Bohdaně Váchové z Bojenic někdo zastřelil fenku Báru rasy shi-tzu. „Byla doslova prostřílená a měla podříznuté hrdlo,“ říká téměř se slzami v očích Bohdana Váchová. Se ztrátou psa se nesmířila, patřil do rodiny. Báru měli šest let. Vzali si ji jako dvouměsíční.

„Prvního března synové pustili psy, aby se vyvenčili. Ještě máme Taru, což je Bářina dcera, ale domů se vrátila jen Tara,“ začíná s vyprávěním Bohdana Váchová. „Bydlíme v rodinném domku, pejsci vyběhnou na dvůr, občas se ale stane, že uvidí děti a utečou za ni, mají je rádi,“ říká.

Bohdana Váchová a její synové se snažili ztracenou Báru najít. „Syn ji objevil den poté na vedlejší zahradě u sousedů. Já jsem ji neviděla, to bych asi nezvládla,“ říká.

„Vypadalo to, že byla zastřelená brokovnicí. Pak policie říkala, že to spíše vypadá na vzduchovku.“

Pro celou rodinu bylo nalezení Báry šokem. „Nevěděli jsme, co máme dělat. Měli jsme podle policie zavolat veterináře, ale to jsme nevěděli, nikdo nám to neřekl. Logicky vás nenapadne, že ho máme zavolat, když už psovi nikdo nemohl pomoci,“ doplňuje Bohdana Váchová.

„Policie to nafotila a to bylo všechno. Po týdnu mi volali, že pachateli to stejně nedokáží. Když ten dotyčný řekne, že to neudělal, tak to prostě neudělal. Kdyby to byla kulová zbraň, zaslaly by se náboje na expertízu a podle nich by se zbraň dala poznat. Pokud jde o broky, tak to nejde,“ vypráví Bohdana Váchová. Prý ví, kdo jim Báru zastřelil. Konkrétní by ale pochopitelně nechce.

A jaký je podle ní člověk, který psa doslova popraví? „To je bezcitná zrůda, která se neštítí ničeho,“ říká.

Bohdana Váchová si myslí, že pachatele policie nepotrestá. „Při našich zákonech, které jsou pro tyto lidi benevolentní, určitě ne,“ myslí si. „Věřím na boží mlýny,“ dodává. Na otázku, co by si zasloužil takovýto člověk, odpovídat nechce. „Nejsem zlomyslný člověk. Bude mu odplaceno podle zásluh,“ dodává.

Mluvčí jihočeské policie Jiří Matzner nechtěl případ zastřeleného psa příliš rozebírat. Jen uvedl, že se jím zabývají milevští policisté a zatím neví, kdo to udělal. „Dokud nebude pachatel znám, nebudeme zveřejňovat podrobnosti, neboť by mohly ovlivnit strategii pachatele při výslechu,“ uvedl Jiří Matzner. Zastřelení psa může být přestupkem i trestným činem. Druhý případ by nastal, kdyby se prokázalo, že se jedná o týrání zvířete.

Bohdana Váchová není v Bojenicích spokojená. Přátele tu žádné nemá, v lidech se prý zklamala. „Před čtyřmi lety jsem tu naneštěstí koupila barák na hypotéku. Pocházím z Jihlavska, pak jsem se rozvedla a doslova utekla do jižních Čech,“ říká matka čtyř dětí, dvou dcer a dvou synů.  Její synové, kteří s ní žijí, by byli rádi, kdyby si pořídili ještě jednoho psa. „Tara těžce nese, že Bára s ní není. Nechce chodit ven, bojí se,“ popisuje.

Majitelka psa napsala o Báře příběh. Jakýsi její životopis. „Vyvěsila jsem to v Bojenicích na místě, kde se vyvěšují plakáty. Kdosi mě udal, že vyvěšuji letáky, aniž bych měla místo pronajaté. Teď jde po mě policie,“ uzavírá příběh, který ještě, zdá se, není na konci.

Baruška
Jmenuji se Bára, jsem malá fenka shi-tzu, narodila jsem se v ne zrovna ideálních podmínkách. Bylo nás tam na jednu misku víc než dost. A my malí jsme se museli poprat o každý kousek krmení s většími kamarády. Všechno se změnilo, když si mě odnesla domů jedna cizí paní. Najednou jsem měla všeho dostatek, krmení, vody, svůj vlastní pelíšek a hodně moc lásky. Pořád jsem měla kolem sebe spoustu lidí a hlavně dětí, u kterých jsem našla teplou náruč a pomazlení. Musela jsem se odnaučit hltat a schovávat si jídlo…“

Tak začíná příběh, jehož autorkou je Bohdana Váchová.