Hned na začátku trasy si v tzv. lednici všichni musíme nasadit přilby a pak už se dozvídáme základní informace. „Sklepy pod historickým jádrem Plzně jsou dvojího druhu. Nyní se nacházíme v úrovni tzv. prvních sklepů, které náleží ke každému domu v historickém centru. Pod nimi jsou ještě druhé sklepy, které byly hloubeny v pískovcovém podloží postupně od konce 13. století až do začátku 18. století,“ vysvětluje průvodce Tomáš Tesařík s tím, že druhé sklepy nekopírovaly parcely domů ve městě, původně tvořily shluky sklepních prostor a jen místy byly propojené chodbami.

„Až druhá, nižší úroveň sklepů, tvoří dnešní plzeňské historické podzemí a v ní se také budeme po celou dobu prohlídky pohybovat,“ dodal Tesařík s tím, že plzeňské historické podzemí měří podle posledních propočtů zhruba 13,2 km. Nás čeká necelý kilometr chodeb, projdeme se v hloubce 5 až 8 metrů pod povrchem pod blokem domů ohraničených ulicemi Perlová, Veleslavínova, Rooseveltova a Pražská. Na závěr zajdeme i do sklepů vodárenské věže v Pražské ulici.

Propadly se ulice

Samozřejmě nemohu prozradit vše, co návštěvníky pod Plzní čeká, to by prohlídka ztratila své kouzlo, ale dovolím si zabrousit do minulosti, s níž nás průvodce Tesařík seznamuje. „Vedle dvou pater sklepů, které sloužily pro uchovávání zásob, tu bylo také podzemí technického charakteru – například odvodňovací štoly, štoly přivádějící vodu k vodárenským zařízením, studny jako zdroje vody i jako drenážní nádrže pro snižování hladiny spodních vod.

V 19. století se život ve městě začal významně měnit. Domy se přestavovaly a zvyšovaly, odstraňovaly se středověké městské hradby a na jejich místě se stavěly nové domy a vznikaly parky. Postupně se tak zvyšovala statická zátěž na podzemí,“ líčí Tesařík s tím, že ve 20. století se začaly dokonce nad podzemím propadat vozovky i podlahy v domech a byla nutná sanace, která obnovila statiku.

Pozvolna putujeme podzemím. Průvodce nám ukazuje vrypy po nástrojích, kterými se sklepy ručně hloubily. „Archeologové zde nalezli torzo neciček, kterými se suť vynášela nahoru, mlátek, kladívko, kahan, také část odvodňovacího zařízení a torzo žebříku. O zručnosti horníků, kteří budovali tento složitý sklepní systém, svědčí fakt, že mezi jednotlivými patry sklepů je často pouze 20 až 50 cm tenká skořepina pískovcové skály,“ říká Tesařík.

Plzeň v roce 2022 dokončila svůj největší bytový projekt za posledních 17 let. V Zátiší postavila 18 nových bytových domů se 179 byty.
V Plzni nájemné v městských bytech zůstalo, jinde vzroste i o patnáct procent

Při putování úzkými chodbami pronikáme do tajů života Plzeňanů v minulosti. Vidíme například model středověkého dvorku, jenž přibližuje, jak tehdy vypadala domácnost ve městě. Dozvídáme se zajímavosti o plzeňských řemeslech, jak stolovali chudí i bohatí či jak vypadalo obléhání města. Sledovat je nutné nejen výklad a zajímavosti kolem, ale musíme také koukat pod nohy, na podlaze je na mnoha místech voda.

Zachraňuje mě přilba

Ale hlavně je třeba si dávat pozor na nízký strop. Průvodce nás sice opakovaně upozorňuje na místa, kde je riziko větší, ale stačí se trochu zapovídat nebo narovnat a bum. Několikrát jsem zatraceně rád, že mám přilbu na hlavě. A to nejsem žádný čahoun, Tesařík je o dost vyšší, a tak se ptám, jak se s nízkými stropy vyrovnává. „Na začátku to bylo dost nepříjemné, být dlouho v předklonu, ale člověk si zvykne. Když máte prohlídky celý den, je to náročné, bolí vás za krkem, ale dá se to přežít,“ říká s úsměvem.

Cestou vidíme dodnes dochované studny, jejichž průměrná hloubka je okolo dvanácti metrů. Jedna z nich je výjimečná, cítíme u ní závan čerstvého vzduchu. Je totiž jediná v prohlídkovém okruhu, která ústí až na povrch, konkrétně na dvorek městské policie v Perlové ulici.

Křimice - Západní okruh - Regensburská ulice, silniční most a železniční most
Vyzkoušeno. Západní okruh v Plzni ulevil městu a zrychlil průjezd centrem

Ještě je nutné zmínit tzv. labyrint, kde je větší shluk středověkých chodeb, a zejména tzv. klíčovou chodbu. „Jde o původní středověké dílo dochované i přes rozsáhlou sanaci v autentické podobě. Klíčová se jí říká právě pro charakteristický tvar klíčové dírky. Protože ražení probíhalo ručně, je profil chodby v horní části širší, aby člověk prošel, a ve spodní, pro nohy, užší,“ vysvětluje Tesařík.

Záhadné značky

Poslední zastávkou před návratem je Vodárenská věž, kde je krásné vodní kolo. Zhruba po hodině prohlídka končí. Při loučení se ještě ptám, co obsahuje dalších více než 12 km podzemních chodeb, které nejsou veřejnosti přístupné. Podle Tomáše Tesaříka nemusím litovat, že se tam nepodívám. Tato část podzemí již dávno ztratila historický punc, je z většiny vybetonovaná a slouží městu Plzeň především jako velká podzemní drenáž pro odvod podzemní vody i místo pro ukládání optických kabelů. „Jsou ale místa, kde se zastavil čas. Nacházejí se tam i záhadné značky, které nám tam nechali předci zřejmě jen k tomu, abychom si lámali hlavu, co tím asi mysleli,“ doplnil Pavel Kopáček z Plzeňského Prazdroje. Plzeňské historické podzemí bylo veřejnosti zpřístupněno v květnu 1985, od roku 2009 ho má ve správě plzeňský pivovar.

Na závěr malé upozornění. Na prohlídku plzeňského historického podzemí je zakázán vstup dětem do tří let a nesmějí tam ani zvířata. Pokud si pod Plzní chcete užít opravdu výjimečnou atmosféru, doporučuji zúčastnit se 3. až 9. dubna prohlídek za svitu baterek, za návštěvu ale stojí i běžná prohlídka.

Zdeněk Gajdoš se synem Adamem provozují úspěšnou kavárnu. Nyní otevřeli pobočku v unikátní Semlerově rezidenci v Plzni.
Dobrou kávu si lze připravit i doma, vzkazuje úspěšný kavárník