Jak on sám dodává, vyhlédl si ji na vesnické zábavě. „To bylo tenkrát na konci války. U nás v Křtěticích se tehdy na Prvního máje konala muzika a my tam s kamarády vyrazili. Mezi dveřmi stály dvě holky, jedna taková mlaďounká, jedna starší. Říkal jsem: ‚To je ale hezká holka.‘ Kamarád mi na to odpověděl, že je moc mladá, to mi ale nevadilo. Došel jsem pro ni a od té doby jsme spolu kamarádili,“ vzpomíná na osudové setkání s o šest let mladší Emilií.

Ta dodává, že pomyslné první rande absolvovali ještě ten večer. „Šel mě totiž doprovodit domů,“ směje se dnes 88letá dáma. „Já blbec jsem jí na Prvního máje nedal ani pusu,“ vypráví s úsměvem na tváři Eduard Zíka, kterého do Zlivi přivedla v roce 1961 stavba Mape.

Očividně tím ale nic nepokazil. Nejenže se Eduard s Emílií vzali, dnes spolu kromě dvou dětí mají čtyři vnoučata a čtyři pravnoučata. Čtyři muži mají ve svém rodném listě navíc napsané jméno Eduard. „Máme dědu, Edu, Edouše a Edíka, abychom to nepletli,“ vypráví paní domu s tím, že nejstaršímu je 95 let, nejmladší chodí do 2. třídy.

Měli manželé někdy v průběhu 70 let krizi? „Neměli,“ říká rozhodně Emilie Zíková a pokračuje: „Teď před nedávnem nám děti přichystaly oslavu v Budweisu v Českých Budějovicích. Bylo nás tam asi dvacet. Syn, který to zahajoval, řekl, že za celý život nepamatuje, že by u nás byly nějaké hádky nebo rozepře. Mně když se něco nelíbilo, tak jsem mlčela,“ dodala.

„Co bych měla dělat, aby mi manželství vydrželo také tak dlouho jako vám,“ ptám se na závěr páru, který letos oslavil platinovou svatbu. „To vám řeknu, to je jednoduché. Musíte se držet jednoho chlapa, jak byste to začala střídat, stárla byste rychleji. A pak – pravidelnou souloží, život se prodlouží. Tomu věřte, to je pravda,“ prozrazuje Eduard Zíka se smíchem to tajemství. „Člověk se nesmí příliš oddávat alkoholu, musí žít, pracovat, a také se musí dobře vyspat a nejlépe se spí s mladou ženskou,“ uzavírá s humorem jemu vlastním povídání.