Šumavské pohraničí komunisté zavřeli. Místní teď památku zaniklých obcí obnovují

Legenda mezi pamětníky

Zaniklá šumavská místa začala ožívat i díky aktivním pamětníkům. Asi největší legendou byl Emil Kintzl z Kašperských Hor, jenž svou osvětou zpopularizoval i méně známé šumavské kouty.

Když ho komunisté vyhodili z pozice učitele a musel dělat v kotelně, sbíral svědectví pamětníků, dokumenty a staré fotky, z nichž v novém tisíciletí vytvořil knižní trilogii Zmizelá Šumava.

„Když už obce zmizely ze světa, z paměti by se vytratit neměly,“ říkával Kintzl.

V pozapomenutých lokalitách vztyčoval kříže, které upomínaly na někdejší osídlení. Jeden z křížů byl vztyčen i na jeho počest na vrcholu sjezdovky Lišák v Kašperských Horách, kde si v loňském roce v 88 letech přivodil smrtelný úraz při sjezdování po srážce s jiným lyžařem.

Emil Kintzl a jeho rozmanité působení na Šumavě:

Kříže na česko-bavorském pomezí obnovuje i Stanislav Schneedorf z Volar. Orientuje se hlavně na zaniklé osady, kde objevuje torza křížů či rozvalené kamenné podstavce. Sám a na vlastní náklady jich opravil bezmála šedesátku a napsal o nich knihu Příběhy šumavských křížků. Bere je totiž jako poslední svědky zaniklých vesniček.

První opravil již v roce 1989 na Tetřevské slati poblíž Horské Kvildy jako poděkování pánu Bohu za stovky zde nalezených hříbků. „Tak vlastně všechno začalo. K tomuto křížku stále jezdím a již třikrát jsem ho za těch třicet let natíral," uvedl nedávno pro Deník Schneedorf.

Z Karviné je Bůh vysoko a Praha daleko. Přesto se město po ukončení těžby zvedá

Na obnovu kapliček v krajině Novohradských hor se zaměřuje spolek Drobné památky nejjižnějších Čech. Finančně je podporuje Nadace Via, jež se svými projekty snaží oživovat zapadlá místa a rozvíjet v nich komunitní život a dobrovolnictví. Jejich zatím poslední obnovenou památkou se stala kaple v Mýtinách - v obci, která zanikla kvůli vzniku železné opony. „Chodíme po horách, hledáme, objevujeme a obnovujeme. Kolikrát tu už najdeme jen rozvalené základy. Když kapličku obnovíme, lidé si místo najdou jako svůj nový cíl v krajině,“ shrnula činnost Helena Salvová z Borovan. Takto lidé ze spolku oživili lokality u Borovan, Slavče, Čížkrajic, v Pěčíně, v Ledenicích, Strážkovicích či v zaniklé vsi Jedlice.

Zaniklé vesnice i jedinečná příroda

Někteří nadšenci se dokonce pokoušejí obnovit celé zaniklé vesnice. Takto se pomalu vrací život například do Hodonic u Malont v Novohradských horách. Nejdřív sem přišla Martina Filipová, která hledala pozemek pro ekologické zemědělství. Po nějaké době sem zavítali mladí manželé Měkotovi a postavili si udržitelný domek.

Nyní tu spolek Živé Hodonice buduje sousedskou komunitu ekologicky smýšlejících lidí v místech, kde se dříve nacházela náves s rybníkem. Obnovili sem přístupovou cestu k nejbližší vesnici, původní ovocný sad, připomínají někdejší obyvatele a pořádají akce. „Hodonice jsou vesnice, která už tu byla, a jak doufáme, tak zase bude,“ shrnula jejich počínání Dita Měkotová.

Východočeši jsou spořádaní a zakotvení optimisté, říká sociolog

O udržitelný rozvoj jde také spolku Krajina Novohradska. Jeho členové chtějí lokalitě uchovat původní charakter s jedinečnou přírodou a nízkou hustotou osídlení. Úspěšně se zatím brání podle nich megalomanskému projektu apartmánového komplexu pro 200 lidí v Černém Údolí.

Snaží se o ochranu zdejší přírody a také o zachování historické paměti zaniklých obcí. „Nechceme je znovu zastavovat, spíše se o ně starat jako o pietní místa, kde žili lidé a o něco se snažili,“ vysvětlila Michaela Vlčková, jež se také podílí na obnově zdejších poutních tradic a napsala o duchovní krajině Novohradských hor knihu.