Účastníkům kurzu rozdal nástroje vyrobené z vydlabané a vysušené lagenárie obecné, láhvové tykve, která obvykle slouží k uchování a přepravě tekutin. Intenzivním foukáním do ní rozezvučuje mosazný trojúhelníkový jazýček tvořící nosový teplý tón, který z dutiny vychází třemi bambusovými píšťalami. Jedna z nich má sedm dílek pro melodie, druhé tvoří „huk“ podobně jako u dud. Předchozí zkušenosti ze hry na flétnu nováčkovi moc platné nejsou, hulusi vyžaduje precizní nasazení a silné plíce, aby byl zvuk konstantní, popisuje list. Zhruba po hodině cvičení se žáci naučili zahrát na nový nástroj první melodie, třeba "Mám ovečku". Těžší bylo "You and me", píseň ze zahájení olympiády v Pekingu 2008.

Celé dopoledne před kurzem předváděli Huovi žáci porotě Brucknerovy univerzity své umění formou soutěže, večer měli závěrečný koncert. Thomas Kerbl, vicerektor školy, byl jejich výkony nadšen: V mých očích jsou všichni už velmistry, řekl. Přiznal, že loni mu hosté z Číny hulusi věnovali, ale formování tónu a prstoklad mu připadly těžké. Snad prý ale dá nástroji novou šanci…, píší OÖN.

70 let dudlíku

Ilustrační foto.

Linecké OÖN vzpomněly, že před 70 lety, v srpnu 1949, byl v Německu patentován dudlíkešní podobě. Jeho předchůdci jsou ale známi tisíciletí, píše list. Tak na malbě Albrechta Dürera z roku 1506 „Madonna s ptáčkem“ drží jezulátko šidítko, které se ve středověku užívalo ve střední Evropě až do 18. století – sáček plněný cukrem, medem, sladkou kaší, často i makem, nazřídka namáčeným v laudanu, opiové tinktuře s alkoholem, jak uvádí deník s poznámkou, že dnes by se nasazení takového šidítka rovnalo týrání dětí. O něco hygieničtější byli předchůdci těchto pomůcek – staří Egypťané uklidňovali děti před 4500 lety „cucavými“ sáčky plněnými sladkostmi. V antice mívaly tyto přípravky tvar zvířat – do většího otvoru vzadu se vkládala kaše, nozdrami zvířátka ji děti vysávaly.

Zhruba v dnešní podobě se dudlík zrodil v polovině 19. století. Byl z černého kaučuku, ale prodával se i vybělený olovem, a pak obsahoval tuto jedovatou látku. Tvrdší dudlík vedl k poškození zubů, jak zjistil zubař Wilhelm Balters. S kolegou Adolfem Müllerem zjistili, že déle kojené děti vykazují málokdy chybné postavení zubů, a v roce 1949 vytvořili první „přirozený a čelistně správný uklidňující a skus formující dudlík odpovídající měkkostí a formou mateřskému prsu“. Z německé zkratky vlastností se vyvinula v roce 1956 masově prodávaná značka NUK.

Dort pro UNESCO

Mají dort na listině UNESCO.

Linecké sladkosti jsou oblíbené i u četných turistů, a teď je přijalo i UNESCO do seznamu „dobrých příkladů z praxe k uchování a šíření nehmotného kulturního dědictví,“ píší OÖN. Inicioval to Alfred Fiedler, který v roce 2014 založil spolek přátel rakouské kultury pečiva s účastí 40 „výstavních štítů“ této produkce. Při prezentaci ocenění řekl zemský hejtman Thomas Stelzer, který ostatně při každé zahraniční cestě hornorakouských politiků vezl slavný linecký dort: „Přijetím do registru je nyní úředně stvrzeno to, co jsme už stejně věděli, totiž že naše pečivo je světovou třídou.“ Zároveň je to uznáním za vynikající práci pekáren a cukráren v zemi. Cechmistři Leo Jindrak a Reinhard Honeder zdůraznili, že ocenění je také motivaci mladých k učení se tomuto řemeslu.

Na snímku jsou zleva Leo Jindrak, Alfred Fiedler, hejtman Thomas Stelzer a Reinhard Honeder. Foto: Land OÖ

Túru zastavila Praha?

Na vrcholu Luzného.

Osm etap, 240 kilometrů a hodně výškových metrů rozdílu zahrnuje tzv. BEUTe-Trail od Smrčiny po Velký Ostrý v Královském hvozdu na bavorsko-české hranici, který si vymyslel Gunther Fruth (56), fotograf a nový ředitel sklářské odborné školy ve Zwieselu. „Cestu chtěl otevřít letos k 30. výročí otevření česko-bavorské hranice,“ píše PNP a cituje Frutha: „Jenže svaly ukázal úřad ochrany přírody ministerstva životního prostředí v Praze.“ Z věci se prý stalo politikum.

Se správou Národního parku Šumava se podle listu dobře domluvil, jeho vedení prý chtělo umožnit otevřít Modrý sloup ročně od 15. července do 15. listopadu. „Jak správa ale sdělila, v Praze došli k závěru, že by to mohlo velmi negativně ovlivnit populaci tetřevů,“ uvádí list.

Rozvádí, že Fruth postavil „prima cestu pro horolezce a pro náročné dálkové turisty“, vyžadující dobrou výkonnost a orientační smysl. Trasa měla umožnit setkání s divokou krásou, s ještě zachovaným pralesem, a také nové „sebenalezení se“ putujících na významných vrcholech a na historických cestách. Fruth si stěžuje, že tomu tak na mnoha významných místech nelze kvůli „mnohdy sporným zákonům a nařízením“ také k chránění přírody. Možné tak není ani putování přes hranice. „Ochrana přírody je základem uchování jedinečné hodnoty této krajiny, o tom není pochyb, ale toto chránění nesmí nahrazovat železnou oponu rozdělujícím ,zeleným pásem´,“ míní Fruth.

Ten se podle PNP nyní utěšuje myšlenkou svou tour spustit v příštím roce, k 50 letům Národního parku Bavorský les. Jeho vedoucí Franz Leibl prý jeho plán podporuje. Kdyby ale nemohl být otevřen Modrý sloup, historické místo soumarské stezky, „zůstane BEUTe jeho tajemstvím, skoro jako to kdysi formuloval Karel Klostermann," jak říká.

Na snímku jsou jako turisté na Luzným zleva Stefan Rammer, Gunther Fruth a Gerhard Zieringer.