Soud má za zjištěné, že J. P. za čtyři měsíce roku 2011 jako bývalý společník a jednatel společnosti Montanna, s. r. o., v Pelhřimově při vědomí nedobré finanční situace objednal a odebral od společnosti z Ostravy materiál a komponenty pro truhlářskou výrobu za nejméně 1 489 765 Kč. Závazky neuhradil a 12. července 2011 prodal svůj padesátiprocentní podíl a stejný podíl své manželky za dvě koruny osobě vietnamské národnosti. Poškozenou firmu soud odkázal s nároky na náhradu škody na civilní řízení.
Krajský soud v Táboře k odvolání poškozeného nově rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost poškozené společnosti uhradil zjištěnou škodu. Odvolání J. P. zamítl a ten podal dovolání.

Nechtěl podvést?

Vytýkal, že soud nezajistil výslech nového společníka Montanna s. r. o., který by prý mohl zásadním způsobem objasnit okolnosti, za kterých došlo k prodeji obchodních podílů v dané společnosti. Měl údajně zájem pokračovat v jejím podnikání. Finančně by zajistil dosavadní zakázky a uplatnil by daňově ztrátu i zisk z jiných podnikatelských aktivit. Obviněný prý byl sám poškozen, když nový společník ukončil jeho pracovní poměr a neuhradil mu vyrovnání související s převodem obchodního podílu. Nesouhlasil s tím, že by společnost byla k 31. 12. 2007 předlužená a v úpadku. Posuzovaný skutek podle něho neměl být posouzen jako trestný čin –neměl podvodný úmysl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že zmiňovaný vietnamský nový společník Montanny se na počátku roku 2011 odstěhoval z místa bydliště v ČR. Podle obchodního rejstříku se tento podnikatel v letech 2010 – 2011 způsobem obdobným jako v projednávaném případě stal jediným jednatelem a společníkem ve více obchodních společnostech na různých místech v ČR.U některých z nich bylo záhy poté zahájeno insolvenční řízení. Převod obchodních podílů J. P. na něho tedy rovněž nelze posoudit jako transakci zachovávající zdravou ekonomickou situaci v uvedené firmě, mínila žalobkyně.
Její špatné finanční situaci nasvědčuje i nařízení exekuce na její majetek v roce 2010 ve prospěch faktoringové společnosti k uspokojení téměř devítimilionové pohledávky.
NS po projednání věci shledal závěr obecných soudů, že obviněný si musel být vědom již v době, kdy zboží od poškozené společnosti objednával a odebíral, toho, že zboží nebude uhrazeno, zcela správným a bez výhrad se s ním ztotožnil. Dovolání J. P. odmítl jako zjevně neopodstatněné. (8 Tdo 617/2015)