Dnes čtyřiaosmdesátiletý František Suchan z Haškovcovy Lhoty u Bechyně má svou jedinou scénu ve filmu detailně v paměti. Deníku popsal, jak se k ní dostal.
„Měli jsme na měšťance právě počty, když do třídy přišel nějaký chlapík od filmu. Pamatuji si, že měl s sebou fotoaparát značky Lajka, což byla tehdy velká vzácnost," vypráví František Suchan. Učitel pak zavelel, aby se všichni kluci postavili. Člen štábu chodil mezi lavicemi a vybral si šest školáků.
„Všichni jsme šli s ním dolů k řece Lužnici pod most, kde měl na plovárně převozník Ryba postavenou svou chaloupku. Muž od filmu se nás zeptal, zda umíme křičet. Jeden po druhém jsme zakřičeli a on nakonec ukázal na mě a mého spolužáka Sirovátku," uvedl pamětník František Suchan.
Scéna, kterou posléze natočil, byla jednoduchá i složitá. Dva kluci přijdou
k převozníkovi a chtějí si půjčit pramici. Zeptají se ho, zda musí platit předem. Vlasta Burian alias František Ryba odvětí, že nemusí, že je zná, ale jako zástavu jim vezme čepice, aby se s loďkou vrátili.
„S Vlastou Burianem mluvím já a myslím si, že ten hlas je můj, že mě nepředabovali. Když nastupujeme do loďky, jdu do ní jako první, kamarád si sedá k veslům," vzpomíná František Suchan, který dostal za natáčení 50 protektorátních korun. Dal je doma rodičům a něco se za ně koupilo.
„Film mám doma natočený. Občas si ho pouštím, ale dlouho jsem ho už neviděl. Někdy tu scénu ukazuji návštěvám nebo příbuzným. Kdo může říct, že hrál s Vlastou Burianem?" směje se František Suchan.
Pro něho je film vzpomínkou na dětství. Při filmování mu bylo dvanáct let. Dojmy mu kalí jen fakt, že byla válka a poměry v obci Haškovcově Lhotě nebyly ideální. Lidé tam tehdy udali místního mlynáře gestapu.
Předchozí článek o natáčení filmu Ryba na suchu: Vlasta Burian se opíjel po hostincích v Bechyni