V přípravném řízení ze znaleckého posudku psychiatra vyplynulo, že obviněný trpí duševním onemocněním, pro které byly v době páchání posuzovaného jednání jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti zcela zaniklé. Znalec vyslovil závěr, že pobyt obviněného na svobodě by mohl být nebezpečný, proto navrhl uložení ochranného léčení psychiatrického formou ambulantní.

Státní zástupkyně následně trestní stíhání obviněného zastavila pro jeho nepříčetnost a podala k hradeckému soudu návrh, aby mu byla uložena ochranná léčba ambulantní. Ten to zamítl. Ke stížnosti žalobkyně Krajský soud v ČeskýchBudějovicích v listopadu naopak rozhodl, že se obviněnému ochranné léčení ukládá. J. K. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Předeslal, že napadené usnesení soudu respektoval a letos v únoru navštívil psychiatričku. Ta konstatovala, že toho času je bez akutních projevů onemocnění a s dodržováním ochranné ambulantní léčby souhlasí.

Nic nespáchal?

Namítl, že jeho jednání rozhodně nenaplnilo zákonné znaky přečinu nebezpečného pronásledování. Soudce dlouhodobě nepronásledoval ani mu nevyhrožoval ublížením na zdraví nebo jinou újmou. Jednání se nevyznačovalo takovou kvalitou, resp. intenzitou, aby bylo způsobilé u poškozeného vyvolat obavu o život nebo zdraví.  Listinami a dárky zasílanými soudci sledoval jediný cíl, a to prokázat jeho podjatost vůči němu a jeho rodině. Snažil se dosáhnout toho, aby soudce napříště neprojednával spory, ve kterých by figuroval. Některé zásilky se k poškozenému ani nedostaly a byly z podatelny soudu zasílány přímo policii.

Od doby spáchání skutku nikdy nejednal způsobem, jemuž by bylo možno cokoliv vytýkat. Závěry o jeho údajné nebezpečnosti jsou proto založeny pouze na hypotézách. Cítí se zdráv, z lékařských zpráv vyplývá, že je v současné době bez akutních projevů onemocnění. Jako právník toliko brojí proti nespravedlnosti a jako ekonom a vystudovaný manažer proti rozkrádání veřejných financí.

NS rozebral § 354 a konstatoval, že hranici mezi tím, co ještě je sociálně akceptovatelné a na co je třeba nahlížet již jako na patologický, sociálně škodlivý projev chování, není vždy snadné jednoznačně vymezit, stejně jako podmínku dlouhodobosti jednání. Zákon k trestnosti vyžaduje také současné splnění další podmínky, a tozpůsobilost vzbuditdůvodnou obavupoškozeného o sebe nebo o jemu blízké osoby, tedy vyvolat vyšší stupeň úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, kterým je na poškozeného působeno. Musí být tedy pečlivě hodnoceno, zda v důsledku konkrétního jednání je vznik důvodné obavy reálný.Od nebezpečného pronásledování je třeba odlišit projevy, při kterých sice bylo použito např. silných slov či jiných aktů, ale ve skutečnosti o nic závažnějšího nešlo. Nezbytný je takéúmysl pachatele, směřující ke způsobení újmy poškozené osobě.

Jen "obtěžoval"

V posuzovaném případě se dovolatel snažil poměrně naivním způsobem docílit toho, aby soudce, který měl svým údajným nespravedlivým rozhodnutím poškodit jeho rodiče v občanskoprávním sporu, už nikdy nebyl zákonným soudcem v žádné kauze, na níž bude dovolatel osobně či profesně zainteresován. Ze samotné skutečnosti, že k dosažení svého cíle zvolil cestu obtěžování poškozeného formou zasílání písemností a „darů" s provokativním obsahem, však - bez dalšího - na naplnění subjektivní stránky (úmyslu) podstaty přečinu nebezpečného pronásledování usuzovat nelze, řekl NS.

Žádná ze zásilek adresovaných poškozenému - vyjma snad jediné - nebyla takového charakteru, aby byla objektivně způsobilá u jejich adresáta vyvolat vyšší stupeň obav, úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu. I sám poškozený připustil, že pozdravy a „dary" od dovolatele vnímal spíše toliko jako infantilní projevy.

Jakkoli počínání dovolatele představovalo určitou formu obtěžování poškozeného, nelze je podle NS bez pochybností považovat za „pronásledování" v takové kvalitě, aby je bylo možno skutečně hodnotit jako nebezpečné ve smyslu trestního zákoníku.

Charakter nepřímé výhrůžky násilím nebo způsobením jiné újmy lze přiznat pouze výzvě dovolatele soudci, aby zaplatil jeho rodičům 250.000 Kč jako údajný dluh, „sic se do případu vloží jeho mladší syn, kamarádi a přátelé syna staršího". Tato ojedinělá výhrůžka však sama o sobě a ani v kontextu s ostatním počínáním dovolatele nenaplňuje zákonné znaky přečinu nebezpečného pronásledování, tedy určitou dlouhodobost.

NS proto obě usnesení soudů zrušil a věc vrátil do Hradce k novému projednání a rozhodnutí. (3 Tdo 435/2014)