Předesílají, že vrcholek je jedním z „nejinternacionálnějších“ míst SRN. „Dva Indové stojí u stánku s občerstvením na Zugspitze a ptají se, jestli je pečená klobása bez hovězího masa. Prodejce si není jistý, dává dvojici suchý chleba a doporučuje sjet kabinkou k ledovci, kde mají ,echt´ luštěninovou kaši dal tarka a kuře aloo masala se šafránovou rýží. Indové skepticky hledí dolů na svah, kde děti v létě dovádějí na bobech a snowboardéři se klopotí do svahu, aby si vytočili pár miniobratů. Kdo chce, může se tady i oženit, matrika a kaple Navštívení Panny Marie, vysvěcená v roce 1981 papežem Benediktem, jsou připraveny,“ popisuje list.

Turisté a horolezci se nahoru plahočí dva dny, zatím co ročně dosahuje vrcholu víc než půl milionu lidí z celého světa za rok během pár minut lanovkou či zubačkou. „Řečí číslo jedna tu není ,bavorština´, ale angličtina. Vědci tady zřídili různé výzkumné stanice, je tu vlastní pošta se zvláštním razítkem, modlitebna pro muslimy a speciální toalety pro arabské hosty s kachlíčky a vodní hadicí, zato ale bez papíru. Lanová společnost tu kdysi vydala brožury, na kterých byl zlatý vrcholový kříž vyretušován. Konzervativně katolickou zemí zněl poplach, satirikové doporučovali, aby na Zugspitze byl rovnou vztyčen půlměsíc… Zkrátka nejvyšší ze všech německých hor je tak mezinárodní jako frankfurtské letiště,“ uvádějí OÖN.

Přidávají další kuriozitu. „Za prvovýstupce je pokládán ,ausgerechnet´ Tyrolák. Josef Naus dostal před 200 lety od krále Maximilana I. za úkol Zugspitze změřit. Vzal si k tomu k ruce nosiče a horského vůdce Johanna Tauschla z Partenkirchenu. Zvolili výstup Reintalskou cestou a za den, 27. srpna 1820, dosáhli západního vrcholu. Poctivě řečeno není jednoznačně jasné, zda už nahoře nestáli nějací domácí dřív – na historické mapě, která je starší než dvě století, je vyznačena lezecká cesta. Žádné důkazy takového výstupu ale nejsou. Josef Naus každopádně tehdy zarazil horskou hůl s upevněným šátkem do sněhu jako důkaz a ujišťoval, že akce od nich vyžadovala ,překonání řady ohrožení života a mimořádné úsilí´.“

Vede poštu na Zugspitze.Zdroj: Deník/OÖN

Linecký list v prvosrpnovém vydání přibližuje i další legendy Zugspitze. „Andreas Oberauer (55, na dolním snímku) zná veškeré počasí v každém ročním období na vrcholu. Už 23 let sem nahoru chodí do práce. Je německým ,nejvyšším´ pošťákem a provozuje na plató, kde se ledovec vytahuje k vrcholu, jediný poštovní úřad nad výškou 2500 metrů. Hora má vlastní poštovní směrovací číslo, ale žádnou ulici. ,Stačí, když stojí na adrese 82475 Zugspitze a jméno příjemce,´ potvrzuje Oberauer. Shromažďuje také dopisy odesílané z restaurantů nebo z Münchner Hausu, nejvýše položené záchytné chatě v Německu. Jeho denní ,vybírací´ túra ho vede také do obchodu se suvenýry, který zásobuje čerstvými vydáními poštovních známek, a samozřejmě ke třem poštovním schránkám na vrcholu.“

Z počtu pohlednic odhaduje, kolik návštěvníků nahoře bylo. Téměř každý třetí posílá pohledy z výšky 2962 metrů tímto „staromódním“ způsobem. Loni musel „nabušit“ na lístky 2500krát místní zvláštní razítko, které garantovalo transport kamkoliv na světě. Jen jednou prý toho bylo příliš – v superlétě 2018 tu v jednom dnu bylo skoro 10 000 návštěvníků. V posledních letech se mix proměňuje – ubylo pohledů do USA, ale přibylo těch do arabských emirátů a do Asie.

Gondoly lanovky, které sem masu turistů dovážejí, mají tři světové rekordy – odstup 3213 metrů od jediného pilíře k horské stanici, jedinečný je také výškový rozdíl 1945 metrů mezi dolní a horní stanicí, a žádná jiná lanovka nemá vyšší ocelové sloupy než zdejších 127 metrů… Více na zugspitz-region.de. Foto: Deník/OÖN/vivalpin