Okresní soud žalobu zamítl. Volně žijící živočichové, včetně ryb v rybářských revírech, nejsou předmětem vlastnického práva, jedná se o věci ničí, vlastnické právo se k nim nabývá až ulovením. U žalobce tak nedošlo ke vzniku jím vyčíslené škody, neboť zmenšením počtu ryb, které nejsou v jeho vlastnictví, se nesnížila hodnota jeho majetku.

Krajský soud rozsudek v zamítavém výroku potvrdil jako věcně správný. Pouhé snížení početního stavu volně žijících ryb v rybářských revírech v důsledku predační činnosti vydry říční nepředstavuje škodu na majetku žalobce, protože ryby nejsou v jeho vlastnictví. K poskytnutí náhrady nepostačuje rybářské právo, protože podle přílohy zákona je nezbytnou součástí žádosti o ni mj. doklad vlastnického práva k rybám. Takový důkaz ovšem žalobce poskytnout nemůže.

ČRS podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Označuje za dosud neřešenou otázku, zda k poskytnutí náhrady po novelizaci postačuje, že subjektu svědčí nikoli právo vlastnické, ale pouze rybářské právo vykonávané v rybářských revírech.

NS rekapituloval, že podle zákona o myslivosti škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Tato úprava je důsledkem zájmu společnosti na ochraně životního prostředí. Protože je vyloučeno omezovat stavy chráněných živočichů a účinně tak bránit jejich nepříznivému působení na majetek či zdraví, zavazuje se citovaným zákonem stát k objektivní odpovědnosti za škodu, kterou takto chráněná zvěř způsobila.

Nezmenšil se majetek

Škodou podle zákona se rozumí újma způsobená vybraným živočichem na životě nebo zdraví fyzické osoby anebo na majetku osob. Rybami se pak míní ryby chované k hospodářským účelům v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách; a rovněž ryby v rybářských revírech.

Náhradu škody na rybách lze poskytnout, jen pokud škoda byla způsobena kormoránem velkým, nebo vydrou říční, pokud se v době a na místě vzniku škody prokazatelně zdržovala; byla-li škoda způsobena na rybách v sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách, poskytne se náhrada škody jen tehdy, pokud tyto byly v době vzniku škody oploceny a na případném přítoku a odtoku vody opatřeny mřížkami bránícími vniknutí vydry.

Při posuzování uplatněného nároku je třeba vyjít z obecného pojetí pojmu škoda podle občanského zákoníku. Podle něj se hradí škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

Za škodu se tak v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Stejně jako nemůže ztrátou či poškozením věci vzniknout škoda na majetku subjektu, který není jejím vlastníkem, tak ani ztráta dosud neulovených ryb žijících ve volných vodních tocích tím, že je zkonzumovala vydra, nemůže představovat snížení majetkového stavu oprávněného subjektu rybářského práva, který ryby k okamžiku jejich ztráty nevlastnil (jejich hodnota netvořila jeho majetkový stav), neboť je ulovením nenabyl do svého vlastnictví, vysvětlil NS.

V případě volně žijících ryb se právní teorie i soudní praxe shodují na závěru, že jde o věc ničí a vlastnické právo k nim vzniká až jejich ulovením, jakožto originárním způsobem nabytí vlastnického práva. Je proto zřejmé, že ztráta dosud neulovených ryb žijících ve vodních tocích způsobená tím, že je zkonzumovala vydra, nemůže představovat snížení majetkového stavu nositele rybářského práva, který ryby k okamžiku jejich ztráty nevlastnil, neboť je ulovením nenabyl do svého vlastnictví.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správné, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl. (25 Cdo 3335/2013)