Případ „Tulipán"

L.Š. se jej podle rozsudku z listopadu 2014 dopustil nejméně od září 2007 do května 2011v nezjištěném počtu případů v domě na Budějovicku, v němž nepravidelně pobýval u své tehdejší přítelkyně. V době, kdy odešla z domu, v dětském pokoji svlékl spícího nezletilého a lehl si na něho. Ten se ho snažil odstrčit, ale fyzicky to nedokázal. Obžalovaný ho osahával, třel a sál mu pohlavní úd a po dítěti požadoval stejné sexuální praktiky na sobě, v mnoha případech ejakuloval do úst nezletilého. Ten se vždy bránil, ale L. Š. mu vyhrožoval, že ublíží jeho matce, pokud jí řekne o tom, co se mezi nimi odehrává. V důsledku jeho jednání se u nezletilého rozvinula posttraumatická stresová porucha.

Za tento zločin, za pohlavní zneužití a za zanedbání povinné výživy podle jiných rozsudků byl obžalovaný potrestán sedmi lety odnětí svobody. Soud mu také uložil sexuální ochranné léčení v ústavní formě. Odvolání obžalovaného loni zamítl Vrchní soud v Praze a L. Š. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Podjaté ženy?

Míní, že odvolací soud nereagoval adekvátním způsobem na jeho námitky podjatosti vznesené proti osobám policejní komisařky, soudním znalkyním, státní zástupkyni a všem členkám senátu krajského soudu. Na výsledek řízení prý mohla mít vliv okolnost, že o zásadních věcech, včetně odborných záležitostí, rozhodovaly výlučně ženy, které by mohly být již svým založením náchylnější k zaujatému postoji vůči jeho osobě v řízení, v němž je projednáváno znásilnění malého chlapce. Jedna ze znalkyň byla také činná v jeho jiných předchozích věcech. Soudu dále mj. vytkl, že neprovedl zejména jím navrhovaný znalecký posudek na zkoumání věrohodnosti svědkyně, oné přítelkyně. Znalci z oboru sexuologie se v jeho hodnocení rozcházejí a revizní posudek soud odmítl opatřit. Soudy vycházely z výpovědí a důkazů svědčících v jeho neprospěch. Rozhodnutí obou soudů trpí podle jeho mínění prvky libovůle.

Již obvinění ve věci považuje za vykonstruované, neboť svědkyně se ho údajně cíleně snažila zdiskreditovat v rámci sporu o svěření společné nezletilé dcery do své péče.

K námitkám obžalovaného k podjatosti vyšetřovatelky a státní zástupkyně soud konstatoval, že byly vzneseny až v rámci dovolacího řízení. Nebyly tedy uplatněny v příslušném stadiu trestního stíhání, resp. byly uplatněny opožděně. Stejně tak nebyla řádně vznesena ani námitka podjatosti členek senátu nalézacího soudu, proti žádné z nich ji L. Š. v hlavním líčení nevznesl. Neuplatil ani námitku podjatosti vůči soudním znalkyním neuplatnil.

Ze skutečnosti, že posudky byly vypracovány ženami, nelze bez dalšího vyvozovat jejich osobní zaujatost. Takováto paušalizace je zcela nepřijatelná, řekl NS. Osobu znalce je možno hodnotit pouze skrze jeho odbornost ve vztahu k projednávané věci. Znalkyně, která v jiné trestní věci L. Š. byla pověřena vypracováním znaleckých posudků na věrohodnost poškozených, nikoli na osobu obviněného, případně jeho výchovné metody a rodičovskou roli. Nelze dovodit, že to ovlivnilo její náhled na osobu poškozeného v projednávané věci.

Okruh znalců je v jednotlivých oborech limitován, a je proto možné, že dojde k situaci, kdy jeden znalec působí ve více řízeních jednoho pachatele.
Závěrem NS konstatoval, že námitky obžalovaného se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci a směřují k revizi skutkových zjištění. Vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. Tím nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod.

Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit, jen prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. O takový případ se však v projednávané věci nejedná, uzavřel NS a dovolání L. Š. odmítl.

Případ vychovatel

J. P. jako jednatel a odpovědný pracovník s.r.o., která provozovala zábavné středisko pro děti na Českokrumlovsku, podle krajského soudu využil důvěry zákonných zástupců a dětem svěřeným ke společné zábavě, případně přenocování, pod záminkou umožnění volné zábavy v prostorách zařízení nabízel alkoholické nápoje, případně pouštěl filmy s nevhodnou tématikou. Jednal tak s cílem využít je pro vlastní pohlavní ukojení.

Tak v březnu 2013 v noci v provozně společnosti stáhl nezletilé dívce ve spánku kalhoty od pyžama, obnažil jí genitálie a vyfotografoval je. Snímky uložil na paměťovou kartu pro svou potřebu. V dubnu téhož roku tady jiné dívce podal drink, sedl si vedle ní ke sledování televize a pod peřinou jí přes její nesouhlas opakovaně hladil vnější stranu stehna, než odešla. Další poškozenou omámil blíže neurčenou tekutinou a když usnula, stáhl jí kalhotky pod kolena a vložil do ní svůj pohlavní úd. Dívka se probudila bolestí, odstrkovala ho a on pak jednání zanechal.

Do 24. dubna 2015 měl dále na počítači uloženy soubory obnažených dětí ve vyzývavých pozicích.

Soud mu za zločin znásilnění dítěte při zneužití jeho bezbrannosti, pohlavní zneužití dítěte svěřeného jeho dozoru a získání přístupu k dětské pornografii prostřednictím komunikační technologie uložil úhrnný trest osm let odnětí svobody a ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Vrchní soud odvolání obžalovaného zamítl a J. P. podal dovolání.

Dokazováním podle něho nebylo nijak prokázáno, že by měl snad s vnějšími pohlavními orgány první nezletilé manipulovat delší dobu. Nešlo to dovodit ani z pořízených fotografií. Popíral spáchání druhého skutku a za neprokázané považoval i jednání pod dalšími body rozhodnutí. Znalkyní stanovená diagnóza neúplné sexuality, která vedla k uložení ochranného léčení, nebyla zahrnuta v klasifikaci mezinárodně uznávaných nemocí a byla tak nepodloženým závěrem znalkyně.

NS konstatoval, že obviněný de facto vytýká soudům v prvé řadě neúplné a vadné důkazní řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci.

Dovolání podal s odkazem na dovolací důvod, jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, ve skutečnosti však uplatnil námitky, jejichž povaha je primárně skutková. Až v návaznosti na ně mínil, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jiný trestný čin, konkrétně jako zločin pohlavního zneužití.

NS rozbral znění a pojmy trestního zákoníku a aplikoval je na daný případ. Shrnul, že mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů není extrémní nesoulad. Dovolání J. P. odmítl.