Je sotva větší než fotbalový míč, stejně tlustá a z jejího „kmene“ vyráží několik špičatých listů o délce prstu, popisuje Volksblatt. „Nemá zapotřebí ,bodovat´ optickým ,rajcem´, už tak je skutečnou senzací. V celém Rakousku jsou jen dvě tohoto druhu – ta druhá ve vídeňském Schönbrunnu. S věkem odhadovaným na 400 let by mohla být ,ta naše´ dokonce nejstarší obyvatelkou hornorakouského hlavního města,“ uvedl list. „Dostala se sem jako díl odkazu, který zanechal zahradě na Guglu jeden z přátel rostlin.“

Na letošek přichystala zahrada 105 akcí, mezi nimi koncerty, přednášky, speciální provádění, tvůrčí dílny a dětské programy. K největším patří již tradiční výstava orchidejí, kterých má jen tato zahrada na 1000 druhů. Začne 27. ledna. Letos zaplatí dospělí za vstup 3,50 eura, roční permanentka je za 29 eur. Loni sem přišlo 78 000 návštěvníků, nejvíc od roku 2010.

Na snímku se „staré dámě“ dvoří srovnatelně mladší pánové, „Zelený“ místostarosta města Bernhard Baier a vedoucí zahrady Friedrich Schwarz.

Množí se uctívání nacismu

Rakousko přijalo v roce 1947 zákon rozpouštějící NSDAP, její branné složky jako SS, SA a další, všechny národněsocialistické organizace a zařízení, a zakázalo jejich nová utváření. Kdo tiskem, dalšími médii a jiným způsobem přístupným mnoha lidem bude zalhávat, hrubě zlehčovat, vítat nebo ospravedlňovat nacistickou genocidu nebo jiné zločiny proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na jeden až deset roků, při obzvláštní nebezpečnosti pachatele či opakování činu až na 20 let.

Ministerstvo spravedlnosti na interpelaci sociálních demokratů uvedlo, že za porušení zákona bylo loni do 31. října odsouzeno 93 věcí. V roce 2016 jich bylo 82, rok předtím 74 a v roce 2014 „jen“ 51, napsal linecký Volksblatt. Mluvčí SPÖ pro „kulturní zacházení s minulostí“ Sabine Schatzová připomněla, že týdně tedy dochází téměř ke dvěma trestným činům neonacistů, což je podle její strany naléhavě třeba utlumit.

Rekordně vyvážejí

Prezident Rakouské hospodářské komory Christoph Leitl očekává rekordní výsledek vývozu v uplynulém roce. Podle statistiky do října očekává růst celoročního exportu o asi osm procent na více než 140 miliard eur, napsal linecký Volksblatt. Pro tento rok odhaduje, že rakouský vývoz překročí hranici 150 miliard eur. Hovoří o rakouském hospodářském zázraku – loni bylo v zemi například vytvořeno 80 000 nových pracovních míst, z nichž každé druhé záviselo na exportní produkci. Zatímco v roce 2000 vyváželo jen 12 000 firem, nyní je jich 60 000.

Neukazují výjezd z kruháče

Každým rokem se kruhových objezdech v Rakousku stane kolem 300 nehod s poškozením zdraví, takže jsou nejbezpečnějšími křižovatkami – mimo jiné díky méně místům křížení směrů účastníků a nižší rychlostí vozidel. Kuratorium pro dopravní bezpečnost přesto zjišťovalo, v čem by ještě mohly být rizikové, a sledovalo chování asi1900 řidičů na nich. „Výsledek je otřesný – každý třetí nepoužil při výjezdu z takovéto křižovatky blinkr, devět procent jej zapnulo pozdě. Těchto přestupků se dopustilo 47 procent mužů a 38 procent žen,“ napsal Volksblatt.

Na kruhových objezdech jsou ohroženi především mladí účastníci provozu na jednostopých vozidlech. Čtvrtině zraněných při nehodách nebylo víc než 19 let, více než 80 procent z nich jelo na mopedech.

Rotržitý muzikant

Hudebník z Mnichova zapomněl v úterý na nádraží v Offenburgu housle v ceně 50 000 eur – odložil je na peronu a ztrátu zjistil až po odjezdu svého spoje do Karlsruhe. Okamžitě alarmoval policii. Podle její zprávy, z níž citovala PNP, na místo vyjela hlídka, nástroj našla a vzala jej do úschovy. Umělec si jej druhý den osobně vyzvedl, píše pasovský list.

Slepec si staví dům

Nevidí, ale staví si dům.Zdroj: Deník/repro

Wolfgang Hermann (72) z Ruhstorfu je od svých 32 let nevidomý. To mu nebrání v tom, aby si svépomocí stavěl dům. Fascinující příběh jeho života teď popsal v knize s názvem „Zavři obě oči a jdi“ 23letý student sportovních věd a matematiky v Bochumi Ansgar Scholten.

V PNP uvedl, že při hledání nového tématu si vzpomněl na Hermannovo vystoupení v televizním pořadu K nevíře. Napsal mu a získal jeho souhlas k napsání knihy o něm. Odjel za ním do Dolního Bavorska, do domu, který si staví. Výsledkem je kniha jako kombinace biografie a vhledu do života muže, který se nikdy nenechal zastavit ztrátou zraku.
Pasovský list k ní poznamenává, že o tom, jak si Wolfgang Hermann staví dům, psali v deníku už před dvaceti lety, a senior zdůrazňuje, že nikdy se při tom nepouštěl do nosných dílů stavby. „Nikdy by ho nenapadlo chlubit se cizími vavříny, nechce od života nic zadarmo. Jeho pozitivní nastavení a averze k sebelítosti jsou tím, co na lidi znovu a znovu působí,“ uvádí PNP.

Parafrázuje ze Scholtenovy knihy, že s budováním domu Hermann stále není hotov. Dvacet let „řemeslní“ na té „obří věci“ s plochou 930 metrů čtverečních. Zvenku vypadá jako normální dům, ale uvnitř je vidět, jak si jej Hermann upravil pro své potřeby.

V první části se autor věnuje životu nevidomého. Hermann, mimořádně aktivní dítě, v šesti letech utrpěl zlomeninu spodiny lebeční. Činorodost mu zůstala, ale zrak se mu postupně zhoršoval. V první fázi ještě mohl provozovat drůbeží farmu, ale nakonec mu zbývala jen dvouprocentní zraková schopnost. V roce 1962 přišel z Kolína nad Rýnem do Dolního Bavorska a začal pracovat ve slévárně. „Měl jsem štěstí, že tam nikdo o mých dvou procentech nevěděl,“ vzpomíná.

Když přestal vidět úplně, řekl si, tak teď tedy doopravdy. Nářadí si předělal speciálně pro své potřeby a možnosti, „a mohl jsem s ním často pracovat přesněji než vidoucí člověk“. Jeho přípravky jsou opatřeny měřidly a než je použije, přesně měří, kde a co je ještě třeba přiříznout. „V dílně se taky nepracuje od oka,“ argumentuje. A aby jeho práce byla čistá a bezchybná, je pro něho otázkou cti.

Věci jsou takové, jaké jsou, říká. Nemyslí na to, co by mohlo být, kdyby. „Dělám vždycky to nejlepší z toho, co mám,“ uvádí. Zdůrazňuje, že je třeba být koncentrován šedesát sekund každou minutu – jen žádné honem, honem. A samozřejmě nepracuje na střeše, což vítá jeho přítelkyně, ačkoliv ji ujišťuje, že „nejméně chybných kroků v životě se udělá nohama“. Že stále neztrácí humor, o tom svědčí třeba jeho vyjádření: „Čtyřicet let jsem ve šťastné pozici, že mé oči už nemohou být horší…“

120stránkovou knihu „Zavři obě oči a jdi“ vydalo nakladatelství tredition-Verlag ve třech variantách – jako vázané, jako kapesní formát a jako e-knihu (ISBN: 978-3-7439-6042-8).

Pomohou sousedé najít lupiče?

Linecký deník OÖN uvedl 11. ledna zprávu o tom, že Policie ČR prosí svědky, kteří se 27. prosince dopoledne nacházeli na hlavní silnici E55 nedaleko rakouské hranice mezi Dolním Dvořištěm a Kaplicí a mohli by podat informaci o modrém osobním automobilu, který měl v přední masce a za čelním sklem modrý maják. Vozidlo mohlo být doprovázeno druhým tmavým osobním autem. Pátrání souvisí s přepadením zaměstnankyně benzínky v Dolním Dvořišti 27. prosince kolem desáté hodiny. Žena podle listu chtěla odvézt do banky vyšší peněžní částku.

Jihočeskou veřejnost požádala policie o pomoc už 29. prosince s tím, že podezřelé vozidlo, modrá metalíza, se pohybovalo také po III/363, tzv. staré cestě mezi Dolním Dvořištěm a Kaplicí Podle doplňující zprávy k přepadení došlo krátce po desáté hodině na lesní cestě u silnice I/3 v katastru Dolního Dvořiště. Poškozená řídila Škodu Fabia stříbrné barvy, kterou někdo mohl zahlédnout zaparkovanou na cestě.