Okresní soud v Českých Budějovicích 9. října 2010 uložil panu Janovi zaplatit německému parašutistovi, s nímž se srazil 20. července 2002 ve vzduchu při skupinovém sportovním seskoku na letišti v Prostějově (v průběhu přistání zachytil nohou o šňůry padáku kolegy), náhradu škody na bolestném 1 246 560 Kč, za ztížení společenského uplatnění 9 076 800 Kč, na nákladech léčení 2772,90 eura a 555 816,20 koruny a na náhradě nákladů úprav osobního automobilu a rodinného domku 13527,13 eura.

Těžký následek

Poškozený si při dopadu zlomil bederní obratle, utrpěl také další zranění a skončil na vozíku. Pan Jan byl Okresním soudem v Prostějově v říjnu 2007 uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví spáchaným z nevědomé nedbalosti. Při seskoku porušil právní povinnost, neboť si nepočínal  tak,   aby   nedošlo ke škodě na zdraví.

Budějovický civilní soud vázán tímto rozsudkem pak uzavřel, že žalovaný odpovídá za způsobenou škodu.  Zvýšil náhradu za ztížení společenského uplatnění na šestinásobek, neboť žalobce byl mimořádně aktivním člověkem. Nyní je vyřazen z běžného života, je závažným způsobem narušeno jeho partnerské soužití a výkon jeho dosavadních podnikatelských aktivit musel být ukončen.

K odvolání žalovaného krajský soud 29. dubna 2011 redukoval výši bolestného na  934 920 Kč, odškodnění za ztížení společenského uplatnění na 6 807 600 Kč, snížil i částky na náklady léčení a v dalších částech žalobu vrátil soudu prvního stupně.

Odvolací soud uvedl, že ani případná společná odpovědnost provozovatele letiště nebrání tomu, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci plnou náhradu škody. Byl to jen on, kdo porušil prevenční povinnost.

Náhradu škody soud však snížil o jednu čtvrtinu, když zohlednil především okolnost, že ke vzniku škody došlo při vysoce riskantní činnosti a žalovaný zavinil střet jen nevědomou nedbalostí, tedy nejmenším možným zaviněním. Navíc v českých směrnicích není jednoznačně stanoveno, že v závěrečné fázi přistání má parašutista přicházející zprava přednost, jak říkají mezinárodní pravidla.

Neuspěl

Pan Jan poté podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Má zato, že soud měl zohlednit odlišný systém sociálních dávek ve státě, ve kterém poškozený žije, a rozhodnout tak, aby náhrada škody byla přiměřená a spravedlivá. Označuje žalobci přiznanou výši náhrady za likvidační pro svoji osobu.

NS ale uzavřel, že jestliže dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že dostatečně nezohlednil zjištěné skutečnosti týkající se příjmů žalobce, tyto jeho námitky nepředstavují otázky zásadního právního významu a nezakládají přípustnost dovolání. Proto je loni v červenci odmítl. 

Pan Jan podal nakonec ústavní stížnost proti tomu, že soudy při určení výše náhrady podle něho nevzaly dostatečný zřetel na to, jak ke škodě došlo, na osobní a majetkové poměry fyzické osoby, která škodu způsobila, a nepřihlédly přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena.

Ústavní soud uzavřel, že namítaný zásah do práv stěžovatele zjištěn nebyl. Nejvyšší soud své rozhodnutí o odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a Ústavní soud na toto odůvodnění plně odkázal. Stejně odkázal na odůvodnění rozhodnutí krajského soudu ke snížení výše náhrady škody o 2 719 794 Kč a o 2 563,94 eura.

Stížnost nešťastného českého parašutisty tedy ÚS odmítl.