Režisér Stanislav Strnad (1930–2012), kterého nejvíce proslavily komedie Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny prachy (1978) krátce poté natočil dobovou budovatelskou veselohru Poprask na silnici E4. Příběh se věnuje jihočeské cihelně v Šumanicích, kde se rozbije důlní úzkorozchodná lokomotiva používaná při těžbě hlíny. Bez ní výroba stojí… Kudrna, Kaplan a Šinták se proto vydávají na sever Čech pro jiný stroj.

Závod Šumanice byl natočen v tehdejších areálech Jihočeských cihelen v Číčenicích a ve Vodňanech. Ani 
v jednom se už dnes cihly nevyrábějí. Filmování v Číčenicích si pamatuje Rudolf Köhler, který u cihelny bydlel před 35 lety a bydlí tam dosud. V době natáčení v cihelně i pracoval. „Záběry vznikly před areálem cihelny, na nádvoří, při těžbě hlíny a na pásu. Natáčení tady bylo poměrně krátké, filmaři měli všechno připravené, věděli, co chtějí. Nás to tehdy ani moc nezajímalo a v komparzu cihláři nehráli," uvedl sedmdesátiletý Rudolf Köhler, který komedii dobře zná z televize. Nedávno ji opakovali.

Výpadovka v Prachaticích na Písek, Strakonice a Staré Prachatice. Stopuje tu Dagmar Veškrnová alias Helenka.U číčenické cihelny v panelovém domě žije také Dagmar Houdková, která si natáčení pamatuje z jednoho důvodu. „Tenkrát byl strašný hic. Vím, že tu natáčení bylo. Chtěla jsem ho vidět. Ale děti byly malé a kvůli vedru jsme se tam raději nevydaly. Všude bylo plno prachu," vzpomíná Dagmar Houdková. Také ona film přednedávnem viděla. „Je to zábava, takový lehký žánr," usmála se.

Když se liazka s naloženou lokomotivou vrací na jih, osádka vozu projede řadu vesnic. V Radčicích asi tři kilometry od Vodňan se musí dramaticky vyhnout venkovské výstavě květin a drobného zvířectva. Věra Kadlecová 
z Radčic si pamatuje, že herci Josef Bláha a Petr Svoboda se šli najíst do místní hospody 
a dostali míchaná vajíčka. „Vím to, protože tu hospodu provozovala tehdy moje maminka," vypráví třiasedmdesátiletá Věra Kadlecová.

V komedii figurují okrajové části Vodňan, konkrétně čtvrť Pražák, kde liazka povalí tabuli s nabídkou jídel před restaurací.  Několikrát se ve filmu objevuje vodňanská Stožická ulice, která vede kolem místní cihelny. V jednom okamžiku staví nákladní auto hlídka VB. Záběr pochází z Těšovic u Prachatic kousek 
u mostu přes řeku Blanici.

Nahrávku s filmem dostal ke čtyřicátinám  

Osádka liazky přiváží domů pana Jelínka (Jiří Bruder v čepici). Vítá ho manželka (Laďka Kozderková). Scéna vznikla ve Starých Prachaticích před domem čp. 7 rodiny Pořádkových. Část děje notně potřeštěné komedie Poprask na silnici E4 zavítal do Starých Prachatic před dům čp. 7. Postava Jelínka tu vystupuje z náklaďáku a vrací se domů. K liazce s těžkým nákladem hned běží od kostela po cestě dolů parta místních kluků a jeden z nich rychle leze na korbu. Světlovlasý chlapec měl na sobě pruhované tričko a byl jím tehdy šestiletý Ladislav Paule.

Pamatuje si to jeho teta, dnes osmapadesátiletá Jana Pořádková, která v tomto domě stále bydlí. Přímo u natáčení tehdy nebyla, protože odjela jako mladá někam na hasičskou soutěž. Podrobnosti 
a okolnosti filmování ale dobře zná. „Filmaři prý dopředu jezdili po okolí a hledali nějaký vhodný dům. Nevím, proč je zaujal zrovna ten náš. Možná proto, že jsme tenkrát měli takový dřevěný přístěnek. Dnes už je zděný. Filmaři oslovili moje rodiče a ti s natáčením souhlasili. Jinak je dům skoro stejný, jen jsme vyměnili střechu a tašky," vypráví Jana Pořádková.

Její synovec Ladislav si ve filmu málem nezahrál. Produkce po vsi sháněla do scény  před barákem vhodné děti.  „Náš synovec byl z místních nejmenší a nejdříve ho štáb moc nechtěl. On dostal podle vyprávění záchvat vzteku, jak to děti mívají, a pak si ho nakonec vybrali. Takovou měl touhu hrát, že si natáčení doslova vyvztekal," směje se Jana Pořádková.

Synovec nedávno oslavil čtyřicátiny. Jako dárek dostal od Pořádkových právě tento film na DVD. „Ladislav už sám má tři syny. Všichni se zaujetím sledují, jak hrál jejich táta ve filmu," uvedla Jana Pořádková. 

Staré Prachatice na pozadí s kostelem sv. Petra a Pavla. Vlevo běží místní kluci. Jedním z nich byl i Ladislav Paule.„I my, když se na film díváme s manželem doma na přehrávači, tak si ho zastavujeme 
a prohlížíme si detaily, jak to u nás před pětatřiceti lety vypadalo. Ve filmu je u dveří, 
z nichž vychází ven paní Laďka Kozderková, vidět takový strakatý závěs, který  jsme tenkrát měli. Je to milá vzpomínka," říká Jana Pořádková.

Vzpomínky se týkají také paroží na zdi, které je ve filmu vidět. „Maminka mi také vyprávěla, že pozvala herce domů na kafe. Měli jsme vlastní studnu s dobrou vodou, tak si herci pochvalovali, že jim naše kafe chutná," vybavuje si obyvatelka Starých Prachatic.