Tak varovali mezinárodní experti v otevřeném dopise předsedu ÖVP Sebastiana Kurze. Vaughan Rees, vedoucí centra pro globální kontrolu tabáku, a Lindau Bauldová, prezidentka evropské výzkumné společnosti nikotinu a tabáku, napsali, že „rakouská nejsmrtelnější epidemie nemůže být zastavena bez rozhodného vedení“. Odborný svět kritizuje Rakousko jako nejhorší ve třech směrech. „Zatím co celosvětově počty kuřáků klesají, což vedlo k lepšímu zdraví a ke zmenšení rizika předčasné smrti milionů lidí, jen jedna členská země OECD plave trvale proti proudu – a to Rakousko,“ zjišťují experti.

V dopisu Kurzovi uvádějí, že v Rakousku zůstává podíl každodenních kuřáků na obyvatelstvu po desetiletí překvapivě konstantní. V roce 1979 to bylo 23,5 procenta, v letech 1997 a 2014 pak 24,3 procenta. Ve stejné době počet denních kuřáků v USA poklesl ze 33,5% na 20,3 a následně na 12,9, v Británii ze 39,5 na 27,5 a 19 procent. Zatím co ve většině států mělo politickou prioritu bránění dětem v konzumu tabáku, zaujalo Rakousko zcela jiný postoj. „V roce 1993 mělo podle dat OECD nejvyšší podíl kuřáků mladších 15 let, stejně jako v roce 2013. Během této doby se kvóta zmenšila jen ze 30 na 27 procent,“ napsali Rees a Bauldová.

Třetí negativní „mistrovský“ titul patří Rakousku už dlouhá léta za nejslabší kontrolu konzumu tabáku mezi 35 státy OECD v letech 2007-2016. Teď prý země může získat další primát - být první zemí světa, která udělá krok zpátky od život zachraňujících opatření tabákové kontroly. Tedy že budoucí vláda by mohla zneplatnit už schválený generální zákaz kouření v gastronomii.

Cílem protikuřáckých zákonů je vždy ochrana jiných lidí včetně dětí, které si samy nemohou vyhledávat nekuřácké prostředí, píší experti. „Podle Světové zdravotnické organizace WHO umírá každoročně 600 000 pasivních kuřáků. Ne každý kuřák může s kouřením přestat, protože jde o závislost, a každý kuřák má také právo kouřit dál. Ale osobnostní práva končí tam, kde mohou škodit jiným. Právě to dělá pasivní kouření. Zákazy by mohly na lidi působit jako varování a pomoci snížit kvóty kuřáků.“

Na „horákách“ v hale

Po sedmileté přestávce se ve freistadtské veletržní hale pojede 24. a 25. února 24hodinovka horských kol – MTB, píší OÖN. Okruh dlouhý 950 metrů je zpestřen dřevěnými konstrukcemi o výškovém rozdílu patnácti metrů. Trať je široká tři metry, což umožňuje bezpečné předjíždění. Organizátoři očekávají kolem 200 startujících z až sedmi zemí a návštěvu na 2500 diváků, přičemž nebudou vybírat vstupné. Závod je vypsán pro jednotlivce i týmy mužů, žen a smíšených sestav, startovné je 90 eur na osobu. V roce 2011 ujel vítěz jednotlivců 494 kol, šestičlenný tým 551, tedy 523 kilometrů. Odpočinek si určují jezdci sami, kandidáti na přední umístění si v minulosti vybírali pauzy v délce asi půl hodiny. Informace a přihlášky na www.seal-freistadt.at.

Les houbám zaslíbený

Mykologické objevy v příhraničí.Zdroj: Deník/repro PNP

Letos odstartovaný projekt Funga k výzkumu hub v národních parcích Bavorský les a Šumava, ale i v celém trojzemí, bilancoval první pozoruhodné výsledky, píše PNP. V tomto roce bylo například v Bavorském lese doloženo poprvé v celé zemi šest nových druhů hub. Dvě z nich dosud nebyly spatřeny nikdy v Německu – a na území národního parku jich našli více než deset exemplářů. „To ukazuje na vysokou ekologickou kvalitu parku,“ řekli mykologové Claus Bässler a Peter Karasch.

Evropskou unií financovaný interreg-projekt Funga sází zesíleně na podíl veřejnosti. Tak mohla být například blízko Altschönau prokázána mimořádně vzácná Fibroporia bohemica, poprvé v Bavorsku. Tedy druh, který potřebuje staré, lesní činností nezasažené plochy jako životní prostor. Také znovuzatravnění rukowiczkých pastvin poblíž Zwieselhausu mělo pozitivní efekt – byla tam poprvé v celém Německu nalezena Mycena pasvikensis, dosud známá jen ze Skandinávie, která zatím nemá německé pojmenování, a Lycoperdon rupicola. Skutečnou raritou jsou i další nálezy. Na snímku jsou mycena a Lycoperdon rupicola.

Vydražili celou vesnici

Pasovská PNP zaznamenala, že v sobotu byla na aukci v Berlíně vydražena brandenburská ves Alwine, v níž uprostřed lesa žije patnáct nájemníků. Areál je velký 16 000 metrů čtverečních, vede jím točitá ulice, je tu devět obytných domů, více vedlejších stavení, deset stodol a garáže. Byty jsou jednoduše vybaveny a vytápěny samostatně, ukazují se na nich škody z vlhka. Osada je součástí města Uebigau-Wahrenbrück asi 100 kilometrů jižně od Berlína. Nákupní možnosti tu nejsou, jediná autobusová linka projíždí bez zastavení. V dobách NDR patřilo místo k továrně na brikety, která byla po obrátce uzavřena. V roce 2001 sídlo koupili dva bratři, z nichž jeden už zemřel. Jediný zájemce za ni v aukci nabídl po telefonu 140 000 eur. Vyvolávací cena byla 125 000 eur.