Soud tak rozhodl proto, že se řidič zavázal zdržet se řízení motorových vozidel všech druhů po dobu čtyř měsíců a složil na účet soudu 5000 Kč určených na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Soudce mu dále uložil  podle zvláštního právního předpisu zkušební dobu podmíněného zastavení stíhání v trvání jednoho roku. V odůvodnění výslovně uvedl, že zákon nevylučuje možnost, aby se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti po dobu kratší, než je stanovená zkušební doba. Přihlédl k tomu, že pan Jan je vyššího věku, hůř se pohybuje a bydlí na vsi s velmi špatným spojením hromadnou dopravou. (Jinými slovy, jako by rok zákazu řízení osobního auta byl za těchto podmínek pro tohoto netrestaného s čistou kartou řidiče příliš tvrdým – pozn. red.)

Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně stížnost, v níž namítala, že zdržení se činnosti, v souvislosti s níž se obviněný dopustil přečinu, musí trvat po celou soudem stanovenou zkušení dobu. Dotyčný by tedy nesměl řídit celý rok. Krajský soud stížnost zamítl jako nedůvodnou.

Nejasný zákon?

Nejvyšší státní zástupce proti tomu podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). I on míní, že jihočeské soudy nesprávně akceptovaly závazek obviněného zdržet se řízení na dobu čtyř měsíců a nikoli po celou délku zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání obviněného, jak normu vykládá i běžná soudní praxe. V tomto případě by navíc závazek zdržet se během celé zkušební doby řízení nebyl pro obviněného nijak zvlášť přísný, pokud se uváží, že již ukončil pracovní poměr řidiče z povolání.

NS připomněl § 307 odst. 2 trestního řádu. Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud se obviněný mimo jiné
a) zaváže, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo

b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,

a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, případně až na pět let.

K závazku obviněného, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, NS řekl, že toto zdržení trvá zásadně po celou dobu stanovené zkušební doby, nelze však zcela vyloučit, byť to zákon výslovně neuvádí, že se obviněný zaváže ke zdržení se určité činnosti na kratší dobu, než bude zkušební doba.

NS uzavíral, že časové vymezení „během zkušební doby" tedy nelze vykládat tak, že se obviněný musí zdržet určité činnosti po celou stanovenou zkušební dobu, ale že se může zavázat ke zdržení se činnosti na kratší dobu než bude zkušební doba.

Pro úplnost NS dodal, že podmínky upuštění od trestního stíhání jsou v zákoně spojeny spojkounebo, tudíž je zřejmé, že postačí, pokud je splněna alespoň jedna z nich. V tomto případě obviněný složil na účet soudu 5000 Kč,  a už tím zákonu vyhověl.

NS proto shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevně neopodstatněné, a odmítl je.

Laik by z věci nejspíš pochopil, že pan Jan může po čtyřech měsících od právní moci rozsudku znovu řídit. Po celý rok podmínky však musí vést řádný život a nedopustit se dalších trestných činů či relevantních přestupků. To se obecně jeví jako širší omezení než samotné zdržení se řízení motorových vozidel. Pokud by se obviněný při něm – a tedy po uplynutí oněch čtyř měsíců - dopustil nějakého přečinu, třeba ublížení na zdraví, ohrožení pod vlivem návykové látky atd., stejně jako při nedodržení zásad vedení řádného života i „mimo volant" by jeho stíhání za obecné ohrožení z nedbalosti pokračovalo. (7 Tdo 906/2014)