Proto zazdili na místním hřbitově 800 uren s popelem vězňů koncentračního lágru, nalezených v jedné stodole, do společného hrobu pod hřbitovní cestu. Vědělo se, že během pár měsíců po anšlusu ke Třetí říši bylo zpopelněno 4585 vězňů tábora v Mauthausenu a jeho pobočkách, ale nikdo se tím nezabýval a později už nikdo nevěděl, kde se hrobka těchto mrtvých, zaznamenávaná v protokolech zasedání obecní rady, nachází.

Místo bylo odhaleno spíše náhodně před osmi lety, při asfaltování cesty v areálu. „Pro Mauthausenský výbor ve Steyru to byl začátek rozsáhlého zjišťování,“ pokračuje list. „Konečně mohly být zodpovídány takové otázky jako Marka Ormického z Dánska, který pátral po hrobu svého dědečka Wiktora Ormického, profesora zeměpisu Jagellonské univerzity v Krakově, který byl jako mnoho intelektuálů po přepadení Polska wehrmachtem depotován. Výbor začal pátrat po osudech alespoň těch 800 lidí, jejichž urny se našly pod cestou.“

„Podařilo se nám k ostatkům 84 z nich přidat jména,“ říká předseda komitétu Karl Ramsmaier. Rakouské ministerstvo vnitra, příslušné pro péči o válečné hroby, proto nechalo vyzdviženou hrobku zakrýt žulovými deskami - zákon totiž zakazuje, aby po hrobu zavražděných vězňů šlapali návštěvníci hřbitova, vysvětluje deník. Dále doporučilo přeložit místo do zadní části hřbitova.

„Tím by ale osud vězňů zase zmizel ze zorného úhlu,“ míní Ramsmaier. Výbor proto našel jiné řešení. Na místě nálezu v urnové části areálu byl odhalen náhrobek o pěti stélách se jmény 84 pohřbených obětí lágru.

„Slavnostní otevření pomníku bylo dnem úlevy i pro Marka Ormického – jeho dědeček dostal místo čísla vězně zpátky své jméno a vzpomínku na něho už nikdy nic nevymaže, protože jméno bylo laserem vřezáno do ocelové desky. Na rozloučenou vnuk Ramsmaierovi poděkoval slovy: To byl první pohřeb mého dědečka,“ uzavírají OÖN.

Bobři loví psy!

Ilustrační foto.

Nedávno byli dva psi při plavání v Dunaji na úrovni zimního přístavu napadeni bobry a jeden z nich musel být utracen, píší OÖN. Policie to potvrdila a připomněla, že jeden pes byl takto těžce zraněn při útoku bobra i loni. Správa města chce reagovat umístěním varovných tabulek. „Chceme v dotčené oblasti upozornit, aby majitelé nenechávali plavat v řece žádné psy a aby neponechávali bez dohledu na břehu malé děti,“ říká městský radní poro bezpečnost Michael Raml (FP).

Odpovědná místa při tom musela řešit otázku, kdo v této oblasti vlastní nemovitosti. S největší pravděpodobností by jím měla být Via Donau. Od ní chce město získat povolení k umístění tabulek. To by mělo proběhnout rychle. Raml ale chce také nechat přezkoumat možnost přesídlení bobrů jinam.

Biolog volně žijících zvířat Christopher Böck ze zemského svazu myslivců doplňuje, že bobři jsou nyní obzvlášť agresivní, protože mají mladé. „Když k nim pes ve vodě přijde příliš blízko, je ,prohrávajícím´…“ Lidem podle něho tito hlodavci ale nebezpeční nejsou. Žádný útok na ně Böck nezaznamenal – na to se prý bobři lidí příliš bojí…

Sousedé neumějí plavat

V Rakousku utone za rok kolem 40 lidí, z toho pět dětí, napsaly OÖN. „Jen polovina mládeže do devatenácti let u nás umí dobře plavat,“ varuje Kuratorium pro dopravní bezpečnost.

List připojuje hrst čísel. Při stavbě každého druhého domu je u něj zřizován bazén. Osm procent lidí starších pěti let jsou neplavci, sedm z deseti učí plavat rodiče. Kolem pěti procent rodičů s dětmi do pěti let má plavecké umění svých ratolestí za bezpečné nebo velmi bezpečné. „Ve skutečnosti se většina dětí může od věku asi čtyř let držet nad vodou, motorické předpoklady pro správné plavání ale mohou být získány teprve v pěti, šesti letech,“ míní experti. U dětí do pěti let je utonutí nejčastější příčinou smrtelného úrazu, u starších druhou nejčastější. „Především u těch nejmenších jde o zcela tichou smrt. Nemlátí kolem sebe, nekřičí a zejména v soukromých zařízeních bývají objeveni příliš pozdě,“ končí OÖN.