Ptal se ho, proč to udělal. Muž se z vozíčku zvedl a úderem na bradu ho skolil. Byl  agresivní i k policistům. Odvezli ho tedy  na záchytku.
Pokus o krádež byl vyřešen trestním příkazem a za ublížení na zdraví a výtržnictví stanul pan Jaroslav u soudu.

Prohlásil, že naopak napaden byl on. Výlohu rozbil, protože v ní byly vystaveny zcela zbytečné věci vzhledem k tomu, že lidé bez prostředků musí chodit spát do kanálů… Soud mu ale vyměřil s přihlédnutím k jeho deseti odsouzením rok podmíněně.

Pan Jaroslav se odvolal.
O žádnou krádež se prý nejednalo, chtěl „poukázat na ubohou situaci, která se v této republice děje", kdy jsou „státní místnosti" obsazeny zlatnictvím a jinými nesmysly, zatím co by v nich mohli bydlet dělníci a řemeslníci, kterým se říká nezaměstnaní a bezdomovci a kteří by byli pro tuto zemi hodnotnější než prodavači šperků, které kupují jen ti, kteří už „roupama neví, kam s penězi".
Zboží z výlohy si necpal do kapes, ale rozházel je po ulici „na protest proti nespravedlnosti". Není zločincem, ale „žadatelem o změnu hospodářského, zdravotnického a justičního systému".

Žádá, aby byl odměněn za dobrodiní, které společnosti prokázal, když jí ukázal cestu do novodobého způsobu života. Nechce peníze, ale pozemek a materiál; do hrobu si své dílo nevezme, zůstane společnosti.

Chce být prospěšný

Dopřesnil, že je vinen z právního hlediska, ale chtěl by potrestat jinak, dělat ty obecně prospěšné práce, bude to lepší než podmínka.
Slezl z vozíčku a vsedě demonstroval, jak může dělat i „s krumpáčem a lopatou". „Já jsem zdravej chlap, jen nemám nohy, dejte mi ty práce," prosil. Bude prý v nich příkladný.

Závěrem žádal o uzákonění nového systému, který by  dal nezaměstnaným práci a bydlení. Navrhoval experiment, kdy by v jeho bytě mohlo bydlet čtrnáct takových lidí. Zrušil by sociální podpory příživníků a zlodějů…

Soud jeho odvolání zamítl.

Předseda senátu ho vyzdvihl jako ne neinteligentního. „Co ale naplat, když po vzletných slovech následují nevzletné činy – rozbíjení výloh, udeření jiného, který chce právoplatně užívat svého majetku – jak se to shoduje s proklamovanými cíli cesty ke šlechetné společnosti?" hovořil.

Navrhované potrestání obecně prospěšnými pracemi by ale nebylo vhodné především proto, že si takový nejmírnější trest obviněný nezaslouží.  „Je třeba, abyste si uvědomil, že když se takového chování nevyvarujete, bude vám hrozit už ne trest práce s krumpáčem, ale zase opravdové vězení. Chceme, abyste se nad sebou zamyslel, abyste konečně sladil slova s činy…"