Naposledy totiž přejel řeku Gambia a nadobro se rozloučil se Senegalem. Přejezd hranic byl rychlý, a Mali ho přivítalo kopci. „Dobrá změna po těch nekonečných rovinkách,“ doplnil. Čím víc vjíždí do vnitrozemí, ukazuje se chudoba země. „Elektrické vedení jsem tři dny, za kterých jsem našlapal 300 kilometrů, neviděl,“ dodává a libuje si, že provoz není téměř žádný, osobní auta téměř žádná, potkává hlavně kamiony, motorky nebo povozy tažené oslem. „Pár kilometrů od kempu, kde jsem se chtěl ubytovat, jsem zaregistroval český státní znak. Nečekaně jsem objevil honorární konzulát a hned jsem byl pozván na bábovku. Je to paráda slyšet češtinu,“ popisuje cestovatel Tadeáš další ze svých zážitků a doprava houstne. Upozornění, že má být opatrný, protože v Bamaku se situace občas vyostřuje, na sebe nenechalo dlouho čekat.
Řeku Niger má po týdnu v zádech a nachází ubytování na jejím břehu v kempu. V Bamaku bude muset trávit nějaký čas k vyřízení víz do dalších států. „Byrokracie spojená s touto cestou mě opravdu nebaví, ale je nezbytná k její dokončení,“ říká.
Komplikace ale přece jen přišly. A pořádné. Ve středu navštívil ambasádu, aby získal víza do Nigérie. Bez toho, aby strávil v Mali nejméně půl roku, je nedostane. „Přes víkend se rozhodnu, jak budu pokračovat. Objíždět Nigérii přes Niger a Čad nehodlám. Situaci komplikuje také Kamerun, do kterého se získávají víza v Nigérii. Vízum do Burkiny Faso bylo jednoduché. Ale drahé,“ napsal.
Navíc zlobí zdraví, Tadeáše bolí hlava a noci prý vypotil litry vody. Test v lékárně malárii nepotvrdil. Jak tohle dopadne? To se dozvíme až v příštím týdnu…