady dohledat a rozdíly v evidenci vysvětlit, ale to firma v termínu nesplnila.

Za tyto delikty uložila táborská inspekce lihovaru pokutu 200 000 korun. Státní zemědělská a potravinářská inspekce v Brně rozhodnutí potvrdila. Lihovar rozhodnutí napadl v dubnu 2010 žalobou ke Krajskému soudu v Brně. Ten se 29. října 2011 ztotožnil se skutkovými závěry, že lihovar se uvederných deliktů dopustil. Připomněl, že předpisy EU mají přednost před předpisy domácími a jsou závazné ve všech zemích unie i bez „přepisu" domácích norem. Zrušil ale rozhodnutí odvolací instance o uložené sankci pro nepřezkoumatelnost, nejasnost, jak k částce inspekce dospěla, a ta po vrácení věci úvahy doplnila a částku vyměřenou první instancí v Táboře potvrdila.

Poté lihovar podal proti rozhodnutí SZPI v Brně žalobu – tentokrát u Krajského soudu správního v Č. Budějovicích.

Podle domácích norem?

Právní zástupkyně lihovaru poukázala na to, že se řízení týká záležitosti staré skoro pět let. Znovu tvrdila, že k pochybení z jejich strany nedošlo, lihovar se tehdy řídil až donedávna platící vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 305/2004 Sb., jejíž ukazatele výrobky splňovaly.

Napadla postup a formulace výroku inspekce. Především ale mínila, že nařízení Rady (EHS) č. 1576/1989,  proti kterému se měl lihovar prohřešit, se nezabývá škodlivostí metanolu,, jak  prý nesprávně usuzovala SZPI,  ale definuje náležitosti a značení jednotlivých lihovin.. Co do přípustných hodnot zbytkových látek se tak  lihovar spoléhal na platnou českou právní úpravu a tu dodržel.

Pro případ, že by soud měl zato, že  tento tuzemský předpis je v rozporu s unijním právem, pak  žádala, aby byla Evropskému soudnímu dvoru předložena k posouzení jako předběžná otázka,  zda tuzemská právní úprava v té době platná byla kompatibilní s evropským právem, a pokud nebyla, pak zda je přípustné, aby ze strany  státu  - tj. prostřednictvím kontrolních orgánů - byl v důsledku neharmonizovanosti s evropským právem sankcionován adresát státní správy, který se tímto českým předpisem řídil. Lihovar má takový postup za nesprávný, neboť malý český výrobce s hrstkou zaměstnanců nemůže ohlídat všechny předpisy unie, když tyto „unikají" i státní správě.

K sankci za nesplnění kontrolních opatření uvedla, že lhůty stanovené inspekcí pro splnění uložených opatření byly nepřiměřeně krátké, nezohledňující, že je nebylo reálně možné uložené ve stanovené době splnit, a lihovar prý je uložená opatření splnil následně. Správní orgán se dále nezabýval tím, zda uložená sankce nemůže mít na lihovar  likvidační dopad.

Krajský soud poté loni 6. února žalobu jihočeského lihovaru proti rozhodnutí SZPI Brno z 20. ledna 2012 zamítl.  „Rozhodnutí inspekce je věcně správné," řekla předsedkyně senátu.

Definitivně?

Nejvyšší správní soud v Brně ale v červenci ke kasační stížnosti lihovaru rozsudek zrušil a věc vrátil do Budějovic. Řadu námitek lihovaru zejména k formální stránce rozhodnutí zamítl, ale shledal důvodnou tu, která upozorňovala na rozdíly výsledků laboratorních zkoušek na obsah metanolu ve výrobku této firmy, ve Vodce jemné, které se ani minimálně nepřekrývaly, ba si přímo odporovaly. Uložil mu opatřit k vysvětlení těchto rozdílů odborné vyjádření. (7 As 15/2013)

Krajskému soudu je poskytl znalec z ústavu analýzy potravin Vysoké školy chemicko-technologické. Mimo jiné označil postupy laboratoře, kterou o posudek požádal žalobce, za nedostatečné ve smyslu příslušné vyhlášky a její závěry za nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné..

NS dále požadoval objasnit, který předpis z oblasti potravinového práva byl v dané věci platný.

Krajský soud v pokračujícím řízení podrobněji rozvedl, že předpisy EU přímo zavazují všechny členské státy a mají přednost před vnitrostátním právem.

Uzavřel, že lihovar vyráběl a uváděl na trh potravinu zdraví škodlivou, a tedy nebezpečnou.  Popsaný delikt se stal a rozhodnutí potravinové inspekce z roku 2009 bylo správné. Žalobu lihovaru proti tomu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí je opět přípustná kasační stížnost k NSS.