Podle zjištění V. N. před jízdou požil alkohol. Okresní soud mu za ohrožení pod vlivem návykové látky a ublížení na zdraví uložil deset měsíců a zákaz řízení na čtyři roky. Krajský soud jeho odvolání zamítl a pan N. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Nebyl prý zjištěn stupeň jeho ovlivnění alkoholem, resp. že by dosahoval alespoň jedno promile jako uznávané hranice, kdy i jízda nadprůměrného řidiče vyvolává ohrožení ve smyslu zákona.

Jak zjistit promile

Dovolací soud připomněl, že zákon nestanoví, jak má být stupeň ovlivnění alkoholem zjištěn. Obvykle jde o zkoušku dechu, krve nebo moči. Nelze-li tak učinit zejména pro nedostatek součinnosti pachatele, je možné opřít toto zjištění o jiné důkazní prostředky.

V této věci obviněný po zadržení krátce po činu odmítl podrobit se jakékoli zkoušce na alkohol. Okresní soud se proto zaměřil na výpovědi osob, které s obviněným při jeho zadržení či krátce po něm přišly do styku a vnímaly jeho chování, pohyb, řeč a celkovou reakci na situaci. Podle těchto svědků se obviněný potácel, nebyl schopen udržet rovnováhu, špatně artikuloval, opilecky vykřikoval a z jeho dechu byl cítit alkohol. Poté, co z místa nehody ujel a byl sledován hlídkou, jel tak, že se pohyboval až v protisměru.

Oba soudy vzaly uvedená zjištění za podklad k závěru, že obviněný byl po požití alkoholu „ve stavu vylučujícím způsobilost" ve smyslu trestního zákona. Tento závěr pokládá NS za správný.

Konfrontují-li se poznatky lékařské vědy s tím, co o chování, řeči, pohybu a reakcích obviněného zjistily soudy, je jasné, že obviněný se nacházel ve stavu střední opilosti, tedy v rozmezí 1,5 – 2,5 promile alkoholu v krvi.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl.