List se ptal, zda jsou kontroly dostatečné – v Rakousku je veřejným tajemstvím, že na stáncích u hranice lze drogu sehnat zcela jednoduše. Milan Zálešák uvedl, že policie tyto informace jistě má. Jednodušší je podchytit obchod s ilegální pyrotechnikou, protože tu prodejci vystavují zcela otevřeně. U drog je to opačně, protože se s nimi obchoduje vskrytu, takže není tolik možností k zásahu. „Když se někdo o něčem takovém dozví, měl by to ohlásit," řekl.
Starosta Milan Zálešák.K praxi kontrol zmínil, že všechny úřady si stěžují na nedostatek kompetencí. „Není možné zavřít prodejní stánek z jednoho dne na druhý. Možné je zabavovat falešné výrobky, a to se děje. Je to ale boj s větrnými mlýny. Jeden den prodejce dostane pokutu a zboží mu odeberou, ale druhý den je na místě opět. Všichni o takovém stavu věci vědí…," uvedl. Připomněl, že státní zastupitelství povoluje už i kontroly v privátních vozidlech, obchodních prostorách a v bytech, ale celý problém by měl být řešen komplexněji, „odpovídajícími zákony a nejlépe tím, že by se zboží v tomto množství vůbec do Čech nedostalo".
OÖN se ptají, zda není žádná možnost vyřešit základní problém, kterým je podle nich samotné podnikání – v Rakousku je k němu třeba splnit řadu podmínek a získat mnoho povolení.
„To je dobrá otázka, samotného by mě taky zajímalo, jak to u nás chodí," uvedl Milan Zálešák. „Když chce český občan provozovat obchod, je permanentně kontrolován. Velmi zajímavé je, že lidé, o nichž mluvíte, vůbec žádné živnostenské oprávnění zřejmě nemají. Při kontrolách pořád slyšíme: Nerozumím, nemluvím česky. Jak potom může být takový člověk oficiálně oprávněn k prodeji?! – V praxi je to ovšem tak, že když přijde zákazník, a většinou jsou to Rakušané, všechno je domluveno dokonce v němčině. Prodejci jsou velmi přizpůsobiví…"
Jak se ale stánkaři dostanou k nezbytným povolením, je mu prý také záhadou. Jde o starý problém, děravé zákony, člověk si nějakou cestičku najde. Stále víc Čechů například prodává Vietnamcům domy. „Co se ale stane s historickým centrem Vyššího Brodu?!" ptá se. „Máme tu také velmi krásné měšťanské domy, a noví vlastníci mají sotva vztah k tomuto dědictví. Historické fasády jsou zastavovány zbožím. To ale můžeme přece jen utlumit…"
Na otázku listu starosta připouští, že o problému musí odpovědná místa v Praze vědět. Udivuje ho, že se situace v uplynulých letech sotva změnila, a připomíná, že když podali návrh na vyklizení jednoho z tržišť, jeden z poslanců intervenoval pro jeho zachování. „To nás překvapilo," dodává.
Zmiňuje, že sousedům v Bad Leonfeldenu skoro trochu záviděl, když slyšel, že spolková vláda stanovila závazná základní pravidla tohoto obchodování, která obce mohou rozpracovávat. Norma je ale přesně dána a je se jí možné držet. „Možná že u nás máme příliš mnoho zákonů. Mnohokrát se ale ocitáme v situacích, kdy právo zkrátka nelze uplatnit, nebo trvá moc dlouho, než se konkrétní řešení najde a prosadí." Uvedl příklad z Dolního Dvořiště, kde obec zakázala prostituci na silnici a dodržování kontroluje bezpečnostní fiirma. „Důsledkem bylo, že se prostitutky uhnuly k hranicím dalších obcí. To je příklad nelogičnosti situace. Nemáme žádné obecně závazné pravidlo, problém není řešen, jen se posouvá o pár kilometrů," uzavírá Milan Zálešák (na snímku).

Let do Vídně neláká.Sousedům „uletěla" letadla do Vídně

Letiště v Linci-Hörschingu utrpělo těžkou ránu, napsal deník OÖN. Od 31. března rakouské aerolinie AUA škrtnou čtyři z pěti letů mezi Lincem a Vídní a zpátky. Listu to potvrdil ředitel letiště Gerhard Kunesch. Zůstane sobotní ranní let do Vídně a nedělní večerní zpátky…
Zrušení AUA odůvodnila ročními ztrátami lineckých spojů v řádu jednotek milionů eur. Přes „přezbrojení" na malá letadla se linka nedá hospodárně provozovat. Do Vídně, konkrétně až k letišti ve Schwechatu, lze prý pohodlně dojet vlakem. Státní dráhy ÖBB také promptně sdělily, že spoj rozšíří.

50 000 bez práce

Poprvé od začátku záznamů překonal v lednu počet nezaměstnaných v Horních Rakousích hranici 50 000, píší OÖN. Je jich 50 680. Spolu s rekvalifikujícími se hledá práci víc než 61 000 lidí. Při zhruba 609 000 pracujících v této spolkové zemi je kvóta nezaměstnanosti 7,7 procenta.
Celospolkově přesáhla podle vnitrostátní statistiky dokonce deset procent – vedle 406 200 lidí bez práce se 66 300 přeškoluje. Deník k tomu dodává, že téměř čtvrtina nezaměstnaných má ale přislíbeno znovuzaměstnání u stejné firmy. Každý čtvrtý hledající práci v Horních Rakousích je starší 50 let, u mladších 25 let nezaměstnanost prakticky nestoupá.

Nedanil své prostitutky

U soudu v Riedu stanul číšník nočního klubu z Innviertlu stíhaný za zpronevěření daně prostitutek. Ve druhé polovině roku 2013 měl pokyn od nich vybrat po 250 eurech a odvést je finančnímu úřadu, ale neudělal to, píší OÖN. Způsobil tak škodu 14 000 eur, tuto výši ale popírá. Na otázku, co se s penězi stalo, vysvětluje, že s nimi při své hlouposti „žongloval", ale nic z nich si neponechal. Děvčatům prý vybrané peníze opakovaně zase půjčoval a nakupoval z nich provozní potřeby klubu. Obnos měl v obálce a ztratil o něm přehled…
Prostitutky samozřejmě tvrdily, že své příjmy řádně zdanily. Jako svědek u soudu vystoupil i ředitel bordelu. „Nezdálo se, že by se na svého zaměstnance doopravdy zlobil, oba se ještě v soudní síni dohodli na náhradě škody ve splátkách. Obviněný pak vytáhl pětiseteurovku a bývalému šéfovi ji předal," píše linecký deník. Soud mu pak uložil tři měsíce podmíněně a náhradu škody 5000 eur. „Možná byste si ji mohl u bývalého šéfa odpracovat," navrhl obžalovanému soudce, ale ten zapochyboval: „S tím by asi můj nový zaměstnavatel nesouhlasil…" Pracuje dál ve stejné scéně.

Berou si život

Jak uvedl linecký Volksblatt, kolem 18 000 mladistvých v Rakousku má sebevražedné myšlenky. Sebevražda je druhou nejčastější příčinou smrti lidí do 25 let. Významně by tento jev mohla omezit prevence na školách, jak ukázala studie, jíž se zúčastnilo kolem 18 000 dětí od 14 do 16 let ze 168 škol v deseti zemích Evropy. Podle psychiatra Christiana Haringa se ve skupinách, ve kterých se mladiství touto problematikou zabývali, snížil počet potenciálně ohrožených o polovinu. Jako základní se ukazuje „odstigmatizování" problému. „Musíme mladé vést k tomu, aby přijali pomoc a nepokoušeli se věc sami vyřešit," říká Haring. Ve střední Evropě je ale podle něho těžké děti k hledání pomoci motivovat. „Obava z ,poznamenání´ je pořád ještě velká," míní profesor.

Závodili na prkýnkách ze sudů.Dováděli

Pivovar Traunstein v Ruhpoldingu uspořádal 5. mistrovství světa ve sjezdu na prkýnkách ze sudů, zaznamenal deník PNP, podle kterého se nostalgickým zážitkem obrovsky bavilo kromě četného publika přes 200 startujících z celého Německa, Rakouska, Itálie a dokonce z USA. Sportovní náčiní, lehké ohnutá prkýnka z pivních sudů s koženými řemínky, poskytl pořádající pivovar. Závody organizuje každé dva roky.
To byly jízdy!Jinou sněhovou zábavu připravují v Siegsdorfu na nadcházející sobotu. Tamní národopisné spolky předvedou, jak těžkou práci měli někdejší „holcknechti" při svážení dlouhé kulatiny z lesů saněmi. Program začne u Blaserovy chaty v Hachau u Hammeru v 10 hodin.

Trest pro fotbalového násilníka

Na jaře 2012 došlo k násilnostem v ochozech vídeňského fotbalového stadionu při utkání bundesligy. Dva příznivci domácí Austrie se vpašovali do sektoru fanoušků hostů, kde došlo k potyčkám a házení předmětů na tábor příznivců druhé strany. Jeden z pořadatelů skupiny hostů, jehož úkolem bylo uklidňovat vlastní fanoušky, klopýtl při potyčce společně se zmíněnými dvěma „vetřelci" na schodech a těžce se zranil – mimo jiné urpět zlomeniny.
Dotčení fotbaloví „rowdies" stanili před vídeňským soudem s obžalobou z těžkého ublížení na zdraví. „Oba měli jediný záměr a cíl provokovat fanoušky druhé strany," řekl právní zástupce poškozeného. Stíhané výtržníky trestní soud obžaloby zprostil s tím, že nelze plně objasnit, jak ke zranění pořadatele došlo, a tedy ani stanovit trestní odpovědnost. Ten tedy mladíka, který podle právníka provokováním celý konflikt vedoucí k těžkému zranění spustil, zažaloval v občanskoprávním řízení o bolestné.
Mezi rowdies je horko.Mladík se bránil, jeho chování prý nebylo protiprávní a zranění s ním nebylo v příčinné souvislosti. Poškozený naopak zasáhl neoprávněně – stačilo prý, aby je napomenul a vykázal ze sektoru hostů.
Vrchní zemský soud ve Vídni na tyto argumenty ale nepřistoupil. Uzavřel, že žalovaný, dlouholetý fanoušek Austrie, si opatřil vstupenku a posilněn alkoholem se vetřel do sektoru příznivců hostů, aby provokoval. Je třeba vyjít z toho, že takové chování s posměšnými popěvky a vulgárními gesty stačí k rozeštvání druhého tábora. Důsledek, zranění žalobce, tak žalovaný přinejmenším z nedbalosti spoluzavinil.
Rozhodnutí o vině je pravomocné, nyní bude projednána výše bolestného. K jeho stanovení byl přibrán soudní znalec. Právní zástupce poškozeného počítá s tím, že s úhradou soudních nákladů to přijde žalovaného mladíka nejméně na 50 000 eur, uvedly OÖN. Civilní proces s druhým z rowdies má začít v příštích měsících.

Den bez opony

Před čtvrt stoletím, 3. února 1990, byla na 24 hodin zrušena vízová povinnost na německo-českém přechodu mezi Želenou Rudou a jejím bavorským protějškem, připomíná úterní vydání pasovského deníku PNP. Odhadem 60 000 až 80 000 se tehdy volně vydalo přes hranici.
List popisuje, že dobře dva měsíce poté, kdy uprchlíci přes pražské velvyslanectví mohli přes české hraniční přechody odjet na západ, a jen deset dnů po zmasakrování demonstrace studentů v Praze bylo v Železné Rudě založeno Občanské fórum, přestože pohraniční policie a armáda tu byly vedle lesního hospodářství a turistických zařízení největšími zaměstnavateli. Ivan Kalina, signatář Charty 77, vzpomíná, jak už v první polovině prosince 1989 poslali dopis do Bavorské Železné Rudy s myšlenkou vytvořit pět kilometrů dlouhý lidský řetěz přes hranici od kostela ke kostelu, dát sousedům znamení dobré vůle, uvádí PNP.
Železná Ruda bez železné opony - 1990.Sotva ale mohli počítat s tím, že se sejdou na čáře už toho 3. února. Po výzvách novin obou stran se zorganizovaly spontánní skupinky výletníků, spolky obstaraly občerstvení – ještě si řada lidí vzpomene třeba na pomeranče, které čekaly na české příchozí uprostřed zimy v Bavorské Železné Rudě téměř jako znamení nového světa, rozepisuje se PNP. Za jarního počasí lidé proudili přes hranici s údivem, že to fakt jde, mnozí se slzami v očích. Bylo jich tolik, že pro faktické navázání kýženého lidského řetězu nakonec ani nebylo místo… Pohraničníci razítkovali s úsměvem nabízené pasy…
Dnešní starosta Železné Rudy Michal Šnebergr při hranici vyrostl, ale do té doby nikdy v Německu nebyl. Lidé tu žili „zády ke zdi", pod politickým tlakem, špiclováním, odposlouchávanými telefony či nácviky evakuace mateřské školky před „vpádem imperialistů"… Měl jen zvlášť dobrý dalekohled, kterým mohl vidět lyžaře na Javoru. Sám se tam ale vydat nemohl, stejně jako nebylo myslitelné zajít do kostela u sousedů, jeho vyzvánění vítr často nesl přes železnou oponu – a pak tam toho dne najednou mohl jít zcela volně…
Z reproduktorů zněla dechovka a řeči politiků, z nichž nový pražský ministr zahraničí Jiří Dienstbier sliboval co nejrychleji odbourat hraniční zátarasy. „Chtěli bychom vidět Bavorskou Železnou Rudu za pětačtyřicet let," prohlásil tehdy jeden z místních, a paní ze Zwieselu zavzpomínala, že před padesáti lety si byla naposledy zatancovat „tam" v české Železné Rudě. Tak si zážitek s otevřenou hranicí nechtěla nechat ujít… Pro mnohé to bylo první setkání se starou vlastí po odsunu, spojené s návštěvou hrobu rodičů, rodného domu či krajiny, kde vyrostli. „Cesta přes hranice byla aktem smíření, kterému musela ustoupit tíže historických vin obou stran – k tomu vyzýval odpoledne při bohoslužbě v Železné Rudě místní farář Miloslav Vlk, pozdější arcibiskup pražský, zatím co před kostelem lidé ze Šumavy i Bavorského lesa slavili při klobásách a pivu a tančili při harmonice," píše PNP.
Euforie se mísila s nejistotou, ale 3. února byly svět a budoucnost otevřeny a pohyb přes hranice se v navazujících měsících už nedal zastavit, až 1. července 1990 vízová povinnost padla definitivně.