Nad ránem 22. července 2011 u kaplické polikliniky se pustila paní Pavlína (48) po slovní rozepři do ženy stejného věku.

Strčila do ní, udeřila ji kabelkou do hlavy, snažila se ji chytit za vlasy, škrábla ji nehty do obličeje, snažila se ji kopnout mezi nohy a zasáhla její ruku, kterou poškozená úder vykryla. Nejméně dvěma kopy ji zasáhla do pravé kyčle, strčila do ní a ta ji ve snaze nepadnout chytila za triko, které roztrhla. Obě upadly, přičemž poškozená utrpěla mj. podvrtnutí základního kloubu malíku, škrábance v obličeji atd., tedy zranění  s omezením na obvyklém způsobu života po dobu nejméně tří měsíců. Dále utrpěla rozvinutou posttraumatickou stresovou poruchu vyžadující téměř roční pracovní neschopnost.

Okresní soud to letos kvalifikoval jako  zločin ublížení na zdraví a přečin výtržnictví, za což dal paní Pavlíně dva roky podmíněně na dva a půl roku, a uložil jí povinnost nahradit poškozené 25 758 korun. Odvolání obžalované krajský soud zamítl a ta podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Bránila se?

Namítla, že u poškozené zranění kyčle a malíku nenaplnilo znaky těžké újmy. Zjištění soudu jsou založena fakticky pouze na výpovědi zraněné, která je však vyvrácena jinými důkazy. Zjištění, kdo byl iniciátorem násilí, je zcela zásadní  pro  úvahy o zavinění a pro úvahy o eventuální nutné obraně. Neměla žádný důvod poškozenou napadnout, naopak po celou dobu shodně uváděla, že se útoku poškozené bránila. Jednání, které jí bylo kladeno za vinu, prý nebylo prokázáno.

Nejvyšší soud po prostudování spisu zjistil, že většinu námitek uváděných v dovolání   obviněná   uplatnila   již v předchozích stádiích trestního řízení a soudy  se s nimi přesvědčivě  vypořádaly. NS k podvrtnutí kloubu malíku  upozornil, že ještě téměř 11 měsíců po zranění  ošetřující lékařka uvedla, že nadále trvá omezení pohybu malíku pacientky, když jej nelze zcela dovřít do dlaně. V přímé návaznosti na jednání obviněné se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha. Pro ni se léčila ještě v době hlavního líčení 24. ledna. Znak  způsobení těžké újmy na  zdraví byl tedy naplněn 
i ve vztahu k tomuto onemocnění.

Ze zjištění jihočeských soudů vyplývá, že poškozená na obviněnou nijak neútočila, ani jí útokem nehrozila. Z tohoto důvodu jsou bezpředmětné úvahy, že by průběh incidentu bylo možné posuzovat jako nutnou obranu, řekl NS. Intervenující státní zástupkyně zmínila, že i kdyby konflikt byl vyprovokován nevhodnou poznámkou či dokonce úderem ze strany poškozené, další průběh incidentu, tedy opakované násilné  útoky  a  jejich  účinek na zdraví poškozené, dostatečně spolehlivě vylučují variantu, že by jednání obviněné bylo obranou.

Odmítnuté dovolání

Svá zjištění soudy založily 
na tom, že  verze  vyplývající z výpovědi poškozené byla podporována i výpověďmi svědkyň, které neměly žádný bližší  osobní  vztah k žádné ze stran konfliktu, dále znaleckými posudky a listinnými důkazy, pokračoval NS. Svůj postup jihočeské soudy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky vysvětlily. Nedopustily se žádné deformace důkazů,  ani jinak nevybočily z mezí jejich volného hodnocení.

To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje 
se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem, řekl NS a dovolání paní Pavlíny  odmítl jako bezdůvodné.