Kliknutím zvětšíteBylo po válce, dělnická třída se ujala moci. Olga Simonová z Prachatic dokončila studia a stala se učitelkou. V aprobaci má angličtinu. Miluje detektivky, o nichž se doma mluví jako o úpadkové literatuře. K rozhlasu po drátě nicméně denně usedají tisíce posluchačů a se zatajeným dechem poslouchají četbu na pokračování. Hitem je Pět malých prasátek od Agathy Christie. Na pultech knihkupců se objeví tato detektivka v tištěné podobě. První z řady po převratu.
„Lidi se o ni prali a já tomu propadla také,“ vypráví žena, která detektivky anglické spisovatelky i ji samotnou obdivuje do dnešních dnů. Ještě v pokročilém věku má své žáky, jež učí anglickému jazyku i lásce k literatuře. Když koncem 60. let učila angličtinu mě, neměla jsem ani tušení, čím žije tahle usměvavá a roztomilá paní.
Mezi první knihy slavné Agathy, kterou v počtu prodaných knih předstihuje jen William Shakespeare, se do knihovny paní Olgy dostává Vražda na golfovém hřišti. Když na autobusové zastávce čte jakási paní Vraždu o třech dějstvích, požádá ji mladá učitelka, aby si ke knize mohla alespoň přičichnout. Nakonec ji získá za košík nejkrásnějších jablek z vlastní zahrady. Jindy jí knihy přinesou žáci, aby jí udělali radost.
Na Olgu Simonovou zavzpomínala Lída Pánková, starostka města Husinec
Paní Simonová,
Váš život byl požehnaný nejen svojí délkou, ale především bohatostí vykonané práce a pestrostí zážitků. Jako paní učitelka jste nejen učila, ale díky svým jazykovým schopnostem jste nám otvírala okno do světa, abychom mohly nahlédnout. Vaše kontakty s velkými osobnostmi, jako byla paní Agáta, přibližovaly světu naši vlast, i město Husinec. Ze svého domku na kopci jste měla krásný výhled na město i široké okolí a daleko do světa. Pod domkem je stráň, kde kvetou první fialky, rostou bylinky, ta stráň je bohatá, jako byl Váš život. V tom domku Vy zůstáváte, stejně jako v našich vzpomínkách a srdcích.
Chci Vám za vše a za všechny z Husince poděkovat
Jako učitelka musí chodit na schůze. A aby při projevech neusnula, čte v originále a zároveň si překládá knihy Agathy Christie. Jednou ji napadne, že by měla svému idolu napsat dopis, v němž vyjádří svou náklonnost autorce i jejímu dílu. Ale jak sehnat adresu? Myšlenka se jí uhnízdila v hlavě, až přišel nápad: Angličané jsou gentlemani, takže těžko odmítnou, když je požádá o pomoc. Napíše tedy na velvyslanectví Britského království žádost.
„Musím napsat, jak ji miluji, jak ji obdivuji a určitě mi pomohou,“ řekla si. Překvapivě záhy přišel na její adresu milý dopis od Martičky, sekretářky velvyslance, navíc knížka Kočka mezi holuby jako dárek, ale i adresa domova slavné spisovatelky. Psal se rok 1961.
„V prvním dopise jsem se vyznala Agátce ze své lásky, jak moc ji miluji a ráda čtu její příběhy, vyjádřila jsem svou úctu a obdiv, napsala jsem také něco o sobě, omluvila se za jistě nedokonalou angličtinu. Koupila jsem tehdy moc hezký dopisní papír, psaní mělo tři stránky. Ani jsem nečekala, že by mi odpověděla. Přece jen nějaká učitelka z Prachatic a taková anglická lady, to nejde k sobě,“ vzpomíná paní Olga. Netrvalo ale ani dva týdny a přišel dopis a zvlášť v balíčku kniha Zkouška neviny.
„Drahá paní Simonová, poslala jste mi okouzlující dopis, který mě moc potěšil,“ četla v odpovědi na ten svůj. „Vaše angličtina se mi zdála být obdivuhodná. Zajímalo mě všechno, co píšete,“ překládá mi paní Simonová první dopis z Anglie. A pak následuje řada dalších, je jich na desítky. Všechny dopisy má v úschově u notáře. Jsou cenné nejen pro ni.
Čím dál víc je korespondence dvou žen osobnější. Obě si píší jako kamarádky, co nového je v jejich rodinách. Agatha píše o své dceři Rosalindě, která muže ztratila ve válce, o tom, jaká je výtečná kuchařka. Nakonec sama spisovatelka je známa jako někdo, kdo opravdu rád jí. V jednom z dopisů popisuje vánoční pobyt u rodiny dcery ve Wallesu, co bylo na jídelníčku, o zvířatech, která žijí v rodině.
Píší si také o politické situaci, která nastala kolem roku 1968. Svému vnukovi daruje Agatha českou panenku v kroji, kterou jí poslala učitelka z Čech. Měl z ní velkou radost.
V pátek 17. 5. během posledního rozloučení promluvil k pozůstalým Quang Pham, kterého Olga Simonová učia česky
Milá rodino, milí přátelé, milí smuteční hosté!
Možná se někdo z Vás diví, proč jsem tu dnes i s celou rodinou a sedíme mezi rodinnými členy milé paní učitelky Olgy Simonové.
Přiletěl jsem s mými kamarády do Vaší hezké země roku 1989, tedy za pár dnů tu budu přesně už 30 let.
První česká slova nás naučila právě vstřícná paní učitelka Olga a to s láskou, trpělivostí a s velmi příjemným hlasem, ve středisku v Dubu u Prachatic.
Nikdy nám nic nevyčítala, vše nám vždy ukazovala a vysvětlovala, i to jak se správně používá příbor nebo třeba i záchod, zkrátka se k nám chovala jako pečlivá a laskavá matka. Kupovala nám cukrovinky a oblečení, když někdo neměl. Po pouhých třech měsících od našeho příletu, jsme se díky ní naučili základy českého jazyka.
Museli jsme se přestěhovat na účiliště kvůli odbornému vzdělání, to znamenalo loučení s naší Olgou, objímali jsme se se slzami a slíbili si, že si budeme dopisovat, popřípadě telefonovat. Čas utíkal a ona nezapomněla, vždy mi napsala dopis před zimou a ptala se, jestli mám zimní obuv a poslala mi peníze přes ředitele účiliště,ikdyž jsem ji pořád říkal ,že jsem měl stipendium i brigádu tak bych měl peníze na potřebné věci.
Poslala dopis i mé rodině napsaný v ruštině, v době na začátku 90. let, kdy byli v rozporu pankáči proti vietnamcům a to vše, aby mou rodinu ujistila o mé bezpečnosti.
O prázdninách mi také psala, že u ní na zahradě s mými vietnamskými kamarády můžeme trhat ovoce, prodávat ho a vydělané peníze si nechat, pokud jsme neměli jinou brigádu.
Po škole jsem začal podnikat a měl tak víc možností paní učitelku navštěvovat jak v létě, tak i v zimě, skoro každý rok. Povídali jsme si o životě, ptala se, jak se daří mně a mýmuobchodu, i jak se daří mé rodině.
Jednou se mě zeptala, jak se ke mně chovají Češi. Vyprávěla mi, že byla jednou na tržnici v Prachaticích a slyšela, jak zákazník tykal vietnamské prodavačce, v tom se paní Olga otočila a zeptala se ho, jestli se znají.
Když pán odpověděl, že ne, vysvětlila mu, že takhle se nemá chovat. Pán byl rozzlobený a jen pronesl ,, Co Vám je do toho". Paní Olze to hodně vadilo a poprvé jsem u ní uslyšel dokonce i slovo ,,hergot".
Byla vždy hodná a nikdy jsem od ní neslyšel špatná slova.
Dále mi vyprávěla, jak si dokonce dopisovala se slavnou, anglickou spisovatelkou Agathou Christi, za komunismu.
Myslím, že víte moc dobře, jak to bylo za totalitního režimu těžké.
Zkrátka se paní učitelka ke mně skoro celých těch 30 let chovala jako ke vlastnímu synovi, chlubila se i sousedům v Husinci, že má vietnamského syna.
A teď k tobě Evo, díky tobě a tvému manželovi Lubošovi, byla maminka šťastná až do poslední chvíle, starali jste se o ní vzorně a s láskou, jak si vaše maminka vždy přála.
Pokaždé se mě paní Olga ptala, jestli se Vietnamci starají o své staré rodiče a také stále mluvila o tom, že nechce strávit poslední léta života v domově důchodců.
Na závěr, děkuji ti maminko i tvé krásné zemi, i Vám Čechům, že jste nám umožnili a pomohli tu zůstat, pracovat tu i založit si zde svou rodinu.
Stále na tebe všichni vzpomínáme, jako na hodnou učitelku, matku, i babičku!
V dalším dopise Agatha píše: „Je to báječný svět, ve kterém dnes žijeme. Rakety létají na Měsíc a k Venuši. Když jsem byla dítě, nikdo nevěřil, že bychom byli schopni opravdu létat. V roce 1911 jsem letěla v aeroplánu a oběma rukama si držela klobouk.“ V jiném zase to, že pokojný a šťastný život v rodině je to, na čem jí nejvíce záleží. Obdivuje Gagarina a napíše do dopisu i zprávu: „Dnes je na obědě u královny.“
U jednoho z dopisů je PS: „Moje detektivní příběhy a většina skutečných detektivních příběhů nestraní zločinu. Naopak. Jsou to pokračovatelé starých klasických her. Reprezentují, jak je zdoláno zlo a vítězí dobro.“
Podle svých slov se sama spisovatelka nesetkala s nikým z Československa. „Napsala mi, že letěla jednou nad Prahou, na krátkou dobu přistáli. Upoutalo ji, že Praha byla plná průvodů a procesí, všude prý vlály prapory. Odhaduji, že to bylo při oslavách tisíce let od smrti svatého Václava, o čemž neměla Agátka ani tušení,“ s chápavým úsměvem dodává paní učitelka.
První dáma detektivky do jedné ze svých knih vymyslí postavu inspirovanou učitelkou z Prachatic. Jmenuje se Olga Seminova a je au pair v jedné anglické rodině. „Přišla žena z Československa z krajiny země Hercegovinja. Byla malá, podsaditá, černé vlasy, šikmé olivové oči a snědou pleť,“ vzpomíná paní Simonová na postavu z knihy Halloween Party. „Ona si nás asi spletla s Maďary, země na východ od Anglie zkrátka Angličané neznali,“ usmívá se shovívavě. V českém překladu knihy pod názvem Viděla jsem vraždu slovo Československo vůbec nezazní.
První dáma detektivky zařídí u svého vydavatele Williama Collinse, aby před každými Vánoci poslal knížku do Prachatic. Ta přichází s každoročním přáním k novému roku. Dvakrát do roka přijde i novinka, kterou nakladatelství pana Collinse vydalo.
Navíc Agatha požádá Olgu, aby jí napsala seznam knih, které má. Zbývající jí posílá vydavatel, aby sbírka byla kompletní. „Z knih Agathy Christie na člověka vyzařuje laskavost a touha po spravedlnosti,“ tvrdí dnes.
Když nemůže už psát sama Agatha, odepisuje na dopisy z Čech její druhý manžel archeolog Max Mallowan. Dopisy putují na adresu Olgy Simonové až do roku 1976, kdy Agatha Christie 12. ledna opouští náš svět. Zemřela ve svém domě ve Wallingfordu, o čtyři dny později byla pochována za účasti nejbližších pozůstalých v Cholsey. Je to právě 34 let.
„Stále mi chybí. Mám spíše pocit, že nikdy neodešla a je pořád se mnou. Ale je mi smutno,“ tichým hlasem jakoby jen pro sebe říká paní Olga a ukládá pomalu dopisy své přítelkyně do krabice. U krbových kamen v jejím husineckém domku visí portrét velké spisovatelky, na pohovce dřímá britský kocour Kája, za oknem ťukají na parapet sýkorky. Takové obyčejné odpoledne s neobyčejnými ženami. Hodně zdraví a děkujeme, paní učitelko.
Agatha Mary Clarissa Mallowan Christie
(15. 9. 1890 – 12. 1. 1976)
Anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob. Jejích knih se celosvětově prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a miliarda v dalších 103 jazykových mutacích. Její divadelní hra Past na myši je vůbec nejdéle hranou divadelní hrou.
Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině, a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit svou francouzštinu. Zde zjistila, že má talent pro zpěv a klavír, pro svou ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však upustila od kariéry zpěvačky.
Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christie, kterého potkala rok předtím. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušenosti získané během těchto let při práci s léky a často i jedy užila později při psaní svých detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalinda.
Po smrti své matky a v důsledku probíhající manželské krize se A. Christie roku 1926 nervově zhroutila a na nějakou dobu dokonce zmizela – byla nezvěstná celých 11 dnů a tento incident se nikdy plně nevyjasnil. S Archibaldem Christie se nakonec roku 1928 rozvedla, nicméně jako již zavedená autorka netrpěla finančními problémy.
Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem Sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i Wooleyho asistenta a svého druhého manžela Maxe Mallowana.
Během druhé světové války A. Christie pracovala jako dobrovolnice ve výdejně léků. V roce 1956 pak byla jmenována C.B.E. (Komandér britského impéria) a roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „Dáma britského impéria“.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
