Poprvé budou nejznámější a nejcennější mistrovská díla soustředěna ve vysoce kvalitních reprodukcích ze třinácti předních světových center umění do jednoho místa. Půjde o asi šedesát obrazů a nástěnných maleb a 5,17 metru vysokou věrnou kopii Michelangelovy sochy Davida.

„Miliony lidí proudí každým rokem do velkých metropolí umění jako Florencie, Benátky, Milán, Řím, Londýn a Paříž, aby viděly práce titánů umění renesance Da Vinciho, Michelangela, Botticelliho a Raffaela. Přes multimediální záplavu podob naší doby lidi stále fascinují staletí staré obrazy velikánů. Jejich přitažlivost čas nepřerušil,“ píše list.

„Nikde jinde na světě nemají zájemci o umění a ti, kteří by se jimi chtěli stát, možnost vidět zblízka tolik nejvýznamnějších a historicky nejcennějších obrazů jako Da Vinciho Monu Lisu a Poslední večeři, Poslední soud od Michelangela, Botticelliho Zrození Venuše a Raffaelovy Athénskou školu a Sixtinskou madonu v originální velikosti. Dech beroucí prezentace vyvedla umělecká díla z muzejního prostředí a zživotnila je pro široké publikum. Takto se mohou návštěvníci vnořit zcela bez ostychu do uměleckého světa velkých starých mistrů a vydat se na vizuální zážitkovou cestu za pravými ikonami malířství,“ popisuje linecký deník. Jednotlivá díla a jejich historické pozadí návštěvníkům vyloží audioprůvodce, jehož cena je už ve vstupném (18,50 eura).

Výstava, která je věnována 500. výročí úmrtí univerzálního génia Leonarda da Vinciho, potrvá do 12. května.

OÖN informaci doprovázejí článkem o nejslavnějším exponátu výstavy, Moně Lise. Dílo Leonarda da Vinciho (1452-1519) namalované olejem na topolovou desku měří „jen“ 77x53 centimetry, je pojištěné na 820 milionů dolarů. Podle řady expertů je portrétem Lisy Gherardini (1479–1542), manželky bohatého obchodníka Francesca del Giocondo z Florencie, který si měl její obraz objednat u autora v roce 1503. Od roku 1518 je dílo uváděno jako součást královské sbírky ve Francii. „Jestli je vzal s sebou da Vinci, když byl do Francie králem pozván, nebo tam bylo propašováno některým z jeho asistentů po jeho smrti, zůstává otevřenou otázkou,“ pokračuje list. Připomíná na okraj ještě historku o italském zaměstnanci Louvru, který Mona Lisu v roce 1911 odcizil a dva roky skrýval – u soudu se pak hájil tím, že jednal z patriotismu, Mona Lisa přece patří do Itálie… Nakonec se prý ukázalo, že ji tam chtěl prodat. Dostal za to sedm měsíců vězení. „Brát bychom to měli jako Mona Lisa – s mírným úsměvem,“ uzavírá list.

Komu vadí kamery v parku?

Žalují své město za kamery v parku.

Studenti práv Constantin Breß a Till Casimir, nyní ještě i předseda okresní organizace Levice Josef Ilsanker, žalují město Pasov za umístění bezpečnostních kamer v Klášterních zahradách, píše PNP. Odpor podporuje také okresní svaz Bündnis 90/Die Grünen a berlínská Společnost pro právo na svobodu. Videostřežení podle nich porušuje základní práva občanů, intenzivně zasahuje do práva na seberozhodování o poskytování informací o sobě.

PNP připomínají, že v prosinci nechalo město instalovat v zahradách deset kamer. Měly zvýšit subjektivní pocit bezpečí u občanů. Odůvodnění uvádělo, že Klášterní zahrady jsou vnímány opakovaně jako problematické místo.

Constantin Breß angažmá studentů proti tomuto opatření obhajuje tím, že „videostřežením ztrácejí dotčení výsostnou správu nad svými daty, zacházení s nimi je jim zcizeno“. Žalobci chtěl vyvolat diskusi o tom, co znamená soukromí. „Počet případů závadného chování v Klášterních zahradách kromě toho neodůvodňuje, že stovkám lidí je odepřeno právo na seberozhodování,“ uvádí Breß.

Na snímku jsou odpůrci kamer – zleva Till Casimir, Constantin Breß, Josef Ilsanker a radní za Zelené Synek.

Fotbal i "zadarmo"?

Předseda představenstva FC Bayern Karl-Heinz Rummenigge se zasazuje o návrat fotbalové ligy mistrů do volné televize, píší PNP. Je prý nutné vynaložit u UEFA všechno pro to, aby v Německu od příštího období obchodních práv bylo možné vidět alespoň jeden přímý přenos, ideálně ze špičkového zápasu, ve free-TV. Vysílací práva budou znovu udělována pro dobu od 2021 do 2024.

„Předseda představenstva rekordního mistra upozorňuje na klesající počty diváků od této sezóny, kdy Ligu mistrů už není možné vidět ve volně přijímané stanici ZDF,“ pokračuje list. Podobně to prý vidí i vedení Dortmundu, Schalke a Hoffenheimu, v této sezóně zastoupených v Lize mistrů. „Návrat na veřejnoprávní obrazovky je v zájmu fanoušků a my to musíme silněji zohlednit. Vždycky jsem varoval, že nejsme v Anglii, kde zápasy běží v placených kanálech exkluzivně už dlouho, nebo ve Španělsku. My máme jinou fotbalovou kulturu, a té by se měly skládat účty,“ řekl Rummenigge.

Ví, že placená TV je největším platičem na televizním trhu, ale nesmí se zapomínat, že sponzorské smlouvy na Ligu mistrů jsou také velmi dobře dotovány. „Při poklesu počtu diváků v Německu to firmám ale nebude stačit. Mix placené a volné TV musí ladit, jinak je nebezpečí, že Liga mistrů bude ve střednědobém horizontu sponzoringu škodit,“ míní.

Město připlatí na ubytování

Od konce ledna skončilo provizorium poskytování mládežnického ubytování v hotelu Greif ve Welsu. 12. února prezentovalo město, jak chce v budoucnu umožnit mladým hostům výhodné ubytování, uvedly OÖN.

Připravilo 10 000 eur na podporu jednotlivých turistů ve věku 14-18 let a studentů bez omezení, kteří si objednají dvě až pět nocí v hotelích a penzionech města. Přes webovou stránku turistického svazu mohou získat bon na desetieurovou slevu za noc, která jim bude při placení pobytu odečtena. O finanční podporu mohou žádat na magistrátním referátě pro mládež i děti a studenti, kteří cestují ve skupinách k větším kulturním nebo sportovním akcím. O výši příspěvku pak bude rozhodováno jednotlivě.

K problému list dodává, že ubytovna mládeže, tzv. Jugendherberge, byla umístěna v centru Schl8hof, ale v prosinci 2016 ji koalice FPÖ/ÖVP uzavřela a prostory přeměněny na „sociálně-psychické kompetenční centrum“. Pak ubytovnu provozoval jeden z místních podnikatelů v hotelu Greif, který nyní převzalo město.

Pět milionů aut s papíry

V Rakousku bylo loni evidováno k provozu na pět milionů aut, meziročně o 1,6 procenta víc, sdělují OÖN. Nejvíc osobních aut, 22 %, bylo v Dolních Rakousích, nejvíc jich přibylo v Horních Rakousích, nejméně ve Vídni. 40 procent stavu osobních aut, tedy na dva miliony, bylo připuštěno k provozu před rokem 2009, a jsou tedy starší deseti let. „Exoty“ zůstávají elektroauta, kterých je registrováno asi 21 000. Loni jich přibylo 43 %, předloni 61 %. Tahačů s návěsem přibylo 19 000, tedy +5,8 %.