Omluvu a půl milionu korun chce pan Josef po soudní exekutorce paní Martině.

Cítí se dotčen na svých osobnostních právech podle něho necitlivým přístupem jejích zaměstnanců při exekuci jeho majetku v roce 2002. Žalobu podal v dubnu 2009.

Žalovaná tvrdí, že k žádné nesprávnosti při soupisu majetku povinného nedošlo, žádné konkrétní porušení svých práv také pan Josef podle ní ani neuvádí. I kdyby tomu bylo, jeho nárok na odškodnění by byl promlčen, protože na ochranu osobnostních práv se vztahuje obecná promlčecí lhůta, a ta je tříletá. Kdyby měl pocit, že něco probíhá nezákonně, mohl se bránit opravnými prostředky v samotném exekučním řízení.

Soud poté konstatoval listiny. Exekuční příkaz na movité věci pana Josefa vydal  soud v Pelhřimově 31. května 2002. Zaměstnanci pověřené soudní exekutorky přišli dotčený majetek v bytě povinného sepsat 4. prosince téhož roku. Prohlídka a soupis začaly v 16.30. Pan Josef prohlásil, že  nemá žádnou hotovost a věci v bytě jsou syna, dcery a něco je po rodičích. Jeho manželka sdělila, že je jí špatně, ale že nechce lékaře. Pracovníci exekutorského úřadu pana Josefa vyrozuměli, že předměty budou  uschovány, a pokud do měsíce dluh zaplatí, budou mu vráceny, jinak budou vydraženy k umoření pohledávky.

Povinný kupní smlouvou doložil, že přehrávač Aiwa pořídil jeho syn, a přístroj byl ze soupisu vyloučen a vrácen. Na místě byly ponechány chladnička, pračka a satelitní anténa, která nešla vymontovat.  Povinný byl upozorněn, že s nimi nesmí nakládat. Odvezeny byly v následujícím období.

Soupis byl zakončen v 18.25. Pan Josef uvedl, že druhý den uhradí celou dlužnou částku. Protokol odmítl podepsat s vysvětlením, že nesouhlasí s exekucí a se špatným přístupem koncipienta exekutora. Se stejným odůvodněním odmítl podpis i jeho syn, manželka pak s prohlášením, že nic podepsat nemusí. Poukazovala na údajně zničené koberce ve třech místnostech při akci.

Soud dále konstatoval i sdělení, že zabavené věci movité byly prodány za 14 120 korun. Soudkyně zmínila i další exekuční příkazy na pana Josefa. Jedním byl v roce 2007 postižen jeho důchod,  dalším v roce 2010 nemovitosti ve společném jmění manželů.

Právní zástupce povinného k výzvě soudu, aby navrhl důkazy prokazující, že při exekuci došlo ke konkrétnímu tvrzenému zásahu do osobnostních práv jeho klienta, řekl, že pan Josef je nadále přesvědčen, že vše už uvedl. Nežádá  provedení dalších důkazů, a to ani výslechem členů rodiny, pro které je vracení se k zážitku velkou psychickou zátěží. Chce jen připomenout, že přístup zaměstnanců exekutorky byl nekorektní, naprosto necitlivý, že jednání se jim nepovedlo, že je nezvládli.  I termín exekuce byl podle něho zvolen záměrně před Mikulášem, před Vánocemi, s přesvědčením, že akce víc zapůsobí. A působí prý dodnes.

Pan Josef má prý problémy se srdcem a jeho stav se po této akci zhoršil. Velmi vyčítá žalované, že mu odvezla věci, které mu sloužily k udržování zdravotního stavu, například  rotoped a mobil. Právní zástupce se vrátil i k původnímu problému, který vedl až k exekucím, tedy ke sporu povinného s firmou, v níž po roce 1990 podnikal. O nájem se pak soudili. Soud ale připomněl, že exekučním titulem se v tomto řízení zabývat nemůže.

Právní zástupce pak zopakoval, že se exekuce zkrátka lidem paní Martiny nepovedla, o čemž svědčí podle povinného i naprosto korektní přístup jiného exekutorského úřadu v jiné exekuci na jeho majetek. Postupem při soupisu v roce 2002 se cítí dotčen na osobnostních právech.

Právní zástupkyně exekutorky poznamenala, že mobiliární exekuce není příjemná pro nikoho, ale je zákonným prostředkem k vymožení dluhu. Namítla, že úřad vyřizuje záplavu příkazů kontinuálně a termín rozhodně nevybíral. Tvrzený špatný zdravotní stav pan Josef při exekuci nezmiňoval a jeho údajné zhoršení po ní neprokázal.  K rotopedu neuvedl, že jde o zdravotní pomůcku, mluvil jen o tom, že věci v bytě nejsou jeho. Nepředložil žádné důkazy o zásahu do jeho osobnostních práv a nezdůvodnil, proč požaduje náhradu právě půl milionu. Nebylo prokázáno žádné porušení jeho osobnostních práv, natož tak masivní, že by mělo být odškodňováno finančně. I kdyby tomu tak bylo,  jeho nárok je promlčen.

Soud poté návrh pana Josefa zamítl, žalovaný nárok neprokázal. A i kdyby byl opodstatněný, byl by již promlčen. Judikatura se po roce 2007 ustálila na výkladu, že na náhradu nemajetkové újmy z titulu ochrany osobnosti se vztahuje obecná promlčení doba, tedy tříletá.

Proti rozsudku je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.