Podle Okresního soudu v Táboře měl pan L. v té době v dechu nejméně 1,76 promile alkoholu. Z místa odešel, aniž by se hodnověrně přesvědčil o stavu poškozené.
Soud ho uznal vinným usmrcením z nedbalosti při porušení důležité povinnosti, ohrožením pod vlivem návykové látky a pokusem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku. Za to mu uložil trest 45 měsíců do věznice s dohledem, zákaz řízení na šest let a k povinnosti nahradit devíti pozůstalým nemajetkovou újmu v celkové výši 3,8 milionu korun. Se zbytkem uplatněného nároku je odkázal na občanskoprávní řízení.
Krajský soud tento rozsudek částečně zrušil ve výrocích o náhradě nemajetkové újmy a obviněnému tuto povinnost redukoval na 3,2 milionu. Ostatní výroky ponechal v platnosti.

Jen do toho „nepletl"?

Obžalovaný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).
Zdůraznil, že své zavinění dopravní nehody nezpochybňuje, ale má námitky proti uznání viny neposkytnutím pomoci. Z dokazování prý nevyplývá, že by poskytnout pomoc odmítal. Na místě nehody byl jako první svědek, který mu sdělil, že poškozená je zřejmě mrtvá. Obviněný chvíli stál na místě, až nakonec odešel o kousek dál mezi panelové domy, kde telefonoval, a kam pro něj přišla policie, s níž pak spolupracoval. Rovněž svědkyně, která se snažila dát poškozené pomoc, profesí záchranářka, uvedla, že na první pohled bylo zřejmé, že poškozená je mrtvá.

Podle obviněného nelze vždy bez rozdílu vyžadovat, aby se řidič hodnověrně přesvědčil o smrti mozku. Je důležité najít hranici, při níž viník nehody mohl rozumně a důvodně očekávat, že oběť již nežije. On v dané věci věděl, že na místě jsou jiní lidé, kteří zraněné pomáhali. Proto považoval za prospěšnější, že se do ničeho „nepletl".

V části dovolání poukazoval na údajnou spoluvinu poškozené, která prý jela nadměrnou rychlostí a i ona porušila pravidlo jízdy vpravo. Spoluvina poškozené má vliv na druh a výši trestu, jenž byl obviněnému uložen, a je významná i pro závěry týkající se výše náhrady nemajetkové újmy.

K té namítl, že stanovená částka dostatečně neodráží faktický zdravotní stav již skoro 80leté poškozené, jejíž zdravotní stav prý byl vážný i před nehodou. Soudy podle obviněného pochybily, pokud nezohlednily prognózu délky života poškozené ani další rozhodné skutečnosti. Nezkoumaly také dopad uložené povinnosti do majetkové sféry obviněného. Soudy se tím nezabývaly vzhledem k tomu, že za dovolatele bude plnit odpovědnostní pojišťovna provozovatele vozidla. Nevzaly ale v úvahu, že způsobil nehodu pod vlivem alkoholu, a tudíž pojišťovna po něm bude následně vyplacené plnění požadovat, což se i stalo.

O pomoc se nepokusil

NS k námitce proti kvalifikaci jednání obžalovaného jako neposkytnutí pomoci připomněl popis jeho chování svědky a to, že ačkoli byla nehoda nahlášena několikrát, ani v jednom případě ji neoznámil obviněný. Podle zasahujícího policisty byl zajištěn mezi paneláky, kde ho našli na upozornění svědků. Nesnažil se utéct.

Soud prvního stupně uzavřel, že se obviněný takto dopustil pokusu neposkytnutí pomoci, a to zejména proto, že po nehodě měl k dispozici mobilní telefon a byl schopen zavolat záchrannou službu, avšak neučinil tak. Naopak z místa nehody odešel, aniž by se jakkoliv zapojil do záchrany poškozené. Přestože přišel k vozidlu poškozené a tázal se svědka na její stav, o žádnou vlastní pomoc v jakékoliv formě se nepokusil. Podstatným soud shledal, že nepřivolal záchrannou službu, když si v daných časových souvislostech nemohl být jistý, že poškozená je skutečně mrtvá. Krajský soud k obhajobě obviněného uvedl, že sdělení od svědka jako osoby bez lékařského vzdělání nelze považovat za hodnověrnou informaci, která by mohla vést k opodstatněnému přesvědčení o skutečném úmrtí poškozené, a proto jej nezbavuje trestní odpovědnosti. „Jen" pokus soud shledal proto, že poškozená, jak se později prokázalo, byla v důsledku dopravní nehody téměř okamžitě mrtvá.

I podle NS bylo rozhodné, že obviněný se sám do pomoci poškozené nezapojoval. Za potřebnou pomoc v uvedené situaci bylo možné považovat např. přivolání záchranné služby, což obviněný učinit mohl. Navíc v této době, kdy postával v nevelké vzdálenosti od místa nehody, nebyla žádnou konkrétní informací osoby se zdravotnickou odborností smrt poškozené konstatována. Obviněný nepřispěl v pomoci poškozené ani tím, že by zajistil její vozidlo před možnými nebezpečnými důsledky hrozícího vznícení. Všechny poznatky dokladují, že takové pomoci byl přes podnapilost zcela způsobilý a schopen. Pojal úmysl pomoc neposkytnout, a aniž by se přesvědčil, v jakém stavu se poškozená nalézá, z místa dopravní nehody, kterou způsobil, se vzdáli, řekl NSl.
Námitky údajného spoluzavinění nehody poškozenou podle soudů všech stupňů vyvrátily zjištěné skutečnosti.

Nezvážené dopady

Ve vztahu k výroku o náhradě nemajetkové újmy, která je podle obviněného nepřiměřeně vysoká a s ohledem na jeho poměry likvidační, NS rozvedl, že okresní soud podrobně posuzoval závažnost nehody, okolnosti i příčiny, se stejnou důsledností hodnotil i vztahy pozůstalých s poškozenou a utrpení, jaké u nich nastalo v důsledku jejího tragického a náhlého úmrtí. V rámci kritéria poměrů obviněného hodnotil především jeho negativní postoj ke spáchané trestné činnosti, který se projevil bezprostředně po nehodě, dále to, že byl pod vlivem alkoholu a přes kolizi se zaparkovaným autem v jízdě pokračoval.
K majetkovým poměrům obviněného soud uvedl, že tyto nemají pro danou věc přílišného významu, když přiznané plnění bude pozůstalým uhrazeno z pojištění odpovědnosti za provoz motorového vozidla.
Odvolací soud přiznané částky u tří poškozených snížil proto, že soud nalézací podle něj nedostatečně posoudil intenzitu vzájemných vztahů mezi zemřelou a pozůstalými, věk pozůstalých a jejich hmotnou nezávislost na zemřelé a dále intenzitu dopadů jednání obviněného na jejich životy. Věnoval se i poměrům obviněného a doplnil dokazování o zprávu, že pojišťovna považuje částky přiznané na náhradě nemajetkové újmy poškozeným za přemrštěné a nereflektující konkrétní situaci. Intenzita vztahů většiny pozůstalých s poškozenou byla podle pojišťovny standardní, odpovídající dobrým vztahům v rodině, a věk zemřelé spolu s jejím onemocněním pak byl takový, že všichni příbuzní museli být alespoň částečně připraveni na její odchod. Vyjma manžela přitom byli pozůstalí na zemřelé hmotně nezávislí.
Zástupce pojišťovny upozornil, že v případě přisouzení takto vysokých náhrad vzniká pro obviněného další trest, a je způsobeno značné příkoří celé jeho rodině. Odvolací soud dále shledal, že obviněný je vlastníkem pozemku, jehož součástí je stavba, a že až do 13. 11. 2014 jednatelem obchodní společnosti a do 13. ledna 2015 jedním ze společníků. (Podle obchodního rejstříku funkci a podíly převzala jeho matka. - Pozn. red.) Z důkazů rovněž vyplynulo, že obviněný je nezaměstnaný, veden v evidenci úřadu práce, přičemž bylo zjištěno, že o práci nepřišel v souvislosti s dopravní nehodou, ale na základě jiných okolností. Odvolací soud k takto zjištěným skutečnostem uvedl, že „vyčíslení výše nemajetkové újmy zohledňuje i aktuální společenskou snahu posilovat práva poškozených v trestním řízení oproti pachatelům trestné činnosti… Náhrada nemajetkové újmy v uvedené výši je podle přesvědčení odvolacího soudu v možnostech obviněného, vzhledem k jeho dosavadním majetkovým poměrům i plně produktivnímu věku."

Podle NS soudy poměry obviněného vzaly do úvahy, ale neposuzovaly je s ohledem na to, jaký dopad pro něho a pro jeho rodinu bude mít náhrada nemajetkové újmy ve výši přesahující tři miliony. Přitom byly povinny zvážit, zda pro ně není výše celkové náhrady nemajetkové újmy likvidační. NS připomněl nauku, že zejména u nedbalostních trestných činů je při stanovení výše náhrady škody třeba dbát na to, aby uložená povinnost neměla pro pachatele doživotní "likvidační" následky, tj. aby mu neznemožňovala vést snesitelný a lidsky důstojný život.

Soudy v projednávané věci zmínily některé z poměrů obviněného, ale výše uvedeným směrem je nezkoumaly. Z napadených rozhodnutí není patrné, zda byl v adhezním řízení aspekt proporcionality obecnými soudy vůbec zvažován, mínil.

Takové rozhodnutí nemůže být považováno za spravedlivé, řekl NS. Upozornil, že obviněný před tím, než byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody, byl nezaměstnaný, za jakých podmínek však tomu tak bylo, již soudy neobjasnily. Jeho příjem v době, kdy soudy o jeho povinnosti k nemajetkové újmě rozhodovaly, neměly jakkoliv prokázán. Současně se podává, že obviněný je ženatý, má dvě děti, a že vlastní rodinný domek, ale soud nevyhodnotil, že na této nemovitosti vázne zástavní právo banky.

NS tak shrnul, že soudy obou stupňů si neopatřily potřebné důkazy ohledně majetkové situace a rodinných poměrů obviněného. Například není patrné stáří jeho dětí, majetkové poměry jeho manželky, zda rodina vlastní úspory či je bez prostředků, apod., nezvažovaly ani vzdělání obviněného a jeho možnost najít si po výkonu trestu odnětí svobody vhodné zaměstnání, což jsou okolnosti, které mohly dát odpověď na to, za jakých podmínek bude obviněný v budoucnosti schopen splácet a jaká příkoří to jemu či jeho rodinným příslušníkům, jichž se to bude rovněž bezprostředně týkat, přinese, resp. zda a jak bude obviněný omezen v běžných životních potřebách, tedy jak a zda bude po zbytek svého života povinen hradit uvedené pohledávky, které pro něj mohou být likvidační.

Proto NS k dovolání obviněného rozsudky jihočeských soudů zrušil v části výroku o náhradě nemajetkové újmy. Znovu rozhodl tak, že poškozené odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Tam bude potřeba, aby tento soud uvedené otázky ve vztahu k uplatněným nárokům poškozených znovu přezkoumal a ve vztahu k moderačnímu právu podle § 2953 občanského zákoníku znovu rozhodl. (8 Tdo 1400/2015)