Její obhájkyně požádala ing. Š. (60), jednatele znaleckého ústavu, o analýzu nehodového děje s tím, že pokud najdou řešení, které bude odpovídat místu střetu v pravé polovině vozovky, znalecký posudek vypracují, a pokud místo střetu bude v levém jízdním pruhu, pak znalecký posudek vypracovávat nebudou.

Pan Š. poté podal posudek, který byl podle jiného znaleckého ústavu neúplný a nesprávný. Jak konstatoval soud, mj. nesprávně uzavřel, že některé zadokumentované stopy nezanechal ford, chybně odvodil střetovou polohu vozidel a zásadně chybně hodnotil jednání řidiče protijedoucího citroënu.

V listopadu 2009 u Okresního soudu ve Strakonicích v hlavním líčení proti řidičce po slyšení znalce ustanoveného policií pro šetření nehody pan Petr svůj posudek stvrdil. O stopách fordu, které pominul, řekl, že pro analýzu vzniku a průběhu nehody nejsou podstatné. Uvedl, že se vozidla ve středu vozovky.

Závěry jak ustanoveného znalce, tak revizního ústavního posudku však byly zcela odlišné. Podle nich obžalovaná v důsledku nepřiměřené rychlosti v zatáčce prudce vybočila do protisměru, kde se střetla s protijedoucím citroënem.

Okresní soud uznal paní Petru vinnou ublížením na zdraví (řidič citroënu při nehodě zahynul),  krajský soud její odvolání zamítl a Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl. Pan Š. byl poté obviněn z toho, že jako znalec podal zkreslený a neúplný znalecký posudek.

Obžalovaný zdůraznil, že neměli žádný důvod k úmyslně nepravdivému vypracování znaleckého posudku. S kolegou analyzovali střet vozidel a opravdu neúmyslně stanovili chybně vzájemnou střetovou polohu aut. Proto jim vyšlo, že místo střetu bylo v pravém jízdním pruhu, ve směru jízdy obviněné, když citroën levou stranou přejel do levé poloviny vozovky.

Neúmyslná chyba?

O zadání revizního znaleckého posudku pan Š. nevěděl. Když se s ním už jako obviněný loni seznámil, s kolegou věc konzultovali v Ústavu soudního inženýrství v Brně. Konstatovali, že podle  poškození aut střetovou polohu stanovili neúmyslně chybně jako čelní. To částečně vedlo i k tomu, že některé zjištěné stopy vyhodnotili jako nereálné, jedna mu nepřipadala jako od fordu. Chybějící smykovou stopu pravého zadního kola fordu si vysvětlil jeho možným nadlehčením atd. Při stanovení rychlosti obviněné vycházeli ze zpětného pohybu vozidla po zjištěné smykové stopě. Odpovídá podle něho poškození (utržený hnací agregát), k němuž by při rychlosti 60 km/h nedošlo. K tomu, že tachometr ve vraku ukazoval pod 60 km/h, mínil, že rychlost z tachometru by šla určit pouze bezprostředně po nehodě techniky z výrobního závodu, kteří tuto skutečnost umí proměřit. (K podpoře těchto pochybností předložil u odvolacího soudu později jeho obhájce sdělení odborníků ze Škody Auto.) Po citroënu policie nezjistila žádné jízdní stopy a vycházel tak z toho, že řidič pravděpodobně do střetu na danou situaci nereagoval.

Až do konzultace v Brně ho nenapadlo, že dopravní nehoda mohla mít jiný průběh. Ten soud zjišťuje tak, že ford měl bezprostředně před střetem rychlost kolem 60 km/h po havarijním pohybu, který započal při průjezdu zatáčkou nepřiměřenou rychlostí nejméně 100 km/h. Řidič citroënu nejspíše začal reagovat na situaci, když se ford objevil na výjezdu ze zatáčky. Zajel až na samý okraj vozovky a stihl snížit rychlost na asi 37 km/h.

Soud dospěl k závěru, že obžalovaný úmyslně podal jako znalec zkreslený a neúplný znalecký posudek a opět jej úmyslně, při vědomí svých nesprávných závěrů, stvrdil před soudem. Soud je toho názoru, že chtěl svým jednáním porušit zájem chráněný trestním zákonem, byť nemá žádný důkaz o jeho motivu.  Uznal ho vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a uložil mu osm ěmsíců podmíněně na dvě léta a zákaz výkonu znalecké činnosti na dva roky.

Pan inženýr se odvolal. Obhájce JUDr. Tomáš Sokol u krajského soudu předeslal, že soud prvního stupně si ujasňoval, který z předložených posudků je správný, a tomto základě vyhodnotil nejenom, že ten od obviněného je chybný, ale že jej jeho klient takto vypracoval jednoznačně úmyslně. To dovozoval mj. z toho, že pan Š. setrvával podle soudu nekriticky na svých závěrech.  Dr. Sokol k tomu poznamenal, že je to ale prostě lidská vlastnost – za třicet let advokátské činnosti nezná příklad, že při konfrontaci dvou znalců jeden opustil svůj názor. Krajskému soudu obhájce předložil odborné vyjádření dalšího znalce (a pedagoga vyučujícího analýzu dopravních nehod), který označil závěry ustanoveného znalce za technicky nepřijatelné a ústavní posudek by prý neuznal ani žákům magisterského studia. Za těchto okolností pak prý tvrzená nekritičnost jeho klienta jako důkaz úmyslu složit křivý posudek neobstojí, nyní předložené vyjádření dalšího znalce potvrzuje, že jeho odpor proti názorům kolegů byl „minimálně v podstatné části" důvodný. Navíc prý jeden z autorů znaleckého posudku měl s obviněným dříve osobní spory, což je spekulace, kterou si prý jako obhájce snad může dovolit. Za této situace je vážení, zda se obviněný jen mýlil, nebo sledoval úmysl, podle dr. Sokola pohybem po tenkém ledě. Na nehodový děj zkrátka mohou být různé názory a považovat jen proto jeden z nich za úmyslně chybný, složený ke prospěchu jednoho z účastníků, je podle obhajoby naprosto nepodložené. Navrhl věc vrátit soudu prvního stupně.

Úmyslně deformoval skutečnosti

Krajský soud poté rozsudek zrušil, ale jen proto, aby pregnantněji vyjádřil subjektivní stránku žalovaného činu jako jediného jednání: že totiž obviněný jako znalec zpracoval analyzu dopravní nehody v úmyslu vyhovět zadání obhájkyně obviněné řidičky, když při vědomí si skutečností nesprávně vyhodnotit stopy, a nepravdivý posudek následně stvrdil před soudem. S okresním soudem se krajský soud ztotožnil v tomto, že obviněný podával posudek nejméně se srozuměním, že přehlíží zjevné zadokumentované skutečnosti, aby stanovil střetovou konfiguraci jinak, než jaká byla.

„Jeho jednání už nebylo vyjádřením jiného znalostního názoru, ale evidentním deformováním vstupních údajů, o nichž nemohl nevědět, a na nichž je znalecký názor vybudován," řekl předseda senátu. Jeho jednání přirovnal znalci z oboru medicíny, který by po ohledání těla s bodnou ranou v břiše dospěl k závěru, že poškozený byl bodán do ramena. „Evidentní stopy na místě posuzované nehody mu nemohly uniknout, ale ponechal je bez povšimnutí," dodal.

Za trestný čin nepravdivého znaleckého posudku mu uložil stejný trest jako předtím strakonický soud. Proti rozhodnutí není řádných opravných prostředků.