Kliknutím zvětšíteKarty ale ještě může promíchat žalobkyně Alena Píchová, která se na místě nevzdala práva na odvolání k Vrchnímu soudu. Táborskému architektovi by mohla znepříjemnit začátek nového roku. „Po pěti letech traumatizování se konečně ukázalo, že soudy asi rozhodují správně,“ vzdal Zdeněk Šimeček hold senátu Petra Černého, jehož rozhodnutí i odůvodnění sledoval s napjatým výrazem v tváři, zatímco obhájci Jiřímu Trnkovi spojení „zprošťuji obžaloby“ vykouzlila na tváři neskrývaný úsměv.
„Myslím, že pan architekt je rád, že se potvrdilo, co říkal od začátku: že se žádného podvodu vůči společnosti nedopustil, natož ve výši, jak bylo prezentováno. A to, co se dělo ve společnosti Denim před jeho příchodem do funkce jednatele do roku 2002, není jeho záležitostí a ani jeho vinou,“ doplnil komentář Zdeňka Šimečka jeho obhájce Jiří Trnka.
Písemné odůvodnění dostanou od soudce zřejmě až po Vánocích, teprve od doručení poběží lhůta pro možnost podání odvolání.
Zdeněk Šimeček byl obžalován z podvodu, jímž měl společnosti Denim od poloviny 90. let do roku 2010 způsobit škodu za 20 milionů korun. Majitel firmy tvrdil, že si nechal zaplatit za práce na opravě domu ve Františkových Lázních, které ale ani nikdy neprovedl.
V průběhu rozplétání složitých dohod a ujednání či finančních toků, kdy již chybí část účetnictví a v případu figurují i falešné listiny a lživá svědectví, došel soud k závěru, že není schopen jednoznačně Zdeňka Šimečka odsoudit coby podvodníka. „Při pochybnostech pak musíme rozhodovat ve prospěch pachatele. Podle nás společnost Denim nebyla uvedena v omyl a jistě věděla, proč si na ní architekt Šimeček peníze fakturuje,“ uvedl soudce s tím, že nejasno mlží správné využití vytvořené finanční rezervy firmy, kde zřejmě došlo ke krácení daní, ovšem doba je již promlčená. Dle závěru soudu v omyl obžalovaný firmu uvést nemohl, její majitel L.P. byl pečlivý a o každé vyplacené a utracené koruně rozhodoval. K účtu kromě něj měla přístup manželka a pak už jen jednatel.
Soudce prověřoval i případnou legalizaci výnosu z trestné činnosti. Napasovat ji na kauzu Zdeňka Šimečka také nemohl. Díru v zákoně, kdy peníze nebyly „věcí“ a citace „kdo jinému pomůže zastřít věc z trestné činnosti“ se v té době nevztahovala a peníze na účtu u banky, zacelila až novela platná od července 2002.
Nabízelo se i porušení povinností při správě cizího majetku, neboť několik let i obžalovaný zastával funkci jednatele firmy Denim. Jenže té se ujal až po několikaleté vzájemné spolupráci, takže vlastně jen pokračoval ve zvyklostech, které ve firmě byly akceptovány. Na jejich základě si vystavoval faktury a inkasoval peníze, o jejichž vyplacení J. V. rozhodl. Vyloučit soudce musel i zpronevěru. Té by se mohl dopustit, kdyby mu majitel svěřil peníze nebo jinou věc a on si je přivlastnil a majitele poškodil. Nic svěřeného mu ale nebylo, o peníze si řekl a ony mu od majitele kasy dobrovolně přitekly.
„Jen zaměstnali justici. Nejsme schopni rozklíčit celé pozadí a přesně určit, co se ve firmě dělo. Bez jistoty důkazů proto nemůžeme říct, že je obžalovaný vinný. Zdržím se ale komentování osobních profilů jak obžalovaného, tak i majitele firmy Denim,“ naznačil Petr Černý, že by nebylo lichotivé. Utrousil jen slůvko nemravnost.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
